(lat. Procyon lotor, angl. raccoon, common raccoon, North American raccoon, northern raccoon nebo coon)
Popis
Mýval je středně velká šelma z čeledi medvídkovití (Procyonidae) a zároveň je největším zástupcem této skupiny. Jeho tělo dorůstá délky 40 až 70 cm, výšky 23 až 30 cm a dosahuje váhy od tří do devíti kg. Samec mývala je zhruba o 15 % těžší než samice. V oblastech, kde zvíře přečkává zimu zimním spánkem, váží na podzim dvojnásobek své váhy na jaře. Mýval má velký areál rozšíření, najdeme ho v celé Severní a Střední Americe, a protože je velmi přizpůsobivý, žije ve všech typech prostředí, dokonce i ve velkých městech. Preferuje místa, kde rostou stromy, na kterých si v případě nebezpečí hledá úkryty a dutiny na spaní. Místo stromů mu ale stejně poslouží i jeskyně, staré doly, zničené budovy a další stavby. Zdržuje se také v blízkosti vody.
Nepromokavá, hustá srst mývala má charakteristické zbarvení, po celém těle je zbarvena šedě až šedohnědě s výrazným černým pruhováním na huňatém ocase, který je dlouhý okolo 25 cm. Na obličeji má zvíře přes oči černou masku, která vytváří kontrast s okolními bílými skvrnami. Mýval má zavalité tělo s krátkýma nohama, a tak nedokáže moc rychle utíkat nebo dobře skákat. Na krátké vzdálenosti dokáže vyvinout rychlost 16 až 24 km/h. Velmi dobře šplhá po stromech a plave rychlostí 5 km/h.
Je to obvykle noční živočich, ale za potravou se někdy vydává i ve dne. Mýval se může v zajetí dožít až 20 let, v přírodě je to ale mnohem méně, průměrné dožití je jen 2 až 3 roky. Nejčastějšími příčinami úmrtí jsou automobilová doprava, lov, drsné klimatické podmínky a nemoci. V případě ohrožení je mýval agresivní a urputně se brání svými drápy a ostrými zuby. Mývala loví kojoti, draví ptáci a ostatní velcí predátoři.
Sociální uspořádání
Mýval je převážně samotářské zvíře, které příliš nevyhledává kontakt s dalšími jedinci. Ve skupině žije jen samice se svými mláďaty. Zvíře obývá malé území, které mu stačí na získávání dostatku potravy a nikam dál se nevydává. Své území si nijak příliš nebrání a jeho velikost je závislá na typu prostředí a množství dostupné potravy. K jeho značení využívá mýval svůj pach prostřednictvím moči nebo trusu. V místech s nadbytkem potravy se mohou zvířata potkávat, společně odpočívat nebo si i hrát.
Potrava
Mýval je typický všežravec, jeho jídelníček se skládá z 33 % rostlinné potravy, 40 % bezobratlých a 27 % obratlovců. Živí se hmyzem, červy, ovocem, ořechy, semeny, rybami, obojživelníky a ptačími vejci. Drobnější savce a ptáky loví jen občas. Někteří mývalové také požírají mršiny sražených zvířat okolo silnic. V blízkosti lidí se snadno naučí shánět potravu u popelnic, kontejnerů nebo na skládkách. Složení potravy se také liší v závislosti na oblasti a ročním období, v severní části areálu rozšíření si mývalové vytváří na zimu tukové zásoby a přečkává ji zimním spánkem.
Pro mývala je typická jeho záliba ve vodě, kde si často pomocí šikovných předních končetin hledá potravu. Odstraňování nechtěných částí kořisti ještě ve vodě dalo vzniknout představě, že mýval si své jídlo myje. Zvyk nosit si potravu do vody „umýt“ byl pozorován pouze u zvířat v zajetí, ve volné přírodě se nevyskytuje.
Smysly a komunikace
Nejdůležitější smyslem mývala je hmat, který je velmi důležitý pro získávání potravy. Hmatové buňky se nachází hlavně na ploskách předních končetin, které jsou kryté tuhou silnou svrchní vrstvou pokožky. Ta ale změkne, když se namočí, proto má mýval zálibu ve vodě. Dokáže tak poznat, o jaký předmět se jedná, ještě než ho z vody vyloví. Jeho hmat se nijak nezhorší, ani když hodinu loví ve vodě s teplotou pod 10 °C.
Mýval dobře slyší, je schopen vnímat zvuky o frekvenci 50 až 85 Hz. Slyší i velmi tiché zvuky, jako je pohyb červů pod zemí. Zrak mývala není příliš dobrý, jen málo rozlišuje barvy (nejlépe vidí zelenou) a na dálku vidí jen špatně. Čich využívá mýval hlavně k orientaci v prostředí a komunikaci s dalšími jedinci.
Zhruba polovina zvukového repertoáru používaného mývalem slouží ke komunikaci mezi matkou a jejími mláďaty. Zbytek zvíře využívá k dorozumívání s dalšími jedinci, k tomu také využívá pachové značky, mimiku obličeje a postoj těla.
Rozmnožování
Doba námluv a páření mývala se liší podle oblasti, ve které zvíře žije, většinou nastává od února do června. Samec se v této době neúnavně potuluje za hranicemi svého území a snaží se najít samici. S tou pak zůstane po několik dní a po páření odchází hledat si další.
Březost mývala je dlouhá okolo 65 dní a rodí se tři až sedm mláďat, obvykle čtyři. Při narození jsou malí mývalové slepí, hluší a odkázaní na péči matky. Jejich typická maska je ale již v této době viditelná. První týdny tráví v doupěti na stromě, po 25 dnech se jim otevírají oči a v osmi týdnech začínají přijímat první pevnou potravu. V 16 týdnech jsou malí mývalové odstaveni a společně s matkou si hledají potravu. Úmrtnost mláďat je vysoká, první rok přežívá zhruba jen polovina. V chladných oblastech s matkou zůstávají společně ještě přes zimu a na jaře se osamostatňují. Samice dospívají před svým prvním rokem života, zatímco samci až ve dvou letech.
Zajímavosti
- Zhruba v polovině 20. století byl mýval lidmi řízeně vysazen nebo unikl z chovů na mnoha místech na světě. Dnes ho proto najdeme i v Německu, Francii, Španělsku, Itálii, Bělorusku, Ázerbájdžánu, na Kavkazu, v Japonsku atd.
- Areál rozšíření mývala se v Severní Americe od poloviny 20. století značně zvětšil, můžeme to přisuzovat snížení počtu přirozených nepřátel mývala (vlivem člověka), rozvoji zemědělství a zvětšování měst. Ta totiž představují pro mývala skvělé životní prostředí s dostatkem potravy a úkrytů. Je považován za málo dotčený druh.
- Blízké soužití s lidmi vyvolává mnoho problémů, od převrhávání popelnic a roznášení odpadků, přenos nemocí na lidi i zvířata, ničení úrody (hlavně kukuřice) až po útoky na malá hospodářská zvířata, domácí mazlíčky a někdy i na lidi.
- Mýval je přenašečem mnoha bakterií, virů a parazitů. Vyskytuje se u něj vzteklina, psinka (ta se nepřenáší na člověka), leptospiróza, listerióza, tetanus a tularémie. Z parazitů to jsou škrkavky, tasemnice a svalovci.
- Je velmi chytrý, mazaný a učenlivý, takže se dokáže naučit otevírat šroubovací láhve, skříňky, dveře, zámky atd. Jeho schopnost učení je srovnatelná s makakem rhesusem (Macaca mulatta) a řešení nějakého úkolu je schopen si pamatovat až tři roky.
- Mýval se také někdy chová jako neobvyklý domácí mazlíček, ale často bývá nezvladatelným zvířetem, protože se nedá nijak vychovat.
- Mýval byl a je loven pro kožešinu, která se používá na výrobu čepic a kožichů. V 18. století bylo vyšlechtěno několik psích plemen coonhoundů pro lov mývalů. Od 19. století se každým rokem počet ulovených mývalů zvyšoval. Ve 20. letech 20. století se stal mývalí kožich symbolem společenské prestiže. Početnost divoké populace mývala značně poklesla, a tak se v této době zakládaly první mývalí farmy v Evropě i USA, které se ale v 40. letech staly nevýnosné a zvířata byla vypuštěna do přírody. V následujících letech se divoká populace mývala vzpamatovala a opět se začal lovit ve velkém počtu. V sezóně 1962/63 byly uloveny dva miliony kusů, v sezóně 1976/77 více než 5 milionů. V roce 1982 byla cena jedné kožešiny cca 20 USD, v polovině devadesátých let však cena poklesla a lov se snížil.
- V minulosti byl mýval důležitou složkou jídelníčku původních obyvatel i nově příchozích osadníků. Stále se loví pro maso, ročně se v USA sní několik tisíc mývalů. Prezident Calvin Coolidge choval v Bílém domě mývala jménem Rebeka, který mu byl původně poslán jako součást slavnostní večeře na Den díkůvzdání.
- Mýval má důležité postavení v tradicích, umění a mytologii mnoha původních obyvatel. Často vystupuje jako mazané a chytré zvíře, které dokáže přelstít ostatní. Najdeme ho také v současné literatuře, kde vystupuje především v knihách pro děti a v animovaných filmech (např. film Za plotem).
- Samci mývala mají penisovou kost.
- První zmínka o mývalovi pochází od Kryštofa Kolumba, jehož posádka ho objevila.
- Pojmenování raccoon se do angličtiny dostalo z domorodého indiánského jazyka, kde původní slovo znamenalo ten, co tře, drhne a škrábe svýma rukama. Španělský název mývala mapache převzali kolonisté z aztéckého mapachitli, které znamená ten, co bere všechno do rukou. V dalších jazycích je mýval pojmenován v souvislosti s jeho zvykem všechno namáčet a s jeho vzhledem medvěda, psa nebo potkana.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.