Historie Lichtenštejnska
PŘÍCHOD LICHTENŠTEJNŮ
Dějiny tohoto státu začínají v letech 1699, resp. 1708, kdy koupili Lichtenštejnové od zchudlých německých šlechticů panství Vaduz a Schellenberg, která byla součástí německé říše. Lichtenštejnové byli v tu dobu velmi bohatými šlechtici, kteří měli svá panství v Dolním Rakousku (na jih od Vídně leží hrad Liechtenstein, od něhož pochází jejich jméno), ve Štýrsku a také na Moravě (na Opavsku).
VZNIK KNÍŽECTVÍ
Všechny rodové državy Lichtenštejnů podléhaly vyššímu feudálnímu pánu, takže dynastie neměla právo na zastoupení v německém říšském sněmu. Panství Vaduz a Schellenberg byla sice malá, ale zato nezávislá a podléhala přímo německému císaři. Jejich koupí Lichtenštejnové zastoupení ve sněmu získali.
V roce 1719 byla panství Vaduz a Schellenberg sjednocena, získala titul knížectví a název podle svých nových vládců. Lichtenštejnsko je dnes jediným územím na světě, které se jmenuje podle toho, kdo toto území zakoupil.
NEZÁVISLOST
V roce 1866 se knížectví zcela osamostatnilo. Do první světové války mělo těsné, zejména hospodářské styky s Rakouskem-Uherskem. Několik let po zániku Rakouska-Uherska, v roce 1923, uzavřelo Lichtenštejnsko celní a měnovou unii se Švýcarskem. Za první i druhé světové války byla země neutrální.
V roce 1938 těsně po připojení Rakouska k Hitlerově německé říši abdikoval 84letý kníže František I. Oficiálně odešel pro svůj vysoký věk, pravděpodobně však spíše pro to, že nechtěl být v čele státu v případě, že by Hitler zabral i území Lichtenštejnska. Měl za ženu bohatou židovku z Vídně, kterou už dříve Hitlerovi sympatizanti v knížectví označovali za „problém“. František I. abdikoval ve prospěch svého synovce Františka Josefa II., který si zde jako první panovník z rodu Lichtenštejnů zřídil trvalé sídlo.
VLÁDA JANA ADAMA II.
V roce 1989 nastoupil na trůn Jan Adam II. a o rok později (tedy dříve než Švýcarsko) se země stala součástí OSN. V roce 2003 schválili obyvatelé v referendu zvýšení pravomocí pro panovníka, který hrozil, že v případě odmítnutí knížectví opustí. Kníže získal právo rozpustit vládu, vetovat zákony a jmenovat soudce a má tak fakticky největší pravomoci ze všech evropských monarchů.
