Riga

Riga můžete navštívit v rámci zájezdu Finsko nebo zájezdu Pobaltí

Hlavní město Lotyšska je se zhruba 700 000 obyvateli současně největším městem zemí Pobaltí. Žije tu třetina obyvatel Lotyšska, ačkoliv od roku 1991, kdy tu bydlelo asi milion lidí, počet obyvatel v důsledku emigrace a nízké porodnosti poklesl. Riga leží na řece Daugava (Západní Dvina) na pobřeží Rižského zálivu. Lotyši byli dlouho ve své vlastní metropoli oproti etnickým Rusům v menšině (až do roku 2006), dnes jich zde však žije asi 46 %, Rusů je kolem 40 %, dále tu najdeme Bělorusy, Ukrajince, Poláky a Litevce.

Historické centrum Rigy je od roku 1997 zapsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO, především kvůli velkému množství secesních budov (art nouveau, Jugendstil), které jsou tu pravděpodobně nejpočetnější ze všech měst světa, ale také kvůli dřevěným budovám z 19. století, které leží uvnitř i mimo centrum. Přelom 19. a 20. století, kdy byla secese plně rozvinuta, byl totiž obdobím ekonomického boomu a překotného rozvoje města. V roce 2014 se stala Riga Evropským městem kultury.

Riga je významné ekonomické centrum, vytváří asi polovinu HDP země a také polovinu exportu Lotyšska a má velmi rušný přístav. Také mezinárodní letiště je nejvytíženější v celém Pobaltí. Místní hokejový klub Dinamo Riga hraje ruskou ligu KHL, na zdejším stadionu Arēna Rīga se konalo Mistrovství světa v ledním hokeji v roce 2006. Kvalitní jsou i místní basketbalové kluby. V Rize se narodil sovětský režisér Sergej Ejzenštejn a také baletní mistr Michail Baryšnikov, dva roky tu žil německý skladatel Richard Wagner.

Historie Rigy

Na místě dnešní Rigy byla kdysi livonská (tedy ugrofinská) vesnice, kde se zastavovali ruští a skandinávští kupci a nájezdníci. Tento stav trval až do příchodu německých obchodníků, kteří pocházeli zpočátku z Brém a Lübecku. Brémský arcibiskup Albert zde založil v roce 1201 vůbec první pevnost na Baltu, která se stala výchozím bodem křížového tažení Řádu mečových rytířů proti pohanům. Rytíři odtud postupně ovládli celé Livonsko (dnešní severní Lotyšsko a jižní Estonsko).

Prosperující obchodní středisko se v roce 1282 stalo součástí spolku obchodních měst hanza. V dnešním znaku Rigy je dodnes klíč města Brémy a věže Hamburku. Kvetl zde obchod např. s ruskými kožešinami, medem a voskem. Neustále probíhal boj o moc mezi rižským arcibiskupem, německými rytíři a mocnými měšťany a obchodníky. První vrchol rozvoje města přišel v 16. století. Po kolapsu Řádu německých rytířů následovalo krátké období nezávislosti, pak 20 let vládli Poláci a od roku 1621 Švédové. Prosperující Riga tehdy co do velikosti v rámci švédské říše předehnala i Stockholm.

V roce 1710 získali Rigu během velké severní války Rusové a udělali z ní hlavní město provincie Livonsko. Moc si stále udržovala německá šlechta a bohatí měšťané. Velký rozvoj zaznamenala Riga ve druhé polovině 19. století po napojení na železniční síť. Po Moskvě a Petrohradu šlo o třetí nejvýznamnější průmyslové město carské říše a také vůbec nejrušnější přístav na světě co do obchodu se dřevem. Rostl počet rodilých Lotyšů a přišla doba lotyšského národního obrození.

Riga byla těžce poškozena v obou světových válkách. Během hitlerovské okupace téměř zmizela do té doby významná židovská populace (odhadem mezi 45 a 100 tisíci osob). V časech Sovětského svazu produkovala Riga ve velkém železniční motory, vagóny, mopedy, pračky, tramvaje, rádia, televize atd. Byla ale také známá jako „nejzápadnější“ město SSSR s liberálním uměním a hudební scénou. Centrem umění a bouřlivého nočního života zůstává i dnes. U příležitosti 800. výročí založení města v roce 2001 bylo opraveno mnoho historických památek, některé v podstatě vyrostly znovu.

Zajímavosti a památky Rigy

Staré město (Vecríga)

Rižské Staré město leží na východním břehu řeky Daugava. Můžete se tu toulat středověkými úzkými uličkami, prohlížet si měšťanské domy a cihlové kostely, které se do značné míry zachovaly i přes silné bombardování za druhé světové války.

Dóm (Rígas Dóms) – leží na centrálním náměstí Doma laukums (Katedrální náměstí). Katedrála, která dnes patří luteránům, je největším kostelem v zemi a v celém Pobaltí. Její stavba začala už v roce 1211 původně v románském stylu, dnes je směsicí architektonických stylů, jak dokazuje třeba cibulovitá barokní zvonice. Uvnitř jsou k vidění např. kamenné náhrobky (bohatí občané platili za to, aby mohli spočinout co nejblíže k oltáři) nebo obrovské varhany s 6 768 píšťalami. Varhany pochází z roku 1884 a ve své době byly největší na světě. Dnes jsou údajně čtvrté největší na světě. V roce 1988 se v kostele konala první mše v Sovětském svazu po 30 letech, což byla v rámci perestrojky významná událost.

Hrad (Rígas Pils) – byl založen v roce 1330 jako sídlo Livonského řádu. Tehdy tu žil velmistr řádu, dnes jde o sídlo lotyšského prezidenta. Hrad byl zcela přestavěn koncem 15. století, v průběhu staletí prodělal další modifikace a je nabarven žlutě, takže působí nověji a hrad moc nepřipomíná.

Tři bratři (Trís bráli) – tři malebné domky různých architektonických stylů. Dům s číslem popisným 17 je nejstarší kamenný dům v zemi, pochází z počátku 15. století.

Kostel svatého Jakuba (Jékaba bazníca) – cihlová stavba ze 13. století, která je podobně jako luteránský Dóm katedrálou (tedy sídlem arcibiskupství), v tomto případě katolického.

Parlament (Saeima) – nepříliš zajímavá novorenesanční budova florentského střihu se stala v 80. letech centrem snah o nezávislost Lotyšska. Po sovětských provokacích z ledna 1991 zůstala ještě rok zabarikádovaná.

Švédská brána (Zviedru Várti) – jediná zachovalá městská brána. K hradbám byla přistavěna v období švédské vlády (v roce 1698).

Prašná věž (Pulvertornis) – pro změnu jediná dochovaná z celkem 18 věží, které byly původně součástí městského opevnění. Cihlová stavba pochází už ze 14. století a v dějinách sloužila mj. jako muniční sklad, vězení, mučírna nebo studentská ubytovna. Ve stěnách věže lze stále nalézt dělové koule pocházející z doby ostřelování Rusů v 17. a 18. století. Dnes je věž součástí Lotyšského muzea války.

Velký cech (Leilá gilde) – dům, který byl v minulosti centrem hanzovního obchodu. Uvnitř se nachází síň z roku 1330, kde se dříve scházeli kupci a která dnes slouží jako koncertní hala. Vedle stojí Malý cech (Mazá gilde), kam byli sdruženi chudší řemeslníci a prodejci. Členy obou cechů směli být výhradně německy mluvící obyvatelé.

Kočičí dům (Melnais Kais) – lotyšský majitel tohoto domu nechal umístit na věžičky na střeše dvě sochy koček. Dům stál naproti budově Velkého cechu, která byla vyhrazena německým kupcům. Na protest proti tomu, že spolek nechtěl Lotyše přijmout, otočil obě kočky zadní částí těla směrem k sídlu cechu. Spor se dostal k soudu, který rozhodl, že majitel domu musí být do spolku přijat za podmínky, že umístí kočky do elegantnější pozice…

Dům Černohlavců (Melngalvju nams) – je nádhernou ukázkou gotického slohu. Tato zdobná budova vznikla v roce 1344 pro cech Černých hlav, jehož patronem byl černoch svatý Mořic (Mauritius), římský světec a voják severoafrického původu. Členům tohoto obchodního spolku ještě neženatých mužů se tak říkalo podle pokrývek hlavy, které nosili. Dům byl zničen za druhé světové války a jeho obnova se stala dárkem k 800. výročí založení města v roce 2001. Rekonstrukce městské radnice na druhé straně Radničního náměstí (Rátslaukums) byla dokončena o rok později. Za zhlédnutí stojí i nedaleký Mentzendorffův dům ze 17. století.

Muzeum okupace – se věnuje se krušnému období sovětské a německé okupace Lotyšska.

Kostel sv. Petra (Pétera Bazníca) – středověká stavba z červených pálených cihel s třístupňovou věží je dominantou jižní části Starého města. Zajímavý je výhled z barokní věže vysoké 123 metrů. Do výšky 72 metrů vás zaveze výtah, zbytek je nutné dojít pěšky. Interiér kostela je strohý podobně jako u jiných luteránských staveb.

Ulice Skárnu (Skárnu iela) – odbočuje z hlavní třídy Starého města (Kalku iela). Stojí na ní zmíněný kostel svatého Petra, řada opravených středověkých domků a také luteránský kostel sv. Jana. Na fasádě kostela uvidíte kamenné tváře dvou mnichů, kteří se údajně nechali zaživa zazdít do jeho zdí, kde žili o chlebu a vodě podávané malým otvorem ve zdi.

Na východ a sever od Starého města

Národní divadlo – barokní stavba, v níž byla 18. listopadu 1918 vyhlášena nezávislost Lotyšska.

Parky – rozlehlý pás zeleně byl na východ od centra vybudován v 19. století, když byly strženy hradby. Tvoří ho v „první vlně“ Městský a Kronvaldsův park, dále za nimi v „druhé vlně“ Esplanáde a Vérmanova zahrada. Najdete tu také Městský kanál (Pilsétas kanáls), jehož klidné vody dnes tečou místy, kudy dříve procházely hradby.

Památník svobody (Brívibas piemineklis) – se tyčí na třídě Svobody (Brívibas bulváris), která vybíhá ze Starého města na východ. Lidově je tento památník přezdívaný Milda, což bylo v meziválečném období nejčastěji používané křestní jméno v Lotyšsku. Památník byl postaven v období meziválečné samostatnosti Lotyšska (v roce 1935) díky veřejné sbírce obyvatel a dodnes je symbolem odboje proti německé a sovětské okupaci. Dva vojáci tu drží čestnou stráž.

Bronzová socha ženy, Svoboda, umístěná na vrcholu 50 metrů vysokého sloupu, drží tři pěticípé hvězdy, které symbolizují historické regiony Lotyšska (Kurzeme, Vidzeme a Latgale). Dnešní čtvrtý region (Zemgale) byl původně součástí Kurzeme. Hvězdy nemají nic společného s komunismem, ale díky nim památník přežil sovětskou vládu. Když se schylovalo k pádu sovětského impéria, stal se centrem hnutí za nezávislost, poprvé výrazně 14. června 1987, kdy tu proběhlo nepovolené shromáždění asi 5 000 lidí, kteří si připomněli oběti Stalinových deportací.

Katedrála Zrození Ježíše (Kristus dzimsanas katedrále) – ruská pravoslavná katedrála postavená koncem 19. století v neobyzantském stylu pro ruskou komunitu v Rize. Za sovětského režimu sloužila jako planetárium, takže jí Lotyši dodnes říkají „planetárijs“.

Secesní čtvrť – leží na západ od třídy Brívibas, podél ulic Elizabetes iela, Alberta iela a Strélnieku iela. Zájemci o architekturu stylu zvaného také art nouveau nebo Jugendtil tady najdou domy z přelomu 19. a 20. století, kterých je v Rize celkem kolem 750. Některé z nich navrhoval Rus Michail Ejzenštejn, otec slavného režiséra Sergeje Ejzenštejna. Charakteristickými znaky secesních staveb jsou křivky, štuková výzdoba, chrliče, děsivé masky, sochy bohyní, bájná zvířata, bujná vegetace na fasádách a další prvky.

Na jihovýchod od centra

Centrální tržnice (Centráltirgus) – jedno z největších tržišť v Evropě. V obrovských hangárech určených původně pro německé vzducholodě Zeppelin jsou dnes prostory až pro 1 250 obchodníků a k sehnání je tu téměř všechno, především čerstvé produkty místních zemědělců. Tržiště patří k nejstarším v Evropě, protože existuje v Rize už od založení města (1201), i když se postupně přesouvalo na různá místa.

Akademie věd – obrovská budova vybudovaná v 50. letech 20. století připomíná monumentální stalinské budovy v Moskvě. Však má také přezdívku „Stalinův narozeninový dort“. V 17. patře je vyhlídková plošina.

Bývalá synagoga – zbytky spálené synagogy, která byla úmyslně zapálena v roce 1941, jenom čtyři dny po příchodu německých vojsk. V synagoze se v tu dobu pohybovala asi stovka věřících, nikdo z nich nepřežil… Pachateli byly zřejmě lotyšské jednotky spolupracující s německými SS. Okolní Moskevské předměstí, kde vždy žilo velké množství Židů, se za války stalo židovským ghettem.

Televizní věž – stojí na ostrově uprostřed řeky Daugava. Má tvar trojnožky vysoké 368 metrů. V polovině je umístěná vyhlídková plošina.

Vážíme si vašeho soukromí

Pomocí cookies analyzujeme návštěvnost, přizpůsobujeme obsah a reklamy podle vašich potřeb. Kliknutím na „Přijmout“ vyjadřujete souhlas s tím, že cookies používáme.