Arni cejlonský

(lat. Bubalus arnee migona, angl. wild water buffalo, Asian buffalo nebo Asiatic buffalo)

Popis

Arni je druhým největším zástupcem turovitých na světě (největším je gaur). Na Srí Lance se vyskytuje jeden z jeho poddruhů, velmi vzácný arni cejlonský. Dospělý jedinec dosahuje hmotnosti 700 až 1 200 kg, dorůstá výšky 150–190 cm a délky těla 240–300 cm s ocasem dlouhým 60–100 cm. Samice je o něco menší než samec.

Obě pohlaví mají mohutné dozadu stočené rohy, které dosahují délky až 170 cm a jsou tak největšími rohy mezi všemi žijícími turovitými. Kůže buvola je šedá až černá a je pokrytá jen řídkou šedou štětinovitou srstí. Nejvíce chlupů najdeme u buvola arni na konci ocasu, mezi rohy a na špičkách uší. Na spodní straně krku, okolo očí a čumáku mohou být bílé srpkovité skvrny. Mládě má hustší žlutohnědou srst, která postupně tmavne. Nohy buvola arni jsou spíše krátké s širokými kopyty, která mu umožňují lepší pohyb v podmáčeném terénu.

Buvol arni se vyskytuje v travnatých oblastech, zarostlých říčních údolích a močálech, ale také v lesích, kde hledá úkryt před horkem a v případě ohrožení. Nezbytný je pro něj dostatek vody, ve které se rád ochlazuje a odpočívá. Dokáže výborně plavat a dokonce se i potápět. Bahno mu navíc vytváří na kůži ochrannou vrstvu proti otravnému hmyzu.

Buvol arni je aktivní jak ve dne, tak i během noci. Dospělé zvíře uloví jedině tygr (ten na Srí Lance nežije), mládě se může stát kořistí levharta. V přírodě se arni dožívá 9 let, zatímco v zajetí 25–30 let.

Stádo

Buvoli arni žijí ve stádech, která čítají od 10 do 30 jedinců, tvoří je dospělé samice a jejich mláďata. Skupinu vede nejstarší samice, a to i v případě, že se ke stádu během období rozmnožování připojí samec. Samci žijí po většinu roku odděleně, ti mladší se sdružují do mládeneckých skupin zhruba o 10 zvířatech. Ti starší žijí samotářsky a mohou být značně nebezpeční.

Stáda se mohou sdružovat u napajedel a při odpočinku. Často můžeme vidět buvoly arni společně se stády jelenů a dalších býložravců.

Potrava

Buvoli arni jsou býložravci, živí se hlavně různými travami, bylinami, vodními a bahenními rostlinami. Dále okusují kůru a listy stromů a keřů. Způsobují také škody na zemědělských plodinách, jako je rýže, cukrová třtina a juta.

Buvoli patří mezi přežvýkavce, mají složený žaludek se čtyřmi komorami (bachor, čepec, kniha, slez). V bachoru se potrava hromadí, mechanicky zpracovává, štěpí pomocí symbiotické mikroflóry (bakterie, prvoci, houby) a pak dělí podle velikosti částic. Největší částice jdou zpět do tlamy a jsou znovu přežvýkány. Tento proces se několikrát opakuje a potrava postupuje do další části žaludku. Zvířata tráví látky, které bakterie a prvoci vytvořili z přijaté potravy.

Rozmnožování

Období rozmnožování buvolů arni obvykle probíhá od října do listopadu, některé populace se ale množí v průběhu celého roku. Samci se na tuto dobu připojují ke stádům samic a snaží se je uhájit před svými soky.

Březost buvolů arni je dlouhá 310–330 dní (nejdelší mezi turovitými) a rodí se většinou jen jediné mládě, které po narození váží kolem 30 kg. Samice jsou v této době dost agresivní, napadají neopatrné lidi a troufnou si zaútočit i na pracovní slony. Mláďata zůstávají s matkou do věku 18 měsíců.

Dospělosti dosahují mladí buvoli ve dvou až třech letech života, samice zůstávají v rodném stádu, zatímco samci ho opouští.

Zajímavosti

Pozoruhodný vztah mají buvoli s volavkami rusovlasými, které se mimo jiné živí vybíráním parazitů z jejich kůže. Buvoli na oplátku využívají ostražitosti volavek.
Tento druh divokého buvola byl nejpravděpodobněji druhem, z něhož před 4 500 až 5 000 lety vznikl domestikací buvol domácí (Bubalus arnee f. bubalis). Ten je menšího vzrůstu s variabilnější barvou srsti, která může být černá, tmavě šedá, hnědá, bílá a dokonce i strakatá. Ani jeho rohy nenarůstají do takové velikosti jako u jeho divokého předka. Domestikovaný buvol domácí je široce rozšířen v Asii a jeho zdivočelé (ferální) populace se vyskytují v mnoha dalších oblastech světa, např. v Austrálii, Argentině a na Arabském poloostrově. Z mléka buvola domácího se vyrábí známý sýr mozzarella.
Ještě zhruba před 100 lety byl arni cejlonský na Srí Lance běžným zvířetem vyskytujícím se na většině území ostrova. Dnes jich zde žije jen hrstka.
Počty buvolů arni v celém areálu jejich rozšíření (jihovýchodní Asie) ohrožuje ztráta přirozeného prostředí, hlavně přeměna mokřin na rýžové plantáže, lov, konkurence s domácími zvířaty o potravu a nakažlivé nemoci přenášené z hospodářského dobytka (mor skotu, slintavka a kulhavka). Velký problém představuje také křížení (hybridizace) zbytkových populací s buvolem domácím, dochází tak k postupné ztrátě geneticky čistých buvolů arni. Buvol arni je řazen mezi ohrožené druhy, na celém světě žije odhadem méně než 4 000 jedinců. Za posledních 30 let poklesla celková početnost populace o nejméně 50 % a nadále klesá.