Základní informace o Itálii

Oficiální název

Italská republika (Repubblica Italiana)

Hlavní město

Řím

Rozloha

301 230 km2 (o málo méně než činí rozloha Polska či Norska). Významnou část země tvoří velké ostrovy, především Sicílie (26 tisíc km2 – největší ostrov Středomoří) a Sardinie (24 tisíc km2). S délkou pobřeží 7 600 km je Itálie na 15. místě na světě např. před mnohem větší Brazílií či Tureckem.

Státní zřízení

parlamentní republika

Administrativní členění

Itálie se člení na 20 regionů či oblastí (italsky regioni). Jsou jimi Abruzzo, Apulie (Puglia), Basilicata, Benátsko (Veneto), Emilia-Romagna, Furlandsko-Julské Benátsko (Friuli-Venezia Giulia), Kalábrie, Kampánie, Lazio, Ligurie, Lombardie, Marche, Molise, Piemont, Sardinie (Sardegna), Sicílie, Toskánsko (Toscana), Tridentsko-Jižní Tyrolsko (Trentino-Alto Adige), Údolí Aosty (Valle d´Aosta) a Umbrie. Pět z těchto regionů má z historických či jazykových důvodů zvláštní autonomní status (Sicílie, Sardinie, Furlandsko-Julské Benátsko, Tridentsko-Jižní Tyrolsko a Údolí Aosty).

Podnebí

Většina území, především rozsáhlé pobřežní oblasti, spadá do oblasti středomořského subtropického klimatu. Severní oblast kolem řeky Pád (Lombardie, Piemont...) se více blíží mírnému klimatu střední Evropy. Zimy bývají ve vnitrozemí chladné a často se spoustou sněhu, na pobřeží velmi mírné a deštivé. Léto je obecně teplé a suché. Alpy mají pochopitelně velehorské podnebí.

Reliéf

Itálie je hornatá země. Na severu ji od Střední Evropy odděluje hradba Alp. Kromě nejvyšší hory Monte Bianco najdeme v západní části Alp i další proslulé vrcholy, jako např. Monte Rosa (4 634 m), Monte Cervino (Matterhorn, 4 478 m) – oba na hranici se Švýcarskem, nebo Gran Paradiso. Ve východní části italských Alp hrají prim Dolomity a (opět na švýcarských hranicích) Bernina. Na jih od Alp leží rozsáhlá Pádská nížina, kterou křižuje řeka Pád a její přítoky. Od Pádské nížiny vybíhá na jih Apeninský poloostrov, který tvoří proslulou botu, jejíž tvar celá země připomíná. Páteří poloostrova jsou Apeniny s nejvyšší horou Corno Grande (2 912 m). Nížiny leží podél pobřeží na obou stranách Apenin. Součástí Itálie je mnoho ostrovů, především hornaté ostrovy Sicílie a Sardinie, Toskánské souostroví, jehož součástí je Elba, Liparské ostrovy (u Sicílie) a další. Nejvyšší vrchol Sicílie Etna (3 323 m) je zároveň největší aktivní sopkou Evropy. Činnou sopkou je také Vesuv (1 279 m) ohrožující i město Neapol, vulkán Stromboli na Liparském souostroví a další sopky. V Itálii tedy hrozí občasná vulkanická činnost a zemětřesení a je možné zde pozorovat doprovodné sopečné jevy.

Nejvyšší hora

Monte Bianco (Mont Blanc), který leží v Alpách na hranicích Francie a Itálie, je se svými 4 807 m n. m. vůbec nejvyšší horou Evropy.

Nejnižší bod

Středozemní moře (0 m)

Největší řeky

Nejdelšími řekami jsou Pád (italsky Po, 652 km) a Adige (410 km), které ústí stejně jako celá řada dalších řek do Jaderského moře na východním pobřeží. Pád je významný veletok, který protéká při své pouti Pádskou nížinou mj. městem Turín a nedaleko Benátek tvoří deltu. K západnímu pobřeží naopak míří řeka Tibera, která ústí v Římě do Tyrhénského moře, a řeka Arno, která protéká Florencií a Pisou a vlévá se do Ligurského moře.

Jezera

V podhůří Alp leží velká ledovcová jezera dobře známá i jako cílové destinace turistů. Největšími jsou Lago di Garda (370 km2), Lago di Maggiore (212 km2) položené na hranicích se Švýcarskem a Lago di Como (146 km2). Na Apeninském poloostrově najdeme ve vnitrozemí také několik velkých jezer, zejména Trasimenské jezero (128 km2) známé z punských válek a Bolsenské jezero.

Obyvatelstvo

S 61 milióny obyvatel je Itálie po Německu, Francii a Velké Británii čtvrtým nejlidnatějším státem Evropské unie. S Francií a Británií je v tomto ohledu téměř na stejné úrovni. V Itálii žije po Japonsku na světě druhý nejvyšší podíl obyvatel ve věku nad 65 let a naopak velmi nízký je podíl dětí do 14 let. To pochopitelně souvisí s nízkou porodností (navzdory katolické tradici země) a s prakticky nulovým přírůstkem počtu obyvatel. Zároveň má na stárnutí populace vliv i vysoká pravděpodobnost dožití (80 let, cca 83 u žen, 77 u mužů). Nejhustěji osídlená a nejvíce urbanizovaná je bohatší severní část Itálie.

Etnické složení

Drtivou většinu obyvatel tvoří Italové (94 %), k nimž je většinou počítán i malý počet německy, francouzsky, slovinsky, albánsky a řecky hovořících Italů. Největší etnickou menšinou se v posledních letech stali Rumuni (1,3 %), následují lidé ze severní Afriky (1 %, z toho nejvíc Maročanů), Albánci (0,7 %), Číňané, Ukrajinci a další. Dlouhodobá masová emigrace Italů, která začala koncem 19. století, má na svědomí existenci rozsáhlých komunit lidí italského původu, které existují např. v Brazílii (25 miliónů), Argentině (20 miliónů), Spojených státech (18 miliónů), Francii (5 miliónů), Uruguayi (1,5 miliónu), Kanadě (1,4 miliónu) a jinde.

Náboženství

Výrazně převažuje římskokatolické vyznání, k němuž se hlásí téměř 90 % obyvatel. Z nich asi třetina pravidelně každou neděli navštěvuje kostel. Itálie je tradiční katolickou zemí, ostatně papež sídlí ve Vatikánu, který je součástí Říma. Kromě toho zde existuje celá řada protestantských církví (luteráni, metodisté, baptisté, valdenští) s podílem více než 2 % populace. Díky imigrantským komunitám se z Balkánu rozšiřuje i pravoslavné náboženství (1,2 %). Stejně tak imigranti ze severní Afriky mají na svědomí stále se rozšiřující islám (cca 2 %). Zhruba 45 000 židů, jejichž přítomnost je dědictvím Římské říše, může v Itálii stále vyznávat svojí víru, protože na rozdíl od Německa neprováděli Italové jejich systematickou genocidu.

Jazyk

Úředním jazykem je italština, románský jazyk, který přijal ze všech národních jazyků nejvíce slov z latiny. Základem jazyka se při sjednocení Itálie stalo florentské nářečí toskánštiny. Regionální rozdíly v dialektech přetrvávají i nadále, nejodlišnější je sardinština. Italsky mluví také obyvatelé San Marina, Vatikánu a oficiálně uznané menšiny ve Švýcarsku, Chorvatsku (Istrie), Slovinsku (slovinská Istrie), Francii (především na Korsice a v historickém hrabství Nice) a ve Spojených státech (velká imigrantská komunita). Naopak v Itálii jsou v několika regionech oficiálně uznávané menšinové jazyky. V Údolí Aosta je to francouzština, v některých částech regionu Tridentsko-Jižní Tyrolsko zase němčina. V Terstu, Gorizii a Udine má stejné postavení slovinština.

Města

Řím (2,75 milionu), Milán (1,31 miliónů), Neapol (963 tisíc), Turín (910 tisíc), Palermo (hlavní město Sicílie, 656 tisíc), Janov (610 tisíc), Bologna (377 tisíc), Florencie (369 tisíc), Bari (320 tisíc), Catania (druhé sicilské město, 296 tisíc).

Vlajka

Státní vlajku tvoří trikolóra složená ze tří pruhů zelené, bílé a červené barvy. Podobnost s francouzskou vlajkou není náhodná, protože trikolóra byla přijata Cispadánskou republikou koncem 18. století, tedy v době Napoleonovy vlády nad severní Itálií. Zelená barva pouze nahradila modrou. Jednotlivým barvám se někdy připisuje zvláštní symbolika. Jeden z výkladů spojuje zelenou s kopci a planinami Itálie, bílou s alpským sněhem a červenou s krví prolitou při bojích ve válce za nezávislost...

Geografické informace o dalších zemích