Historie Normandie

Římská Galie

Mnoho staletí před příchodem Římanů žili na území dnešní Francie keltští Galové (dnes jsou jejich karikaturami postavičky Asterixe a Obelixe) a odtud také název „země galského kohouta“. Po několika letech bojů si Galii podrobil Julius Caesar, definitivně porážkou Vercigéntorixe v roce 52 př. Kr. Následně zde byla postavena administrativní města, silnice, chrámy, amfiteátry, akvadukty a krásné domy. Jako po celé říši zavedli i zde Římané svoji vyspělou organizaci, právo a jazyk (latinu).

Francká říše

Od 3. století se začalo šířit křesťanství a vznikala arcibiskupství s novými církevními stavbami. Zhruba ve stejné době také přicházely první nájezdy barbarů, které zesílily v 5. století, kdy se Římská říše začala hroutit. Nejmocnějšími z těchto germánských kmenů se ukázali být Frankové. Jejich král Chlodvík sjednotil a ovládl mnoho kmenů, založil dynastii Merovejců a nechal se pokřtít. Jeho jméno (v galské podobě Ludvík) později dostalo 18 francouzských králů. Tak vznikla Francká říše.

Starověká města v Normandii jako např. Rouen, Avranches nebo Évreux se stala významnými církevními centry. Vyrostla také velká opatství: Mont St-Michel, St-Wandrille, Jumieges, Fécamp. S nástupem Karla Velikého z dynastie Karlovců přišlo období relativního klidu a rozvoje. Po jeho smrti, v průběhu 9. století, však prosperita skončila v důsledku útoků ze severu.

Normané

Vikingové neboli Normani pocházeli ze Skandinávie (hlavně z Dánska) a připlouvali na neobvykle rychlých lodích. Přitahovala je kořist v bohatých klášterech a kostelech, které opakovaně loupili a plenili. Mniši se modlili: „Bože, uchraň nás od zuřivosti Normanů,“ ale marně. Lidé utíkali nebo platili výpalné, ale ani to nepomáhalo, a tak nakonec v roce 911 král Karel Prosťáček přidělil vikingskému vůdci Rollovi oblast s městem Rouen.

Rollo a jeho syn se činili a rozšířili svoje území, až vznikla Normandie zhruba v takových hranicích, jaké má dnes. Dánský původ některých zeměpisných názvů vydržel v Normandii dodnes (např. bec, hoc), ale nově příchozí se rychle přizpůsobili a přejali místní kulturu i jazyk. Vládci brzy přijali titul vévoda Normandie a podporovali obnovení a rozšiřování opatství, z nichž šířili benediktini vzdělanost.

Dobytí Anglie

Nejslavnějším normanským vévodou se stal Vilém Bastard (byl levobočkem svého otce), později zvaný Vilém Dobyvatel. Sjednotil znesvářené barony, vytvořil silnou centrální vládu a pak se rozhodl dobýt Anglii. V roce 1066 se přeplavil přes kanál La Manche, zvítězil v bitvě u Hastingsu a dosedl na anglický trůn.

Ještě větší moc než Vilém Dobyvatel získal o sto let později Jindřich II. Plantagenet, který vládl nejen v Anglii a Normandii, ale na tak velkém území, že měl jen ve Francii daleko větší množství půdy než tehdejší francouzský král. Normanské přístavy (především Rouen) bohatly z obchodu s vínem, solí a textilem.

Normandie součástí Francie

Jidřichův syn Richard Lví Srdce se stal králem v roce 1189. Jeho bohatství mu záviděl francouzský král Filip II. August, který byl posedlý připojením Normandie ke svému království. Oba rivalové se společně vydali na křížovou výpravu, ale Filip se pod záminkou nemoci předčasně vrátil a soustředil se na svůj cíl. Když se Richard vrátil, zahájil válku, ale jeho mladší bratr Jan Bezzemek nakonec v roce 1204 přece jen Normandii ztratil a ta se stala novou součástí Francie.

Stoletá válka

Francouzští králové ponechali Normandii určitou nezávislost, vlastní administrativu i právní systém. Vybírali vysoké daně, ale tato bohatá oblast si to mohla dovolit. Z ekonomického rozvoje těžila i církev. Mniši tloustli a kostely dostávaly vznosnou podobu ve stylu normanské gotiky (viz katedrály v Rouenu, Caen, Bayeux, Coutances, Lisieux). Konec příznivých časů přišel až se stoletou válkou (1336-1453) a také morovou epidemií roku 1348.

Válka mezi odvěkými rivaly, Francouzi a Angličany, kterým stále patřilo velké území na kontinentu, byla vleklá a pustošila i Normandii, kde se periodicky bojovalo. Po mnoha zvratech už to vypadalo na francouzskou katastrofu, ale v tu chvíli, v roce 1429, se objevila 17letá vesnická dívka, která se rozhodla spasit Francii.

Jana (Johanka) z Arku dobyla Orléans a dovedla následníka trůnu Karla VII. ke korunovaci v Remeši. Poté ale byla zajata Burgunďany, spojenci Angličanů, obviněna z čarodějnictví a roku 1431 v Rouenu upálena. Vítězné tažení Francouzů pokračovalo i po její smrti a nakonec ztratili Angličané veškerá území na kontinentu, kromě přístavu Calais.

Zámořský obchod a náboženské války

Poválečná léta přinesla obnovu a novou prosperitu doprovázenou teď už také výměnou zboží se vzdálenými koloniemi. Podobně jako z Bretaně vyplouvali i objevitelé normandského původu do zámoří, získávali nová území a přiváželi slonovinu, koření i otroky. Obchodní duch a otevřenost novým myšlenkám zapříčinily, že se tu také uchytil protestantismus a náboženské války druhé poloviny 16. století mezi katolíky a hugenoty, doprovázené krutými masakry, opět odnášeli obyčejní lidé. Klid nastolil až Jindřich IV., jehož Edikt nantský z roku 1598 ustanovil svobodu náboženského vyznání.

Nástup Ludvíka XIII. a jeho rádce kardinála Richelieu znamenal konec pro autonomii Normandie. Ale peníze tu stále nechyběly. Colbert, ministr financí Ludvíka XIV. podnítil další rozvoj řemeslné výroby a zakládání manufaktur. Založil také Západoindickou společnost pro obchod s koloniemi, která měla sídlo v Le Havru. Robert Cavalier de la Salle, narozený v Rouenu, objevil Ohio a Mississippi, území nazval Louisiana a nárokoval ho pro Ludvíka XIV. Bohatí normandští kupci si díky svým příjmům mohli stavět nákladné rezidence.

Ale Ludvík XIV. také zrušil Edikt nanteský, což znamenalo pro Normandii katastrofu. Řada protestantů, většinou kvalifikovaných řemeslníků, utekla před perzekucí do zahraničí.

Francouzská revoluce

Normandie jako region podporovala Velkou francouzskou revoluci a po pádu Bastily v Paříži zničili zdejší lidé hradní vězení v Rouenu. Nové administrativní rozdělení v roce 1790 znamenalo vznik pěti départmentů (Seine-Maritime, Eure, Orne, Calvados a Manche), které existují dodnes. I když nepřátelství k církvi bylo v této oblasti poseté kláštery dost nepopulární, Normanďané zůstali loajální k vládě až do příchodu rudého jakobínského teroru. Tehdy byla vypleněna řada kostelů a opatství. Chouany, tedy roajalisty, podporovaly jen départmenty blízké Bretani – Orne a Calvados. Celá místní ekonomika trpěla dlouho nucenými odvody do armády a námořní blokádou, která bránila obchodu s Anglií.

19. století

Když utichly napoleonské války, začal region dělat to, co uměl vždy dobře: vydělávat peníze. Politika a všechny revoluce se v 19. století odehrávaly hlavně v Paříži a Normandie zatím bohatla. Už Napoleon rozhodl, že se z Cherbourgu stane velký námořní přístav, byla také postavena železniční trať Paříž-Cherbourg a později Paříž-Rouen. V městečku Dieppe byly roku 1806 otevřeny první mořské lázně, čímž byl nastartován nový výnosný obor, cestovní ruch.

A bylo to také v 19. století, kdy se normandský venkov začal přetvářet a vznikaly rozsáhlé pastviny. Rozvinul se obchod s mléčnými produkty a Normandie se proslavila svým máslem, smetanou a sýry jako např. Camembert nebo Livarot. V předminulém století zde působilo i mnoho slavných malířů, počínaje Britem Josephem Turner a konče impresionistou Claudem Monetem.

Druhá světová válka

První světová válka probíhala daleko od hranic Normandie, ale zdejší vojáci prosluli výjimečnou statečností. Negativním důsledkem války bylo mj. další vylidňování venkova. Úplně jiným příběhem byla druhá světová válka. Okupace hitlerovským Německem od července 1940 přinesla deportace, nucenou práci, zatýkání a popravy.

I když Winston Churchill pochyboval o proveditelnosti plánu, jeho velitelé ho přesvědčili a Spojenci se pokusili už v roce 1942 o vylodění v Normandii a dobytí opevněného přístavu Dieppe. Pokus skončil katastrofou a dále demoralizoval i místní obyvatelstvo. Z tehdy útočících 5 000 kanadských vojáků vyvázlo jen asi 2 100 bez úhony.

Němečtí plánovači se následně rozhodli vybudovat podél francouzského a belgického pobřeží tzv. Atlantický val, 3 200 km dlouhý obranný systém s děly, železobetonovými kryty a palebnými stanovišti. Roku 1944 zde převzal velení maršál Rommel, přidal další protitankové překážky na plážích a rozmístil téměř 6 milionů min.

Spojenecké vylodění v Normandii

6. června 1944 začala největší „obojživelná“ válečná operace v lidských dějinách. Po dobu tří měsíců na Normandii přímo pršely bomby a ničily železnice, mosty a muniční sklady. Pomáhali i odbojáři v zázemí, kteří se sabotérskými akcemi na železnici snažili zabránit příjezdu německých posil.

Prvním osvobozeným francouzským městem se stalo Bayeux, kde byl jako hrdina uvítán Charles de Gaulle. Ten zde zřídil provizorní vládu, administrativu a začal vydávat měnu. Bayeux bylo obsazeno rychle a bez odporu, ale je jedním z mála měst, které vyšlo z bojů bez újmy, některá byla téměř úplně zničena.

2. polovina 20. století

Poválečná obnova byla rychlá, s pomocí fondů Spojenců byla v podstatě dokončena v roce 1951. Nová síť silnic a železnic zkrátila vzdálenosti a umožnila Pařížanům zřizovat si tu svá letní sídla nebo jen trávit v Normandii dovolenou u moře. Pro hrdiny „Bitvy o Normandii“ byly zřízeny vojenské hřbitovy.


Autorem textu je Petr Želiezko. Případné připomínky můžete zaslat na e-mail petr@mundo.cz.