Základní informace o Belgii

Oficiální název

Belgické království (vlámsky Koninkrijk België, francouzsky Royaume de Belgique)

Hlavní město

Brusel (vlámsky Brussel, francouzsky Bruxelles)

Rozloha

30 528 km2 (pro srovnání podobnou rozlohu má např. Albánie či Arménie, Slovensko je více než o polovinu větší, Česká republika více než dvakrát větší). Z celkové rozlohy zabírá Vlámsko 13,5 tisíce km2, Valonsko 16,8 tisíc km2 a Brusel 161 km2

Státní zřízení

Belgie je konstituční monarchie (království) a zároveň federace. Státní zřízení je zcela unikátní. Země se člení na 10 provincií a zároveň na tři regiony (Vlámský, Valonský a Bruselský region). Zároveň se dělí i na tři jazyková společenství (Vlámské, Frankofonní a Germanofonní). Každý region, ale i každé společenství má svůj vlastní parlament a vládu. V praxi tedy působí v Belgii celkem šest vlád: federální, Vlámského regionu, Valonského regionu, Bruselského regionu, Frankofonního společenství a Germanofonního společenství. To přináší kompetenční spory mezi jednotlivými vládami, které řeší Ústavní soud. Vláda vlámského společenství neexistuje, Vlámové ji sloučili s vládou Vlámského regionu.

Administrativní členění

Ve Vlámském regionu se nachází 5 provincií: Antverpy, Vlámský Brabant (hlavní město Lovaň), Východní Flandry (Gent), Západní Flandry (Bruggy) a Limburk (Hasselt). Do Valonského regionu náleží dalších 5 provincií: Valonský Brabant (Wavre), Henegavsko (Mons), Lutych (Lutych), Lucemburk (Arlon) a Namur (Namur). Zvláštní postavení má Brusel.

Podnebí

Klima je mírné oceánské. Léta jsou chladnější a zimy naopak méně chladné než v České republice, celkově spadne asi o třetinu více srážek než v ČR a poměrně časté jsou mlhy. Srážky jsou téměř rovnoměrně rozloženy do celého roku. Drsnější podnebí panuje v Ardenách, v létě i v zimě je tu chladněji, v zimě je na kopcích sníh, výkyvy teplot jsou větší.

Reliéf

V Belgii je možné rozlišit tři základní přírodní oblasti. Na severozápadě při pobřeží Severního moře, které má na délku pouhých 66 km, leží nížina vyplněná poldery. Jsou to někdejší bažiny, které byly lidmi vysušeny. Poldery většinou leží na úrovni mořské hladiny nebo i pod ní, od pobřeží jsou přitom odděleny (nejčastěji uměle vytvořenými) hrázemi. Téměř celé pobřeží je tvořeno písečnými dunami a plážemi, což mělo za následek vznik několika letovisek. Centrální část Belgie je také nížinatá, jen pozvolna se zvedá do nadmořské výšky asi 200 m n. m. Je to velmi úrodná oblast zavlažovaná mnoha kanály a využívaná pro zemědělství včetně pěstování velmi kvalitní vinné révy. Dále se tu nachází ložiska uhlí a železné rudy, která položila základ belgickému těžkému průmyslu. Jihovýchod země pokrývají Ardeny (vlámsky Ardennen, francouzsky Ardennes), zalesněná vrchovina s rašeliništi a hlubokými údolími, v níž se za druhé světové války odehrávaly prudké boje. Území charakterizuje skalnatá krajina, jde navíc o krasovou oblast protkanou jeskyněmi. Nejvyšší částí Arden je vysočina Hautes Fagnes (Hoge Venen) při hranicích s Německem na východě.

Nejvyšší hora

Botrange (694 m) ve vysočině Hautes Fanges (Hege Venen) v Ardenách.

Nejnižší bod

De Moeren (-3 m).

Největší řeky

Dvěma hlavními vodními toky jsou řeka Mása (francouzsky Meuse, vlámsky Maas) a Šelda (vlámsky Schelde, francouzsky Escaut). Obě tečou do Nizozemska a vlévají se do Severního moře. Tam je odvodňována drtivá většina Belgie, s výjimkou regionu Momignies, odkud odvádí řeka Oise vodu do kanálu La Manche. Mása i Šelda pramení ve Francii, stejně jako významný přítok Másy, řeka Sambre. Říční síť doplňuje velké množství umělých kanálů, takže je poměrně hustá.

Jezera

Velká přírodní jezera na území Belgie nenajdeme, ale leží tu několik menších vodních ploch vytvořených člověkem (např. Genval, Bütgenbach, Eau d´Heure nebo Robertville).

Obyvatelstvo

V zemi žije v současné době 11,2 milionu obyvatel. To je číslo srovnatelné s Českou republikou, v Belgii je však mnohem vyšší hustota obyvatelstva, která je (s výjimkou ministátů) po Nizozemsku druhá nejvyšší v Evropě (365 osob na km2). Zároveň je populace silně urbanizovaná, celých 97 % obyvatel žije ve městech. To, co známe pod pojmem venkov, najdeme v Belgii do určité míry jen na jihu v Ardenách. Vůbec nejhustěji osídlenou oblasti je Vlámsko (Flandry), a to především mohutná konurbace (souměstí) označovaná jako „Vlámský diamant“ a ohraničená městy Brusel, Lovaň (Leuven), Gent a Antverpy. Označení vzniklo na základě podobnosti spojnice měst, která tvoří tvar připomínající diamant. Přirozený nárůst počtu obyvatel je minimální a Belgie se potýká se stárnutím obyvatelstva. Populaci zvyšuje imigrace. Podle statistik vykazují belgická manželství nejvyšší míru rozvodovosti na světě, rozvede se 71 % párů.

Etnické složení

58 % obyvatelstva tvoří nizozemsky hovořící Vlámové, 31 % francouzsky hovořící Valoni. Jejich mnoho desetiletí trvající spory často ochromují vládnutí v zemi. Na východě při hranicích s Německem žije nepočetná komunita Němců. Belgii se podařilo relativně úspěšně vstřebat početnou komunitu přistěhovalců. Země je centrem evropské integrace a žije tu mnoho lidí z jiných zemí Evropské unie, stejně tak se sem stěhují ekonomičtí imigranti ze severní Afriky a Turecka a také z bývalých belgických kolonií, nejvíce z Demokratické republiky Kongo (někdejší Zaire). Největší skupinu tu tvoří Maročané, kterých tu žije téměř půl milionu, dále Italové, Turci, Francouzi, Nizozemci, Němci, Španělé, Portugalci, Alžířané, Poláci… Cizinců žije v zemi více než jeden milion.

Náboženství

57 % obyvatel je římskými katolíky. Jedná se o pozůstatek historických událostí, kdy především v 16. století odcházeli protestanti na sever do dnešního Nizozemska. Dnes jich tu žije asi 1,7 %. Druhý nejrozšířenějším náboženstvím je islám se 6 %. Židovskou víru vyznává asi 35 tisíc osob.

Jazyk

Belgické království má tři oficiální jazyky – vlámštinu, francouzštinu a němčinu. Zhruba 59 % lidí mluví vlámštinou, jazykem, který vykazuje jen minimální odlišnosti od nizozemštiny. 40 % obyvatel hovoří francouzsky, zdejší francouzština je přitom velmi podobná té, kterou se mluví v Paříži. Méně než 1 % zbývá na němčinu. Do těchto statistik nejsou započítané jazyky mnoha imigrantů, kteří v Belgii žijí. Mnoho obyvatel dokáže plynně mluvit oběma hlavními jazyky. To platí nejvíce o Bruselu, kde převládá francouzština. Jednoznačně více je Vlámů mluvících francouzsky než Valonů mluvících vlámsky. Velmi rozšířená je znalost angličtiny, která jednoznačně vítězí nad němčinou. Nizozemština (vlámština) je germánský jazyk příbuzný němčině a angličtině. V Belgii se vyskytuje i celá řada jejích dialektů (brabantština, limburština a další). V Antverpách žije asi 20tisícová komunita aškenázských židů, kteří hovoří jazykem jidiš. Je to jedna z nejsilnějších komunit v Evropě a jedna z mála židovských komunit na světě, v nichž se jidiš udržel jako dominantní jazyk.

Města

Největším městem Belgie je hlavní město Brusel (včetně aglomerace 1,9 milionu obyvatel, samotné město má asi 1,1 milionu obyvatel). Následují Antverpy (Antwerpen, Vlámsko), kde žije 512 tisíc lidí, včetně aglomerace potom asi 1,2 milionu. Dalšími velkými městy jsou Gent (Ghent, Vlámsko, 248 tisíc), Charleroi (Valonsko, 204 tisíce), Lutych (Liège, Valonsko, 196 tisíc), Bruggy (Vlámsko, 117 tisíc), Namur (Valonsko, 110 tisíc).

Vlajka

Státní vlajku tvoří tři vertikální pruhy – černý (v žerďové části), žlutý a červený. Barvy byly přejaty od historického Brabantského vévodství (převážně dnešní provincie Vlámské Brabantsko, Valonské Brabantsko a v Nizozemsku Severní Brabantsko). Uspořádání (vertikální pruhy) mělo zřejmě svoji předlohu ve francouzské vlajce. Vlajka má neobvyklý poměr stran 13:15, který oficiálně stanovuje ústava, nicméně v praxi se nejčastěji používá běžný rozměr 2:3. Dnešní státní vlajka má svůj původ v době Belgické revoluce v roce 1830.

Geografické informace o dalších zemích