Základní informace o Korsice

Oficiální název

Korsika (franc. Corse)

Hlavní město

Ajaccio

Rozloha

8 722 km2, po Sicílii, Sardinii a Kypru je Korsika čtvrtým největším ostrovem ve Středozemním moři. Od severu na jih měří 183 km, od východu na západ maximálně 83 km.

Státní zřízení

Korsika je autonomní oblastí Francouzské republiky.

Administrativní členění

2 departementy (Corse du Sud s centrem v Ajacciu, Haute Corse s centrem v Bastii)

Podnebí

Středomořské slunečné s vydatnými srážkami a bujným rostlinstvem. Rozdíly v klimatu mezi pobřežím a horami ve vnitrozemí jsou často značné; v létě, kdy je na pobřeží středomořské klima, může být v horách opravdu chladno.

Reliéf

Korsika má členité západní pobřeží. Hornatý Portský záliv s přírodními rezervacemi ležícími na západním pobřeží je součástí světového přírodního dědictví. Délka pobřeží je 1 047 km. 50 horských vrcholů dosahuje nadmořské výšky přesahující 2 000 m. Na západě spadají hory prudce do moře, východní pobřeží je méně dramatické a kolem Alérie je dokonce příbřežní nížina vhodná k rozsáhlejšímu zemědělství. Na východním pobřeží se nachází široké písečné pláže, laguny i bažiny.

Nejvyšší hora

Monte Cinto (2 706 m)

Největší řeky

Řeky jsou krátké a prudké, většina z nich teče na východ do Tyrhénského moře. Na prvním místě „posvátná“ korsická řeka Golo (dlouhá 84 km), která ústí do moře jižně od města Bastia. Do stejného moře ústí i řeky Tavignano a Fiumorbu. Na západě ústí do Středozemního moře např. řeka Taravo (v zálivu Valinco).

Jezera

Většina korsických jezer se nachází v horách, jsou to např.: Bellebone (7,4 ha), Nino (6,5 ha), Melo (6,2 ha), Capitello (5,5 ha), Bastiani (4,3 ha), Goria (3,5 ha), Nielluccio (1,1 ha), Oro (1,1 ha), Rinoso (1,0 ha), Cinto (1,0 ha).

Obyvatelstvo

286 tisíc (více než 40 % celkové populace žije ve dvou největších městech ostrova, v Ajacciu a v Bastii).

Etnické složení

V minulosti přicházeli na ostrov imigranti z celého Středomoří, zejména Italové. Když Francie ztratila svoji kolonii Alžírsko, proudili sem také Francouzi, kteří v Alžírsku dlouhá léta žili. Dnes roste počet Francouzů přicházejících z pevniny. Nefrancouzští imigranti tvoří asi 8 % obyvatel, nejvíce tu žije Maročanů. V současné době žije na ostrově méně než 50 % rodilých Korsičanů.

Náboženství

Převládá katolická víra. Francouzi jsou známí svým vlažným přístupem k náboženství a církvi, ale Korsičané jsou v tomto ohledu o něco konzervativnější. Náboženské zanícení se projevuje zejména při velikonočních procesích. Katolicismus ale nevylučuje přetrvávání tradiční pověrčivosti.

Jazyk

Úředním jazykem na Korsice je francouzština, i když do roku 1769 to byla italština. Existuje tu také korsičtina, což je latinský dialekt jazyka, který se zde vyvíjel již od doby nadvlády Římanů. Tehdy se na Korsice rozšířila latina a udržela se jako hovorový jazyk mnohem déle než v Itálii. Plných 60 % korsických slov má základ v latině. Korsičtina nebyla nikdy písemně zaznamenána ani kodifikována, ale přežívá např. v místních názvech. Zajímavé je, že mnoho Korsičanů má francouzská křestní jména a italská příjmení. Značná část místních obyvatel umí také italsky.

Města

Ajaccio (66nbsp;tis.), Bastia (44 tis.), Porto-Vecchio (10 tis.), Corte (6 tis.), Calvi (3,8 tis.), Sartène (3,5 tis.), Bonifacio (2,7 tis.), Saint-Florent (1,5 tis.).

Vlajka

Korsický národní znak – černá tvář muže se šátkem kolem hlavy na bílém podkladu - vznikl již ve 13. století a vlajka s tímto emblémem zdobí většinu korsických objektů. Tmavá hlava Maura má na čele uvázánu bílou pásku, která se stala symbolem velkolepého vítězství křesťanů nad muslimy. Současnou podobu znaku dal v roce 1755 „otec korsického národa“ Pascal Paoli, který přesunul bílý šátek původně umístěný přes oči Maura na jeho čelo.

Geografické informace o dalších zemích