Základní informace o Irsku

Oficiální název

Irská republika (irsky "Poblacht na hÉireann“). Zkrácený název země je v irštině „Éire“.

Hlavní město

Dublin (Baile Átha Cliath)

Rozloha

70 273 km2. Země je tedy rozlohou téměř srovnatelná s Českou republikou (cca 79 tisíc). Celý ostrov (včetně Severního Irska) má rozlohu 84 421 km2.

Státní zřízení

republika, parlamentní demokracie

Administrativní členění

Irsko se tradičně dělilo do pěti provincií (Connacht, Leinster, Munster, Meath a Ulster) a do 32 hrabství. Provincie Meath už neexistuje, takže zůstaly čtyři historické provincie. Šest z devíti hrabství Ulsteru je součástí Severního Irska a tedy Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Zbylých 26 hrabství (angl. „county“) nyní tvoří Irskou republiku. Jsou to: Carlow, Cavan, Clare, Cork, Donegal, Dublin, Galway, Kerry, Kildare, Kilkenny, Laois, Leitrim, Limerick, Longford, Louth, Mayo, Meath, Monaghan, Offaly, Roscommon, Sligo, Tipperary, Waterford, Westmeath, Wexford, Wicklow. Zvláštní správu má pět měst: Dublin, Cork, Limerick, Galway a Waterford.

Podnebí

Podnebí v Irsku je ovlivněno Atlantickým oceánem a teplým Golfským proudem. Převládají jihozápadní větry od Atlantického oceánu, což má za následek mírné oceánské klima, které je zde relativně teplé, alespoň ve srovnání s jinými oblastmi ležícími v podobné zeměpisné šířce. V létě tu nebývají horka (maximální teplota 25 °C) a v zimě jen málokdy mrzne (teplota -3 °C se považuje za extrémní). Množství srážek je ovlivněno vzdáleností od Atlantiku, tudíž klesá od západu na východ. Severozápadní pobřeží je velmi větrné a má velký potenciál pro výrobu větrné energie. Ostrov si vysloužil přezdívku „smaragdový ostrov“ nebo „zelený ostrov“ díky své bujné vegetaci, za kterou vděčí mírnému klimatu a častému jemnému dešti.

Reliéf

Irsko je ostrov oddělený na východě Irským mořem od Velké Británie a na jihu Keltským moře od pevninské Evropy. Povrch Irska je převážně nížinatý, zejména v centrálních oblastech. Hory se vyskytují v blízkosti pobřeží. Nejvyšším vrcholem je Carrauntoohill (irsky Carrán Tuathail) v pískovcovém, ledovci vytvořeném pohoří Macgillycuddy´s Reeks na jihozápadě země. Mezi další významná pohoří patří Wicklow Mountains na východě, Glens of Antrim v Severním Irsku a jiné. Pobřeží je zejména na západě velmi členité, s mnoha zálivy, poloostrovy a útesy až 600 m vysokými. U západního pobřeží se také nachází řada menších ostrovů a souostroví. Největší z nich je ostrov Achill na severozápadě, dále Aranské ostrovy s převážně irsky hovořícími obyvateli a ostrov Valentia spojený mostem s pevninou. Zhruba 20 % rozlohy Irska dříve tvořila rašeliniště, dnes je jejich rozloha cca 12 000 m2, což je ale stále mnohem více než u jiných států. Největším rašeliništěm je Bog of Allen v centrální části země. Úrodnou půdu ve východní a centrální části střídá chudá a kamenitá půda na západě, oblast Burrenu je přímo symbolem nehostinnosti.

Nejvyšší hora

Carrauntoohil (1 041 m) - v pohoří MacGillycuddy´s Reeks.

Nejnižší bod

Atlantický oceán (0 m)

Největší řeky

Nejdelší řekou nejen Irska, ale i Britských ostrovů je 386 km dlouhá řeka Shannon. Pramení v pohoří Cuilcagh Mountains v hrabství Cavan a protéká středem ostrova až k širokému ústí západně od města Limerick, kde se vlévá do Atlantického oceánu. Druhou nejdelší řekou je s délkou 191 km řeka Barrow, která ústí do Keltského moře. Dalšími významnějšími řekami jsou Liffey (ústí do moře v Dublinu), Lee (protéká městem Cork), Blackwater, Boyne, Slaney a další. Ostrov je protkán množstvím menších potoků a říček.

Jezera

Na toku řeky Shannon se nacházejí tři velká jezera (po proudu): Lough Allen, Lough Ree a Lough Derg (které je z nich největší). Další jezero Lough Corrib je spojeno řekou Corrib s městem Galway. Vůbec největším jezerem celého ostrova (a dokonce celých Britských ostrovů) je s rozlohou 4,5 tisíce km2 Lough Neagh v Severním Irsku.

Obyvatelstvo

4,3 milionu obyvatel, což je číslo téměř srovnatelné např. s populací Norska či Bosny a Hercegoviny. Irsko má nejvyšší míru porodnosti v Evropské Unii (a po Albánii druhou nejvyšší v Evropě) a naopak nízkou míru úmrtnosti. Podle posledního sčítání z roku 2006 se tak Irská republika řadila na první místo v žebříčku ročního přírůstku obyvatelstva v rámci zemí EU, k čemuž však přispěla také imigrace. Zajímavostí je, že v cizině žije mnohonásobně více lidí irského původu než v samotné zemi. Maximální odhady mluví až o 80 milionech Irů po celém světě. Je to důsledek masové emigrace, která začala v polovině 19. století v souvislosti s několika hladomory na přelidněném ostrově a pokračovala až do počátku 90. let 20. století, kdy se Irsko stalo ekonomickým tygrem. Nejvíce etnických Irů žije ve Velké Británii, Spojených státech, Kanadě, Austrálii, Argentině, na Novém Zélandu, v Jižní Africe, Brazílii, v Karibiku a kontinentální Evropě.

Etnické složení

Většinu obyvatel tvoří domorodí Irové (89 %), největšími národnostními menšinami jsou Britové (2,7 %), Poláci, Američané, Litevci, Skotové, Lotyši, Němci aj. Asi 0,5 % tvoří irská kočovná menšina „Irish travellers“ s vlastním jazykem. Kvůli velké imigraci z Polska, Litvy, Lotyšska, Estonska a dalších zemí se národnostní situace v Irsku v posledních letech rychle měnila, v období krize tito lidé naopak houfně odcházeli.

Náboženství

Přesvědčivá většina obyvatel jsou křesťané, přičemž 86,8 % obyvatel se hlásí k římskokatolické církvi. Tradičně katolická země vykazuje jednu z nejčastějších účastí na mši v západním světě. Podle sčítání z roku 2006 navštěvuje kostel 13 % lidí denně a 48 % lidí týdně, ačkoliv i v Irsku se tato čísla postupně snižují (ještě v roce 1990 chodilo týdně do kostela 81 % populace). Z protestantských křesťanských církví má nejvyšší podíl Church of Ireland (anglikáni, 3 %), dále presbyteriáni (0,6 %) a metodisté (0,5 %). Především díky imigraci roste i podíl pravoslavné církve (0,7 %), islámu (0,8 %), buddhismu a hinduismu. Tisíce lidí se také hlásí k novopohanským náboženstvím, která souvisí s keltskou spiritualitou.

Jazyk

Úředními jazyky jsou irština a angličtina. Status prvního oficiálního jazyka má irština (gaelština), jednoznačně nejpoužívanějším jazykem je však angličtina. Irština je jazyk keltské větve indoevropské jazykové rodiny blízce příbuzný skotské gaelštině. Po celé zemi je většina nápisů uvedena dvojjazyčně v podobě anglicko-irské. Irsky mluvící obyvatelé se soustřeďují především v izolovaných oblastech zvaných gaeltacht, které leží západně od Galway a na přilehlých Aranských ostrovech (tedy na západním pobřeží). V gaeltachtech jsou nápisy pouze v irštině, která tu je (alespoň teoreticky) hlavním jazykem pro komunikaci. Podle statistik užívá irštinu v každodenním životě 22 tisíc lidí v oblastech gaeltacht a dalších 50 tisíc mimo tyto oblasti. Snahy oživit irštinu jako široce rozšířený a běžně používaný jazyk ztroskotaly, protože jenom cca 10 % obyvatelstva mluví irsky plynně nebo alespoň používá jazyk pasivně, např. poslouchá televizní či rozhlasové vysílání v irštině. Toto procento se dále snižuje. Teprve v roce 2007, tedy po více než třech desetiletích od vstupu Irska do EU (1973), se irština stala také jedním z úředních jazyků Evropské Unie. Veřejnému životu od 19. století zcela dominuje angličtina, kterou sem přinesli Anglo-Normané ve 12. století. Používají se dva dialekty tzv. irské angličtiny: „Hiberno-English“ používaná v provinciích Connacht, Leinster a Munster a „Mid-Ulster English“ používaná především na severu v Ulsteru. Dalším existujícím jazykem je scots, jazyk pocházející ze skotské Vysočiny a během kolonizace ostrova částečně rozšířený v Irsku, zejména v hrabství Donegal a v Severním Irsku. Kočovná komunita Irish Travellers potom mluví jazykem shelta, který je založen na kombinaci angličtiny a irštiny.

Města

Dublin (506 tisíc, včetně aglomerace 1,1 milionu), Cork (119 tisíc), Galway (72 tisíc), Tallaght (64 tisíc), Blanchardstown (63 tisíc), Limerick (53 tisíc), Waterford (46 tisíc).

Vlajka

Irská vlajka je tvořena třemi svislými pruhy v zelené, bílé a oranžové barvě. Zelená je barva gaelských (keltských) tradic Irska, oranžová je barva příznivců protestantského krále Viléma III. Oranžského, který zvítězil v bitvě u řeky Boyne v roce 1690 nad katolickou armádou Jakuba II. Jinými slovy zelená symbolizuje katolickou většinu, oranžová je barva protestantů a bílá je symbolem míru mezi oběma skupinami. Trikolóra byla pravděpodobně poprvé použita v roce 1848, když ji skupina francouzských sympatizantek s irským bojem za svobodu poslala Thomasi F. Meagerovi, leaderovi hnutí Mladé Irsko. Podle jiné teorie inspirovala Meagera trikolóra Newfoundlandu, odkud pocházel jeho otec. Po revolučním roce byla vlajka používána zřídka (užívala se spíše starší zelená vlajka se symbolem harfy) a teprve při Velikonočním povstání proti Britům v roce 1916, kdy byla vztyčena na hlavním poštovním úřadu v Dublinu, se stala národní vlajkou, což bylo oficiálně potvrzeno při vzniku Svobodného irského státu v roce 1922. Dnes ji někdy používají i katoličtí obyvatelé Severního Irska, aby tak vyjádřili svoji podporu sjednocení s Irskou republikou. Vlajka je velmi podobná vlajce Pobřeží slonoviny, která má však opačně položený zelený a oranžový pruh a také je kratší (irská vlajka má mít správně poměr 2:1).

Geografické informace o dalších zemích