Základní informace o Rumunsku

Oficiální název

Rumunsko (rumunsky România), Rumunská republika

Hlavní město

Bukurešť

Rozloha

238 391 km2 (téměř stejnou rozlohu má Velká Británie)

Státní zřízení

republika s parlamentním systémem (výjimečně označovaná i jako poloprezidentský systém)

Administrativní členění

Země se dělí na 41 žup a hlavní město, které má zvláštní status. Dnešní Rumunsko je tvořeno celou řadou historických celků jako Valašsko, Moldávie, Sedmihradsko (neboli Transylvánie), Jižní Bukovina, rumunský Banát a Severní Dobrudža, které však již dnes v administrativním dělení nehrají žádnou roli.

Podnebí

Převážně kontinentální s teplými až horkými léty a studenými zimami se spoustou sněhu, který se na horách využívá pro lyžování. Pouze na východě u pobřeží Černého moře je klima oceánského (středomořského) typu s mírnou zimou i létem. Západ Rumunska odděluje od  o oblasti hradba Karpat. Srážek ubývá směrem od  západu k východu a směrem od hor k nížinám. Srážkové úhrny obecně nejsou příliš vysoké, nejnižší jsou v Dunajské deltě a na pobřeží.

Reliéf

Výrazným prvkem reliéfu Rumunska je Karpatský oblouk, který prochází středem země. Toto pohoří se dělí na Východní Karpaty a Jižní Karpaty (nazývané také Transylvánské Alpy). Zatímco Východní karpaty vybíhají od středu země na sever a pokračují na Zakarpatské Ukrajině, Jižní Karpaty vybíhají od středu země na západ směrem k hranici se Srbskem. Rozsáhlejší jsou Východní Karpaty, které se člení na množství horských pásem, např. Maramureş, Rodna (Pietroşul - 2 303 m), Rarău, Suhard, Bucegi (Omul - 2 507 m). Do Jižních Karpat řadíme pohoří Piatra Craiului, Fagaraş (nejvyšší vrchol Rumunska Moldoveanu – 2 543 m), Parâng, Retezat (Peleaga - 2 509 m) a další. Oblast sevřená Karpatským obloukem se nazývá Transylvánská plošina a je to největší náhorní plošina Rumunska. Na jejím západním okraji se tyčí pohoří Apuseni (Cucurbata Mare - 1 849 m), které je součástí dalšího horského celku, Západních Karpat. Zatímco např. hranice České republiky tvoří převážně hory, kolem rumunských hranic se rozkládají většinou nížiny. Na jihu podél Dunaje je to rozsáhlá Valašská nížina, která má díky úrodné černozemi vynikající podmínky pro zemědělství a která je rozdělená na dvě poloviny řekou Olt. Také východní část Moldávie podél řeky Prut a oblast Dobrudži podél Černého moře je nížinatá, přičemž vůbec nejníže položenou částí Rumunska je Dunajská delta. Na západě zasahuje z Maďarska Velká uherská nížina. Rumunské pobřeží Černého moře je dlouhé cca 200 km a jeho součástí jsou legunová jezera. Více než 40 % rozlohy Rumunska tvoří orná půda, což je mezi státy světa 12. nejvyšší podíl (Česká republika je hned za Rumunskem na 13. místě).

Nejvyšší hora

Moldoveanu (2 543 m)

Nejnižší bod

Černé moře (0 m)

Největší řeky

Prakticky celé území Rumunska leží v povodí Dunaje (rum. Dunărea), který tvoří jižní hranici se Srbskem a Bulharskem, od hranice se stáčí na sever a od soutoku s Prutem na  munsko-moldavské hranici potom na východ. Zde se rozlévá v trojúhelníkovou Dunajskou deltu. Močálovitá delta Dunaje bývala zálivem, který byl vyplněn sedimenty, a nyní má tři hlavní ramena (Chilia, Sulina a Sfântul Gheorghe) a s rozlohou cca 4 100 km2 je druhou největší říční deltou Evropy (po deltě ruské řeky Volhy). Dunaj má obrovský význam pro rumunskou říční dopravu a díky hydroelektrárnám také pro energetiku. Vodní elektrárna Železná vrata vybudovaná v západokarpatské soutěsce u hranic se Srbskem patří k největším v Evropě. Nevýhodou je však velká vzdálenost Dunaje od hlavních průmyslových center. K  ejvýznamějším přítokům Dunaje, pramenícím vesměs v Karpatech, patří Prut (tvoří celou rumunskou hranici s Moldavskou republikou), Olt, Argeş a Ialomiţa (protékají Valašskou nížinou), Mureş (na západě země), Someş (v Maramureşi) a Siret (oblast Moldávie).

Jezera

Rumunsko disponuje stovkami přírodních jezer i umělých vodních nádrží. V první řadě jsou to laguny na pobřeží, především rozlohou největší rumunské jezero Razelm (415 km2) a menší Sinoe (171 km2 – název ve slovanském jazyce znamená Modré jezero, na jeho břehu leží ruiny starořecké Histrie). U pobřeží leží i výrazně menší (11 km2) slané jezero Techirghiol, které je však významné léčivými účinky zdejšího bahna. Největším sesuvovým jezerem je Lacu Roşu (Červené jezero, 12,6 ha), které vzniklo sesuvem půdy a přehrazením říčky Bicaz. Červená barva jezera je způsobena sloučeninami železa. Lacu Roşu je oblíbenou turistickou destinací, na zajímavosti mu přidávají i nad hladinu vyčnívající zbytky kmenů potopených stromů. V Rumunsku nechybí ani velké kráterové jezero Sfânta Ana (22 ha) v župě Harghita a v Karpatech pochopitelně celá řada menších ledovcových jezer (největší Bucura v pohoří Retezat, 10,5 ha). Největší umělou nádrží a přehradou jsou Železná vrata na Dunaji na hranici se Srbskem (700 km2) následovaná přehradami Ostrovu Mare (79 km2, také na Dunaji), Stânca-Costeşti (59 km2, na řece Prut mezi Rumunskem a Moldavskem) a Izvorul Muntelui (neboli Bicaz, 33 km2, ve vnitrozemí na řece Bistriţa).

Obyvatelstvo

V zemi žije 22,2 milionu obyvatel. V posledních letech počet stagnoval nebo se snižoval v důsledku nízké porodnosti a emigrace. Smutným faktem je, že Rumunsko má v Evropě po Turecku nejvyšší kojeneckou úmrtnost.

Etnické složení

89,5 % populace tvoří Rumuni. Nejpočetnější menšinou jsou občané maďarské národnosti (6,6 %, cca 1,2 milionu lidí), což je dáno historicky. Trianonská mírová smlouva z roku 1920 připravila Maďarsko o celé dvě třetiny předválečné rozlohy Uherska a to se týkalo i Sedmihradska, které připadlo Rumunsku. V zemi žije také více než půl milionu Romů (2,5 % populace), kteří tak tvoří po Španělsku druhou největší romskou komunitu na světě. To jsou však pouze oficiální čísla. Romové se často ke své národnosti nehlásí a podle odborníků jich tu ve skutečnosti žije kolem dvou milionů, což by odpovídalo vůbec největší romské komunitě na světě. Dříve velmi početná a ve středověku také vládnoucí německá menšina se dnes na celkovém počtu obyvatel podílí už jen 0,3 %. Jsou to převážně Sasové ze Sedmihradska a Švábové, kteří žijí v okolí Dunaje v Banátu. Dále tu žijí Ukrajinci (0,3 %, na severu země), Rusové (0,2 %), na východě v Dobrudži také Turci (0,2 %) a Tataři (0,1 %). V Banátu na jihozápadě země žije bohužel početně se stále zmenšující česká komunita, která čítá v tuto chvíli méně než 4 000 osob.

Náboženství

Rumunsko je po letech komunistické vlády relativně sekulárním státem, přesto se 86,7 % populace oficiálně hlásí k pravoslavné církvi. Rumunsko je tak jedinou zemí s románským jazykem, která není katolická. Římští katolíci tvoří 4,7 % obyvatel a pochází převážně z řad maďarské menšiny, ačkoliv v Transylvánii žijí i katolíci rumunské národnosti. K nejrůznějším protestantským vyznáním se hlásí dohromady asi 7,5 % obyvatelstva. Z nich nejpočetnější je kalvinistická Reformovaná církev, k níž se rovněž hlásí především etničtí Maďaři. Transylvánští Sasové byli tradičně luterány. Řeckokatoličtí křesťané, jejichž liturgie je podobná pravoslavné, ale kteří uznávají jako hlavu své církve římského papeže, jsou v Rumunsku zastoupeni v poměru 0,9 %. Muslimové (0,3 %) jsou ve výrazné menšině, nicméně toto náboženství zde má nepřerušenou 700letou tradici. Drtivá většina vyznavačů islámu žije v župě Constanţa v blízkosti Černého moře. V zemi žije také stále zhruba 5 000 lidí židovské víry.

Jazyk

Oficiálním jazykem země je rumunština, východorománský jazyk příbuzný např. s francouzštinou, italštinou, španělštinou a portugalštinou. Původ rumunštiny je ovšem třeba hledat u latiny, jazyka Římské říše. Je to jediný románský jazyk ve východní Evropě, který však také vstřebal slovanské vlivy – ze slovanských jazyků pochází asi 20 % jeho slovní zásoby. Menší vliv na něj měla i řečtina, turečtina, maďarština a němčina. Rumunština je oficiálním jazykem nejen v Rumunsku, ale také v Moldavsku a v srbské autonomní oblasti Vojvodina. Rumunsky mluvící komunity bychom našli i na Ukrajině (Černivci a Oděsa), v Bulharsku, Maďarsku a samozřejmě také v zemích, kam míří rumunští emigranti (Itálie, Francie, Španělsko, Portugalsko, Spojené státy, Kanada, Izrael…). Dále se rumunština používá při bohoslužbách na mnišské hoře Athos. Druhým nejrozšířenějším jazykem v Rumunsku je maďarština, která je rodným jazykem pro 6,7 % obyvatel, třetím potom romština (1,1 %). V Rumunsku tradičně mluví poměrně hodně lidí francouzsky, ale u mladých lidí v poslední době převládla angličtina. Němčina se vyučuje mnohem méně, a to hlavně v Transylvánii, která dlouho patřila k Rakousku-Uhersku.

Města

Bukurešť (1,95 milionu), Timişoara (Temešvár, 312 tisíc), Iaşi (309 tisíc), Cluj-Napoca (Kluž, 307 tisíc), Constanţa (302 tisíc), Craiova (299 tisíc), Galaţi (291 tisíc), Braşov (278 tis.), Ploieşti (229 tisíc), Brăila (213 tis.), Oradea (204 tisíc).

Vlajka

Vlajka Rumunska má tři svislé pruhy – tmavomodrý, žlutý a červený. Národní barvy se objevují již od roku 1834. Jsou to barvy Moldávie (modrá, červená) a Valašska (modrá, žlutá) spojené roku 1848 do modro-žluto-červené trikolory s horizontálním uspořádáním pruhů. Oficiální charakter získala vlajka v roce 1859, kdy se Valašsko a Moldávie spojily v jedno knížectví, které přijalo v roce 1861 název Rumunsko. Rumunská vlajka měla mít původně vodorovné pruhy, ale v roce 1866 se ustálila vertikální verze pruhů po vzoru francouzské vlajky. Dříve byl uprostřed rumunské vlajky umístěn znak, který byl odstraněn po revoluci v roce 1989 (za revoluce ho lidé z vlajky vystřihovali, protože symbolizoval komunismus). Barvy na vlajce symbolizovaly v 19. století volnost (modré nebe), rovnost (žluté pole) a bratrství (červená krev). Za komunismu jim potom byl přisouzen ještě jiný význam: modrá znamenala šťastné nebe, žlutá nerostné bohatství a červená statečnost rumunského lidu. Od roku 1991 se Rumunsko soudí s Čadem o podobu státní vlajky. Čad používá téměř stejnou vlajku, která má pouze o něco tmavší modrou barvu. Velmi podobnou vlajku vlastní i Andorra, která však má v prostředním pruhu navíc umístěný státní znak. Příbuzná je i vlajka sousedního Moldavska, což je z historického hlediska pochopitelné. Ta má shodné barvy i uspořádání, ale jiný poměr šířky pruhů, a také má v prostředním pruhu znak.

Geografické informace o dalších zemích