Základní informace o Makedonii

Oficiální název

Republika Makedonie (Република Македонија). V Evropské unii a na vícestranných mezinárodních fórech se používá název Bývalá jugoslávská republika Makedonie (Former Yugoslav Republic of Macedonia = FYROM), pod nímž byla země přijata do OSN.

Hlavní město

Skopje

Rozloha

25 713 km2 (zhruba dvakrát méně než činí rozloha Slovenska)

Státní zřízení

parlamentní republika

Administrativní členění

Makedonie má 84 municipalit (opštin), z toho 10 je součástí tzv. Velkého Skopje. Žádné vyšší správní jednotky neexistují, pouze pro statistické účely je země rozdělena na 8 větších celků.

Podnebí

Klima se nachází na půl cesty mezi středozemským a mírným, záleží pochopitelně na vzdálenosti od moře a nadmořské výšce. Léta jsou v Makedonii většinou horká, zimy jsou relativně mírné, ovšem v horských oblastech na západě země jsou tuhé a sníh na horách přetrvává až do začátku léta. Také srážky jsou vyšší na hornatém západě než na východě (zejména v údolí největší řeky Vardar).

Reliéf

Makedonie je hornatý stát, 80 % území je tvořeno horami. Západem země prochází horská pásma navazující na Dinárské pohoří (na severu) a řecký Pindos (na jihu). K nejvýznamnějším pohořím tady patří Šar Planina, Jablanica, Galičica, která je vklíněná mezi Ohridské a Prespanské jezero, a Baba. Na východě země se rozkládá o něco nižší horské pásmo Osogovo-Belasica, které je pokračování bulharských pohoří Rila a Rodopy. Tři horské oblasti jsou zároveň národními parky – Mavrovo, Galičica a Pelister (v pohoří Baba).

Hory Makedonie vznikly v důsledku činnosti tří tektonických desek – evropské, africké a asijské. Ze stejného důvodu se jedná o oblast, kterou často stíhají zemětřesení a najdeme tu také velké množství termálních pramenů. Mezi pohořími leží řada mezihorských pánví a kotlin. Zhruba středem země potom protéká řeka Vardar, kolem níž najdeme jedinou nížinu.

Nejvyšší hora

Golem Korab (2 764 m) v pohoří Šar Planina – hraniční hora, o kterou se Makedonie dělí s Albánií (tam se jmenuje Maja e Korabit). Vrchol je vyobrazen i na makedonském státním znaku. Nejvyšší hora, která leží celá na území Makedonie, se jmenuje Titov Vrh (2 748 m) a je také součástí Šar Planiny.

Nejnižší bod

Hladina řeky Vardar na hranici s Řeckem (45 m).

Největší řeky

Nejdelší a jednoznačně nejvýznamnější řekou je Vardar, který pramení na západě v horách, prochází středem země a pokračuje na jih do Řecka, kde se už pod názvem Axios vlévá do Egejského moře. Vardar odvodňuje 80 % území Makedonie a i druhou a třetí nejdelší řekou v Makedonii jsou jeho přítoky – BregalnicaCrna. Do Albánie a Jaderského moře potom teče řeka Crni Drim, jejíž vody pochází z Ohridského a Prespanského jezera. Velmi malá část území na severovýchodě je odvodňována do Černého moře.

Jezera

Makedonie nemá přístup k moři, ale částečně je tato nevýhoda kompenzována existencí velkých jezer tektonického původu. Ohridské jezero leží na hranicích s Albánií, Prespanské jezero leží na hranicích s Řeckem na jihozápadě a menší Dojranské jezero rovněž na řecké hranici, ale tentokrát na jihovýchodě. Ohridské jezero je považováno za jedno z nejstarších jezer a biotopů světa, je srovnatelné s jezery jako Bajkal a Titicaca a je pod ochranou UNESCO.

Kromě těchto velkých jezer se v zemi nachází i řada umělých přehradních nádrží (Mavrovo, Tikveš, Matka…) a v pohořích Šar Planina, Baba či Jablanica také menších ledovcových jezer.

Obyvatelstvo

2,055 milionů (zhruba na úrovni Slovinska či Lotyšska)

Etnické složení

Makedonci 64,2 %, Albánci 25,2 %, Turci 3,9 %, Romové 2,7 %, Srbové 1,8 %. Makedonie je etnicky pestrá země. V době dlouhé vlády Osmanské říše přešla většina Albánců na islám a jejich populace se ze samotné Albánie rozšířila do Kosova a Makedonie, po odchodu Turků zde už zůstali. Totéž platí v mnohem menším počtu i o samotných Turcích a také muslimech makedonského původu, kterým se někdy říká Torbeši nebo také Pomaci (to je ovšem spíše označení pro muslimské obyvatele Bulharska). Někteří Torbeši se ale hlásí k turecké národnosti. Mnoho Turků i dalších muslimů odešlo do Turecka v důsledku perzekuce jugoslávských úřadů. Albánci a další muslimové mají dlouhodobě vyšší porodnost než etničtí Makedonci. Srbové se do Makedonie začali stěhovat po vzniku Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (pozdější Jugoslávie) po první světové válce.

Další zajímavou menšinou jsou Arumuni (Vlaši), románský národ hovořící jazykem vycházejícím z latiny a žijící také v severním Řecku, částech Albánie a Bulharska. Navzdory názvu nemají Arumuni mnoho společného s Rumuny, i když i v Rumunsku v důsledku emigrace žijí. Někteří se již zcela asimilovali a považují se za Makedonce, poslední sčítání lidu však stále zaznamenalo 0,5 % Arumunů.

Náboženství

Většina etnických Makedonců vyznává pravoslavnou víru, Albánci jsou muslimové. Makedonská pravoslavná církev se vydělila ze srbské teprve v nedávné době (1967), v současné době je nezávislá. Katolických křesťanů a protestantů je v Makedonii velmi málo, dříve poměrně početná židovská menšina byla téměř vyhlazena za druhé světové války.

Pravoslavných křesťanů žije v zemi 64,7 %. Makedonie má v Evropě čtvrtý nejvyšší poměr muslimů v poměru k počtu obyvatel (po Kosovu, Albánii a Bosně a Hercegovině), tvoří zde 33,3 % obyvatel.

Islám nevyznávají jen Albánci, ale také Turci, Romové a dokonce malá část Makedonců (makedonský muslim = Torbeš). Téměř všichni muslimové patří k sunnitské větvi islámu, žijí zde ale i vyznavači náboženských řadů, jako je např. Bektaši.

Jazyk

Makedonská ústava zná jako jediný oficiální jazyk makedonštinu, ale v regionech, kde mají minimálně 20procentní zastoupení Albánci, se jako oficiální jazyk v úředním styku používá i albánština.

Makedonština je jihoslovanský jazyk, který patří do indoevropské rodiny a je blízce příbuzný s bulharštinou – Makedonci a Bulhaři si proto částečně rozumí. Některé prvky ale převzala makedonština i od srbštiny, zejména v době existence Jugoslávie. V písemné podobě se užívá cyrilice, stejně jako v Bulharsku a Srbsku, občas ale můžete vidět i latinku.

Albánština je indoevropský jazyk, ale podobně jako řečtina nebo arménština nevykazuje podobné rysy s žádným jiným indoevropským jazykem a tvoří tak samostatnou větev. Je jedním z nejstarších evropských jazyků (pravděpodobně se vyvinula z jazyka starověkého kmene Ilyrů) a je ovlivněna turečtinou, řečtinou i italštinou. Albánština má dva dialekty: severní ghegský a jižní toskický. Ghegským dialektem mluví Albánci v Kosovu, Makedonii a severní Albánii, toskický dialekt se používá v jižní a střední Albánii. Pro zápis se používá latinka.

V souladu s etnickou pestrostí země je pestré i zastoupení jazyků. Desetitisíce obyvatel hovoří turecky, romsky či srbsky, tisíce arumunsky či bosensky. Mladí lidé většinou umí alespoň částečně anglicky, mezi staršími je rozšířenější spíše němčina a z pochopitelných důvodů i srbština.

Města

Skopje (491 tisíc), Bitola (73 tisíc), Kumanovo (72 tisíc), Prilep (66 tisíc), Tetovo (55 tisíc), Štip (44 tisíc), Veles (44 tisíc), Ohrid (41 tisíc), Gostivar (37 tisíc), Strumica (36 tisíc)

Vlajka

Státní vlajku tvoří stylizované žluté slunce na červeném podkladě. Osm paprsků slunce vychází ze středu vlajky k jejím okrajům. Současná vlajka byla přijata v roce 1995 po roční blokádě země ze strany Řecka. Jižnímu sousedovi velmi vadila předchozí vlajka s tzv. sluncem z Verginy, které bylo nalezeno na sarkofágu Filipa Makedonského ve Vergině na území řecké části Makedonie. Makedonská opozice tehdy nesouhlasila se změnou vlajky a dlouho se paralelně používaly obě dvě varianty.

Geografické informace o dalších zemích