Základní informace o Černé Hoře

Oficiální název

Černá Hora (černohorsky Crna Gora, Црна Гора, angl. Montenegro). Název Montenegro pochází z italštiny a země se tak začala nazývat kvůli tmavým jehličnatým lesům, které se vyskytují na hoře Lovćen a v jejím okolí. Vymysleli ho Benátčané, kteří dlouhou dobu ovládali černohorské pobřeží, a hora Lovčen jim při pohledu od pobřeží připadala černá.

Hlavní město

Podgorica

Rozloha

13 812 km2 (pro srovnání je to o něco více než kolik má s 11 tisíci km2 Středočeský kraj).

Státní zřízení

republika

Administrativní členění

Země se dělí na 23 obecních celků (tzv. opštiny), přičemž hlavní město Podgorica v sobě zahrnuje dva menší městské celky (Golubovci a Tuzi). Všechny opštiny v abecedním pořadí jsou tyto: Andrijevica, Bar, Berane, Bijelo Polje, Budva, Cetinje, Danilovgrad, Gusinje, Herceg Novi, Kolašin, Kotor, Mojkovac, Nikšić, Plav, Petnjica, Pljevlja, Plužine, Podgorica, Rožaje, Šavnik, Tivat, Ulcinj, Žabljak.

Podnebí

Černá Hora leží ve dvou podnebných oblastech. Přímořská oblast má středozemní podnebí s teplým suchým létem a mírnou, ale deštivou zimou. Podzim bývá příjemný a teplý a jaro přichází brzy. Vnitrozemská horská oblast má podnebí více kontinentální s chladnou zimou a teplým létem.

Většina srážek spadne v zimním období, ale v celkovém úhrnu patří Černá Hora k nejdeštivějším regionům Evropy. Vesnice Crkvice v pohoří Orjen nad Bokou Kotorskou je údajně nejvlhčím obydleným místem v Evropě, ročně tu spadne cca 5 300 mm srážek.

Reliéf

Černou Horu tvoří převážně hornatá krajina s velkým lesním bohatstvím a vodním potenciálem (moře, řeky, jezera). Na severu země převládají rozeklané vápencové hory a plošiny, které jsou součástí Dinárské horské soustavy. V poslední době ledové byly výrazně erodované a na mnoha místa jsou zkrasovatělé, takže tu vznikly jeskyně, krasová pole a podzemní řeky. Nejvýraznější je pohoří Durmitor s nejvyšší horou Bobotov Kuk (2 523 m). Na východě jsou dominantní pohoří Komovi (2 487 m), Bjelasica (Crna Glava, 2 139 m) a Prokletije s nejvyšší horou Černé Hory Zla Kolata (2 534 m). Ve střední a západní části země leží rozsáhlá krasová oblast. Černá Hora je známá svými velmi atraktivními kaňony řek, z nichž světoznámé jsou zejména kaňony řek Tary, Morači a Pivy.

Přímořskou část Černé Hory tvoří nížiny, nad kterými se náhle zvedá pohoří Lovćen (nejvyšší vrchol Štirovnik, 1 749 m) a také pohoří Orjen (1 895 m). Na pobřeží najdeme jeden z největších zálivů Jaderského moře vůbec, kterým je Boka Kotorská. Pro svůj vzhled bývá Boka Kotorská někdy pokládána za fjord, ale geomorfologicky nemá s takovým typem zálivu nic společného. Boka Kotorská vznikla zatopením dvou paralelních údolí (říčních kaňonů). Často se o ní říká, že je zálivem mezi dvěma moři, Jaderským a kamenným mořem krasu. Zatímco při chorvatském pobřeží leží stovky velkých a větších ostrovů, při černohorském pobřeží není ani jeden větší ostrov, pouze 14 malých ostrůvků (z toho sedm jich je v Boce Kotorské).

Nejvyšší hora

Nejvyšší hora Zla Kolata (2 534 m) leží v pohoří Prokletije na hranicích s Albánií. Dlouho byl za nejvyšší vrchol považován Bobotov Kuk (2 523 m), nejvyšší hora NP Durmitor, ale novější výzkumy ukázaly, že existují vyšší vrcholy.

Nejnižší bod

0 m (Jaderské moře)

Největší řeky

Sever země odvodňují řeky Tara a Lim, které pokračují do Bosny a Hercegoviny, kde se vlévají do Driny, která je přítokem Sávy a přes Dunaj pokračuje do Černého moře. Tara pramení v pohoří Komovi a v národním parku Durmitor tvoří světoznámý kaňon, který je se stěnami vysokými až 1 300 metrů nejvyšším v Evropě. Zároveň je se 78 km nejdelším v Evropě a po americkém Grand Canyonu druhým nejdelším na světě. Na hranicích s Bosnou se nachází soutok Tary s Pivou, čímž vzniká řeka Drina. Lim pramení blízko černohorsko-albánské hranice, brzy nato míří na území Albánie, aby se zase do Černé Hory vrátil a pokračoval na sever.

Na jihu Černé Hory se řeky vlévají do Jaderského moře. K nejvýznamnějším patří Morača vlévající se do Skadarského jezera a její přítok Zeta nebo Bojana (albánsky Bunë), která ze Skadarského jezera naopak vytéká. Řeky na krasovém území ve střední části Černé Hory tečou často pod zemí.

Jezera

Skadarské jezero (albánsky Liqeni i Shkodrës) s rozlohou kolem 370 km2 (ale relativně proměnlivou) je největším jezerem na celém Balkáně. Je to jezero krasového původu, zhruba dvě třetiny jeho plochy leží na území Černé Hory, zbývající třetina patří Albánii. Do jezera ústí ze severozápadu řeka Morača. Řeka Bojana (Bunë) z něj pak odtéká do Jaderského moře a již několik km od jezera přijímá severní rameno největší albánské řeky Drin, které při vysokých stavech vody na jaře a na podzim naopak napájí Skadarské jezero. Jezero se pak může rozlévat na ploše až 550 km².

Známé je také ledovcové jezero Plav mezi pohořími Prokletije a Visitor, z něhož vyvěrá řeka Lim. V horách leží ještě řada dalších menších ledovcových jezer oblíbených mezi turisty. Největší uměle vybudovanou vodní nádrží je Pivské jezero na řece Pivě.

Obyvatelstvo

V Černé Hoře žije cca 620 tisíc obyvatel, má tak relativně nízkou hustotu zalidnění (zhruba třikrát nižší než Česká republika). Země zaznamenává v posledních letech spíš úbytek obyvatel způsobený především migrací do zahraničí.

Etnické složení

Černohorci jako etnikum tvoří ve svém státě méně než polovinu obyvatel, cca 45 %. Početnou menšinou jsou Srbové (28,7 %), dále zde žijí Bosňáci (8,6 %) a další muslimové (3,3 %), Albánci (4,9 %), Chorvati (1 %), Romové (1 %) a jiná etnika. Srbové žijí převážně blízko hranic se Srbskem a Bosnou a Hercegovinou, zatímco Černohorci převážně ve střední části země. Bosňáků a muslimů je nejvíce v severovýchodní části (historický region Sandžak). Černá Hora je tedy multietnický stát, nicméně někteří obyvatelé mění svoji příslušnost k černohorskému a srbskému etniku od jednoho sčítání lidu ke druhému, podle toho, jaká je právě nálada ve společnosti. Obě etnika mají k sobě poměrně blízko.

Náboženství

Dominantním náboženstvím je pravoslavné křesťanství, které vyznává cca 72 % obyvatel a je základem národní identity Černohorců i Srbů. V roce 1993 byla ustavena nová černohorská pravoslavná církev, kterou však ostatní ortodoxní církve neuznaly a také většina věřících se nadále hlásí k srbské pravoslavné církvi. Významný je také počet muslimů (cca 19 %), k nimž se řadí Bosňáci, Albánci a také lidé, kteří i jako svoji etnickou příslušnost uvádějí „muslim“. Islám vyznávají i někteří etničtí Černohorci. Muslimové převládají v severovýchodních opštinách (součást historického regionu Sandžak) a také v oblastech obývaných převážně Albánci.

Cca 3,5 % obyvatel tvoří katolíci, kteří žijí především v okolí Boky Kotorské (většinou příslušníci chorvatské menšiny) a také v albánských komunitách.

Jazyk

Jediným úředním jazykem je černohorština. Paradoxně však při posledním sčítání lidu označilo více obyvatel za svůj mateřský jazyk srbštinu (43 % populace) než černohorštinu (29 %) a lingvisticky se jedná o dva téměř totožné jazyky. Černohorština používá v písemné podobě jak latinku, tak cyrilici (kterou převážně užívá srbština), ale trendem je spíše přechod na latinku. Oba jazyky jsou jedněmi z mála jazyků na světě, jejichž mluvčí dokáží bez problémů přečíst zápis ve dvou různých abecedách. Velmi blízká je těmto jazykům také bosenština (5 %) a chorvatština, ve všech případech se jedná o jihoslovanské indoevropské jazyky.

Zhruba 5 % obyvatel hovoří albánštinou, tedy jazykem, který je sice indoevropským jazykem, ale nevykazuje podobné znaky s jinými jazyky, takže v jejich rámci je považován za zcela samostatný. Albánština je oficiálním jazykem v opštině Ulcinj.

Města

Podgorica (186 tisíc obyvatel), Nikšić (57 tisíc), Pljevlja (19 tisíc), Cetinje (15 tisíc), Bijelo Polje (15 tisíc), Bar (14 tisíc), Herceg Novi (13 tisíc), Berane (12 tisíc), Ulcinj (11 tisíc), Budva (11 tisíc).

Vlajka

Současná podoba vlajky Černé Hory byla přijata 12. května 2004 černohorskou skupštinou (parlamentem). Podoba vlajky se vrací k tradicím z 18. století. Vlajku tvoří červený list se zlatým lemováním o šířce 1/20 vlajky. Ve středu vlajky je umístěn státní znak, který navazuje na erb dynastie Petrovićů. V červeném poli je umístěn dvouhlavý zlatý orel (tento znak převzali Petrovićové od starší dynastie Crnojevićů) držící v pravém pařátu zlaté žezlo, v levém pařátu pak zlatem okované královské jablko s křížkem. Dvouhlavý orel symbolizuje jednotu státu a církve. Nad hlavami orla je umístěna královská koruna. Orel nese na hrudi modrý štít se zlatým lvem kráčejícím na zeleném trávníku. Lev je symbolem církevní autority a připomíná dobu teokratické vlády, která trvala v Černé Hoře cca 350 let.

Geografické informace o dalších zemích