Rumunská kuchyně

Rumunská kuchyně má svoje specifika, ale ze všeho nejvíc je směsicí kulinářských vlivů okolních států. Je silně ovlivněná tureckou kuchyní, což je dědictví vlády Osmanské říše, kuchyní jihoslovanskou a bulharskou. Zejména v Transylvánii převládly vlivy německé a maďarské kuchyně.

Od Turků převzali Rumuni velmi sladké zákusky, jako je baklava, od Řeků musaku, od Rakušanů řízek (şniţel), od Maďarů guláš a od Bulharů zeleninová jídla jako ghiveci, zacuscă a šopský salát. Velmi si oblíbili také italskou pizzu.

Z druhů masa využívá rumunská kuchyně nejčastěji vepřové. Chléb zde bývá většinou bílý. Ovoce a zeleninu nejlépe koupíte na tržištích, kde je čerstvá a kde mají velký výběr. V zemi se vyrábí několik tradičních sýrů, příkladem může být telemea, měkký naložený sýr podobný řecké fetě, bulharskému sirene nebo našemu balkánskému sýru. Nejtypičtějším rumunským jídlem je kukuřičná kaše mămăligă.

Jídlo

Mămăligă - kukuřičná kaše podobná italské polentě nebo bulharskému a jihoslovanskému kačamaku. Jedná se o rumunský národní pokrm. Původně šlo o jídlo chudých rolníků, které často nahrazovalo chleba, dnes si ji můžete objednat i v dobrých restauracích. Nejlepší je však domácí mămăligă tradičně podávaná s brynzou (brânză, slaný ovčí sýr) a kysanou smetanou (smântână). Další možností je rozmačkat kaši do mísy horkého mléka. Receptů obsahujících mămăligu jsou však desítky, konzumuje se jako příloha i hlavní jídlo.

Kukuřičná mouka se většinou vaří ve vodě se solí v litinovém hrnci. Kaše může mít nejrůznější konzistenci – od měkké připomínající bramborovou kaši až po velmi tvrdou, která se dokonce může krájet na kousky podobně jako chléb. Kousky hotové mămăligy se můžou třeba ještě péct nebo smažit na oleji či na sádle.

Ciorbă (čorba) - souhrnné označení pro rumunské polévky obsahující kyselé příchutě. Zatímco polévka označená jako supă nic kyselého nezahrnuje, do ciorby se přidává např. citron, zkvašené pšeničné otruby („borş“) nebo šťáva z kysaného zelí. Další oblíbenou ingrediencí je libeček. Navrch se někdy přidává kysaná smetana. K oblíbeným variantám patří ciorbă de burtă (dršťková s česnekem), ciorbă de perişoare (ostrá polévka s masovými knedlíčky), ciorbă de legume (zeleninová) a další.

Sarmale - zelné nebo vinné listy plněné kořeněnou směsí mletého masa a rýže. Toto jídlo je rozšířeno po celém Balkáně, např. v Turecku a jihoslovanských zemích, pod názvem sarma, v Maďarsku jako töltött káposzta apod.

Mititei (mici) - grilované válečky z mletého masa, které jsou rumunskou obdobou čevapčiči. Dělají se většinou z hovězího masa a běžně obsahují česnek, černý pepř, tymián, koriandr, anýz a saturejku. Podávají se s hořčicí a často se zapíjejí pivem. V Rumunsku jsou velmi oblíbené a maso podávané v restauracích bývá čerstvé.

Pateuri - slané šátečky plněné sýrem nebo masem. Prodávají se v pekárnách.

Tochitură moldovenească - dušené vepřové maso servírované se sýrem, česnekem, volským okem a mămăligou. Existují různé regionální varianty, jako např. transylvánská tochitură ardelenească.

Rasol - pokrm z masa, brambor a jiných druhů zeleniny, které se vaří společně. Podává se většinou s křenem, omáčkou mujdei nebo jinou omáčkou.

Rasol moldovenesc cu hrean - vařené kuřecí, vepřové nebo hovězí maso s kysanou smetanou a křenovou omáčkou.

Ardei umpluţi - plněné papriky. Náplň je tvořena mletým masem, rýží, cibulí a kořením.

Mujdei - pálivá rumunská omáčka vyráběná z rozemletých stroužků česneku, které vytvoří pastu. Ta se smísí se slunečnicovým olejem. Mujdei se podává jako příloha k masitým jídlům.

Salată de vinete - lilkový salát z grilovaného, oloupaného a najemno nasekaného lilku, slunečnicového oleje a cibule.

Ghiveci - vařená či dušená zeleninová směs, jídlo podobné bulharskému gjuveci nebo maďarskému leču.

Zacuscă - v Rumunsku populární zeleninová pomazánka, která se jí hlavně v zimě. Hlavními ingrediencemi jsou pečený lilek nebo fazole, červené papriky a cibule. Rodiny většinou po sklizni připraví velké množství této pomazánky a konzervují ji na zimu.

Papanaşi - druh koblihy vyráběný ze směsi tvarohu či sýra, vajíček a mouky zalitý džemem a kysanou smetanou.

Clătită - rumunské palačinky, které jsou podobně jako francouzské crêpes tenké a plněné slanými i sladkými náplněmi.

Pití

Ţuică - je rumunská pálenka ze zkvašeného ovoce, obvykle - podobně jako naše slivovice - ze švestek. Obsahuje nejčastěji 30 % alkoholu. Švestky jsou v rumunských sadech nejčastějším stromem a produkce švestek je na světě druhá největší po Spojených státech. A většina jich padne právě na výrobu (často domácí) ţuicy... Destilace by měla podle standardů probíhat v mosazných destilačních nádobách, potom se nápoj ještě může dát uležet do dubových sudů. Rumuni pijí panáka většinou před jídlem na posílení chuti nebo při přípitku.

Palincă - velmi silný alkoholický nápoj destilovaný z různých druhů ovoce. Na rozdíl od ţuicy probíhá destilace dvakrát a podíl alkoholu se vyšplhá až na 50-60 %. Palincă je specialitou Transylvánie a především sousedního Maďarska. Vyrábí se hlavně na venkově a často podomácku. Vinnému destilátu (brandy) se většinou říká rachiu a bývá slabší.

Víno - pěstování vinné révy začalo na území Rumunska už v časech dáckých kmenů a má zde tedy 3tisíciletou tradici. Když Římané říši Dáků vyvrátili, zjistili, že jejich víno chutná lépe než to jejich. Dnešní Rumunsko je v produkci vína na 14. místě na světě a sousední Moldavsko hned za ním na 15. místě.

V Rumunsku se dají koupit velmi kvalitní vína. Oblíbenější jsou sladká a polosladká vína, ale koupit se dá i víno suché. Červené víno se označuje negru nebo roşu, bílé alb, suché sec, sladké dulce a šumivé spumos. Sladší druhy někdy konzumenti míchají s minerální vodou. Na podzim seženete burčák, kterému se říká must.

K nejznámějším oblastem pěstování vína patří Cotnari u moldavského města Iaşi (např. dezertní víno Grasa de Cotnari), Murfatlar (blízko pobřeží Černého moře), Jidvei v Transylvánii (suchá bílá vína Riesling Jidvei), Valea Prahovei (na jih od údolí Prahovy, které spojuje Transylvánii s Valašskem), Odobeşti (jižní Moldávie).

Pivo - je v zemi také běžně k dostání, lahvové a občas i točené, nejčastěji světlé, méně často tmavé. K nejznámějším značkám patří Silva, Ciuc a Ursus.


Autorem textu je Petr Želiezko. Případné připomínky můžete zaslat na e-mail petr@mundo.cz.