Základní informace o Rusku

Oficiální název:

Ruská federace (Российская Федерация)

Hlavní město:

Moskva

Rozloha:

17 075 000 km² – největší země na světě (pro srovnání: Kanada, USA a Čína mají pod 10 milionů km²)

Státní zřízení:

federativní republika

Administrativní členění:

Podle ústavy je Rusko federace, která sestává z 89 subjektů (21 republik, 48 oblastí, 7 krajů, 1 autonomní oblasti, 7 autonomních okruhů a 2 federálních měst). Tyto administrativní jednotky jsou si rovny v tom, že každá z nich má 2 zástupce v horní komoře ruského parlamentu. Výrazně se však liší stupňem autonomie. Nejvyšší stupeň autonomie má 21 republik, které mají vlastní ústavu, prezidenta, parlament, právo vydávat zákony a stanovit úřední jazyk republiky. Nejsou však subjektem z hlediska mezinárodního práva; tím je pouze Ruská federace. Republiky jsou založeny na etnickém základě, představují tedy oblasti obývané některým z neruských etnik federace. Prezident federace jmenuje svého kandidáta prezidentem republiky po schválení nominace v regionálním parlamentu. Nejběžnějšími správními jednotkami v rámci federace na etnicky ruském území jsou oblasti. Stejně jako republiky mají vlastní parlament a právo vydávat vlastní zákony. V čele oblasti stojí gubernátor, do roku 2006 volený obyvatelstvem, nyní už jmenovaný prezidentem po schválení v regionálním parlamentu. Kraje jsou podobně jako oblasti zřízeny v převážně ruských částech federace, ale okrajových a zpravidla řidčeji osídlených. Autonomní okruhy jsou co do pravomocí mezistupněm mezi oblastmi a republikami. Jedná se o regiony obývané neruskými etniky, která mnohdy tvoří jen menší část obyvatelstva. Samostatnými jednotkami jsou dvě největší a politicko-kulturně nejvýznamnější města – Moskva a Sankt Petěrburg.

Podnebí:

Rusko je vůbec nejstudenější zemí na světě, průměrná roční teplota zde činí -5,5° C. Klima je z drtivé většiny kontinentální, protože většina území je velmi daleko od moří a oceánů. To znamená velké teplotní rozdíly mezi létem a zimou a relativně nízké srážky. Na jihu země brání průniku teplejšího vzduchu od Indického oceánu vysoká pohoří, naopak průniku studeného vzduchu ze Severního ledového oceánu v podstatě nic nebrání. Rusko má vlastně dvě roční období – léto a zimu, období přechodu mezi nimi je velmi krátké. Rozsáhlé oblasti Ruska pokrývá trvale zmrzlá půda (permafrost). Dlouhá a studená zima ovlivňuje mnoho oblastí života, např. znamená vyšší výdaje na energie, oblečení i zdravotní péči, nepochybně se podepisuje i na vysoké míře alkoholismu. Popsané klima samozřejmě není stejné na celém obrovském území Ruské federace, nejvýrazněji se odlišuje úzký pás podél Černého moře, kde panuje subtropické podnebí a které je oblíbeným cílem letních rekreací.

Reliéf:

Evropská část Ruska (na západ od Uralu) je převážně rovinatá (obrovská Východoevropská rovina) s několika pahorkatinami, v její jižní části leží nejvyšší pohoří Kavkaz i proláklina Kaspického moře. Evropu od Asie dělí pohoří Ural (Narodnaja, 1 895 m). Asijskou část Ruska tvoří rozlehlé území Sibiře. Močálovitá Západosibiřská rovina na východ od Uralu je jednou z největších nížin světa a navazuje na ni náhorní plošina - Středosibiřská plošina. Jižní a východní okraje Sibiře tvoří vysoká a rozlehlá pohoří (na jihu např. Altaj a Sajany, na východě mj. Verchojanské pohoří a zemětřesná oblast poloostrova Kamčatka s nejv. vrcholem Ključevskaja, 4 750 m).

Nejvyšší hora:

Elbrus (5 642 m) – pohoří Kavkaz, zároveň nejvyšší hora Evropy

Nejnižší bod:

Kaspické moře (proláklina: -28 m)

Největší řeky:

Ob, Jenisej a Lena (nacházejí se na Sibiři a vlévají se do Severního ledového oceánu) a Amur (vlévá se do Tichého oceánu). V evropské části je nejvodnatější Volha, která je zároveň nejdelší i nejvodnatější řekou Evropy, často zmiňovaná jako „národní“ řeka (má velký význam pro vnitrozemskou vodní dopravu a teče do Kaspického moře), dále Don (vlévající se do Černého moře) a na ruském území pramení také Dněpr, který protéká hlavně Běloruskem a Ukrajinou a vlévá se také do Černého moře.

Jezera:

Kaspické moře – vzdor jeho názvu a ačkoliv je slané, jde ve skutečnosti o jezero – je co do rozlohy největším jezerem světa (368 tisíc km²). Jezero Bajkal je nejhlubší na světě (1 637 m) a zároveň největší na světě co do objemu vody. V evropské části Ruska (konkrétně v Karelii) leží Ladožské a Oněžské jezero, přičemž Ladožské je rozlohou největší v Evropě (18 tisíc km²). Na hranicích s Estonskem leží Čudské jezero.

Obyvatelstvo:

141 milionů (až na 9. místě na světě za Čínou, Indií, USA, Indonésií, Brazílií, Pákistánem, Bangladéšem a Nigérií) – jedna z nejméně zalidněných zemí světa (cca 9 lidí na km²). V posledních letech (zejména v 90. letech) počet obyvatel drasticky klesal nejen kvůli nižší porodnosti, ale i kvůli vysoké úmrtnosti zejména mezi muži v produktivním věku (zapříčiněné chudobou, alkoholem a jinými drogami, nemocemi atd.). V poslední době se situace vzhledem k ekonomickému růstu mírně zlepšuje, ale přesto počet obyvatel dále klesá. Rusové většinou nesouhlasí s imigrací z jiných zemí, kterou řeší pokles obyvatelstva západoevropské státy, pokud nepochází imigranti ze zemí bývalého SSSR. Na 100 žen připadá v Rusku jen 87 mužů. Zatímco na 100 narozených dětí ženského pohlaví se narodí 106 mužského pohlaví, ve věku nad 65 let připadá na 100 žen už jen 46 mužů! Odhaduje se, že počet potratů za jeden rok je vyšší než počet porodů!!! Na 100 těhotenství připadá cca 63 potratů! Příčinou vysokého počtu potratů totiž bývá fakt, že dítě pro rodinu často znamená pokles do chudoby. Podle statistik (byť nemusí být 100% spolehlivé) je také Rusko druhé na světě v počtu sebevražd vzhledem k počtu obyvatel (pořadí: 1. Litva, 2. Rusko, 3. Bělorusko, 4. Kazachstán, 5. Slovinsko, 6. Maďarsko, 7. Estonsko, 8. Ukrajina, 9. Lotyšsko – na čele je tedy řada postsovětských zemí). Stejně neveselá je skutečnost, že počet lidí nakažených virem HIV roste v Rusku a na Ukrajině hned po subsaharské Africe nejrychleji na světě. Neoficiální odhady hovoří o jednom milionu nakažených.

Etnické složení:

V Ruské federaci žije celkem asi 160 různých etnických skupin. 80 % populace jsou etničtí Rusové, 3,8 % Tataři, 2 % Ukrajinci, kolem 1 % Baškirové, Čuvašové, Čečenci a Arméni (všechny tyto skupiny mají populaci vyšší než 1 milion lidí). Řada neruských etnik má vyšší míru porodnosti než Rusové. V roce 1970 žilo v Rusku více než 2 miliony Židů (nejvíce po USA a Izraeli), dnes jich v důsledku emigrace zůstalo jen asi 200.000. Každý rok naopak přichází velké množství imigrantů, část z nich jsou Rusové, kteří se vrací z jiných republik bývalého SSSR, velkou část tvoří obyvatelé těchto republik jako třeba Gruzínci, Arméni, Ázerbájdžánci, Tádžikové a Ukrajinci.

Náboženství:

60 % pravoslavní (až 80 % mezi etnickými Rusy), cca 4-6 % muslimové

Jazyk:

Ruština je oficiálním jazykem, kterému rozumí 99 % obyvatel a také mnoho lidí v přilehlých asijských a východoevropských státech. Jednotlivé administrativní jednotky mají navíc další oficiální jazyk (jazyky). Celkem se v Ruské federaci mluví asi 100 jazyky, z nichž některé jsou na pokraji vymření.

Města:

Moskva (10,3 mil.), Sankt Petěrburg (4,7 mil.), Novosibirsk (1,4 mil.), Nižnij Novgorod (1,3 mil.), Jekatěrinburg (1,3 mil.), Samara (1,2 mil.), Omsk (1,1 mil.), Kazaň (1,1 mil. – hl. město republiky Tatarstán), Čeljabinsk (1,1 mil.), Rostov na Donu (1,1 mil.), Ufa (1 mil. – hl. město republiky Baškortostán), Volgograd (1 mil.).

Vlajka:

Vlajka Ruska

Tvoří ji tři horizontální pruhy – odshora bílý, modrý a červený. Názor, že tato vlajka byla inspirovaná velmi podobnou holandskou vlajkou po cestě cara Petra I. do Nizozemska v roce 1697, je pravděpodobně legendou. Bílá, červená a modrá byly tradiční barvy, které používali moskevští carové už dříve v 17. století. Přesněji se dá říct, že Holandsko dalo Rusku i mnoha jiným státům vzor tvarem svojí vlajky. Bylo první zemí, která začala používat tři vodorovné pruhy, které se poté staly velmi oblíbené. Od doby Petra Velikého se pod touto vlajkou plavilo ruské obchodní loďstvo. Teprve v roce 1883 se stalo oficiální státní vlajkou carského Ruska. Bolševici vlajku přestali používat a vrátila se až po rozpadu SSSR v roce 1991.