Gueréza zanzibarská

(lat. Procolobus kirkii, angl. Zanzibar red colobus nebo Kirk's red colobus)

Popis

Tento vzácný druh guerézy je endemitem ostrova Unguja, který je hlavním ostrovem zanzibarského souostroví. Je to jeden z nejvzácnějších primátů na světě.

Gueréza zanzibarská patří vzrůstem spíše mezi drobnější opice, na rozdíl od dalších druhů gueréz má menší hlavu a kulatější tělo. Mezi samicí a samcem není moc velký rozdíl ve velikosti ani ve zbarvení. Samec dosahuje váhy okolo 12 kg a samice okolo 10 kg. Délka těla u obou se pohybuje mezi 45 a 65 cm. Zbarvení srsti na hřbetě gueréz je tmavě červené s černou oblastí okolo lopatek, ze které se táhne černý pruh podél ramen na horní končetiny. Srst na břiše je bílá. Na hlavě se nachází chomáč bílých chlupů tvořící „korunku“. Kůže na obličeji je také černá, ale rty a nos jsou růžové.

Gueréza je stromovým druhem opice, najdeme ji ve stálezelených lesích, pobřežních křovinách, mangrovových porostech, ale také v zemědělské krajině. K životu na stromech je dobře přizpůsobena: má delší zadní končetiny, díky nimž může dělat velké skoky, a dlouhý ocas (58-77 cm), který není sice chápavý, takže se s ním nemůže držet za větve, ale výborně slouží k udržování rovnováhy. Dalším přizpůsobením k pohybu ve větvích je redukce palce, který úplně chybí. Ostatní prsty jsou prodloužené a tvoří silný „hák“ který umožňuje snadné uchycení na stromě.

Je aktivní během dne, nejvíce času tráví odpočinkem, krmením a přesuny za potravou. Hlavní nepřítelem guerézy na Zanzibaru jsou draví ptáci a lidé, ještě v nedávné době byl také jejich predátorem levhart africký, který je zde už pravděpodobně v současnosti vyhuben. V zajetí se gueréza dožívá okolo 23 let, v přírodě je to ale o polovinu méně.

Tlupa

Guerézy jsou velmi společenská zvířata, která žijí v rodinných skupinách o 30–50 jedincích. Tento druh gueréz není tak teritoriální jako ostatní. V tlupě mohou být najednou až 4 dospělí samci, zbytek zvířat tvoří samice se svými mláďaty různého stáří. Samci mezi sebou udržují těsné vazby a společnými silami brání skupinu. Přátelské vztahy mezi jedinci se udržují vzájemným čistěním srsti a hraním v době odpočinku.

Potrava

Většinu potravy gueréz tvoří listy různých rostlin, v menší míře požírají výhonky, semena, květy, nezralé ovoce a občas i kůru nebo mrtvé dřevo. Mladé listy stromů a keřů ale často obsahují velké množství toxinů, které opice neutralizují tím, že požírají dřevěné uhlí a některé typy půd. Tento zvyk se učí mládě od své matky a je zajímavé, že se nevyskytuje u všech populací na ostrově. Zralému ovoci se guerézy vyhýbají, jejich vakovitý žaludek se čtyřmi komorami je totiž přizpůsobený k trávení rostlinné potravy, a proto nedokážou strávit cukry obsažené v plodech.

Rozmnožování

K páření gueréz dochází průběžně po celý rok, ale většina mláďat (76 %) se rodí od září do prosince. Vlivem hormonů se samicím v říji zabarvuje do červena a výrazně zvětšuje anogenitální oblast. To přitahuje pozornost samců, kteří zjišťují připravenost samic k páření pomocí čichu. Březost gueréz je dlouhá okolo šesti měsíců a obvykle se rodí jedno mládě každé dva roky.

Po narození jsou malé guerézy zcela závislé na svých matkách, často se na péči o mládě podílí více samic z tlupy. Přesto je úmrtnost mláďat poměrně vysoká, věku šesti měsíců se jich dožije zhruba polovina. Samice dospívají ve věku dvou let a samci ve věku tří až čtyř let.

Pokud se k tlupě připojí nový samec, stává se, že zabije některá mláďata (infanticida), aby mohl mít se samicemi co nejdříve svoje vlastní.

Komunikace

Guerézy jsou společenská zvířata s rozvinutou zvukovou a zrakovou komunikací. Méně využívaný je u nich čich. Vydávají různé druhy zvuků, které používají na dorozumívání mezi jedinci, varování před nebezpečím a při agresivním chování. Guerézy zanzibarské nejsou tak teritoriální, a proto nepoužívají hlasitý křik na obranu území. Nejhlasitější zvuky vydávají samci, když dávají skupině najevo svoji dominanci a pak když zjišťují připravenost samic k páření. Jako další druhy lesních zvířat mají guerézy dva rozdílné varovné signály pro predátory, jeden pro útok ze země a druhý pro nebezpečí ze vzduchu.

Komunikují také prostřednictvím zrakových signálů, které zahrnují otevírání tlamy, zívání, strnulý pohled, skákání dokola, třesení větví a různé grimasy. Jedinci se také navzájem často dotýkají, čistí si srst, škrábou se, objímají se a hrají si.

Zajímavosti

  • Anglické pojmenování „Kirk's red colobus“ získala opice podle sira Johna Kirka (1832–1922), britského přírodovědce a správce Zanzibaru, který na guerézu zanzibarskou poprvé upoutal pozornost zoologie. Rodové jméno „colobus“ je odvozeno z řeckého slova „ekolobóse“, které znamená zakrnělý nebo zmrzačený a souvisí s redukcí palce u této skupiny opic.
  • Předpokládá se, že populace gueréz zanzibarských vznikla ze zvířat, které byly izolovány na ostrově poté, co se zvedla hladina moře. Genetické analýzy ukázaly, že gueréza zanzibarská je nejpříbuznější gueréze stříbřitonohé (Piliocolobus gordonorum), od které se odštěpila před zhruba 600 000 lety.
  • Je klasifikována jako ohrožený druh a v 90. letech se stala vlajkovým druhem ochrany přírody Zanzibaru (tak se říká druhu, který je mezi lidmi známý a oblíbený, ale jehož ochranou se zároveň chrání i jeho přirozený biotop s dalšími druhy živočichů a rostlin). Na Zanzibaru a okolních ostrovech žije celkově 1 600 až 3 000 gueréz, z toho zhruba 50 % zvířat se vyskytuje mimo chráněné oblasti. Největší z nich je národní park Jozani-Chwaka Bay, který má rozlohu 25 km². I když jsou guerézy chráněné zákonem, neustále jich ubývá. Hlavními příčinami je kácení a ničení původního pralesa, lov pro maso a obchod se zvířaty. Na záchranu a podporu jejich populací probíhá několik velkých projektů. V roce 1974 byly znovu vysazeny na ostrově Pemba, po 20 letech se jejich početnost zde odhaduje na 15–30 jedinců.
  • Místní obyvatelé guerézy červené zanzibarské nazývají „kima punju“, ve svahilštině to znamená jedovaté opice, říkají jim tak kvůli jejich silnému zápachu. Věří také, že guerézy mají špatný vliv na stromy, na kterých se živí, a že přináší smůlu.

Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.

Vážíme si vašeho soukromí

Pomocí cookies analyzujeme návštěvnost, přizpůsobujeme obsah a reklamy podle vašich potřeb. Kliknutím na „Přijmout“ vyjadřujete souhlas s tím, že cookies používáme.