Skunk jižní

(lat. Conepatus humboldtii, angl. Humboldt's hog-nosed skunk nebo Patagonian hog-nosed skunk)

Popis

Skunk jižní patří mezi šelmy do čeledi skunkovití (Mephitidae). Je drobný, podsaditý s neosrstěným protáhlým čenichem, který používá k rytí v zemi při hledání potravy. Vyskytuje se na otevřených travnatých pláních Argentiny a Chile, hlavně v oblasti Patagonie.

Má typicky nápadné zbarvení srsti, která je černá se dvěma symetrickými bílými pruhy na hřbetě táhnoucími se až na světlý ocas. Tělo dospělého skunka je dlouhé okolo 30 cm, ocas měří 17–21 cm. Zvíře váží mezi 1,5 až 3 kg, samice jsou menšího vzrůstu. Od ostatních druhů skunků se odlišuje tím, že středem hlavy nevede pruh bílé srsti.

Přední nohy jsou opatřeny silnými svaly a mohutnými dlouhými drápy, díky kterým skunk výborně hrabe. Vytváří si své vlastní nory, ale když má možnost, obsazuje také opuštěné nory jiných zvířat nebo přirozeně vzniklé dutiny. V nich tráví většinu dne a aktivní je hlavně v noci.

Skunci nemají moc přirozených nepřátel, predátoři se jim vyhýbají kvůli jejich účinnému způsobu obrany, při kterém nepřítele postříkají odporně páchnoucí tekutinou produkovanou análními žlázami. V přírodě se dožívají okolo 7 let.

Sociální uspořádání

Skunci žijí většinu času samotářsky, občas na svém území potkají dalšího jedince. Společnost vyhledávají jen v době páření. Ve skupině žije jen samice se svými mláďaty.

Potrava

Skunk jižní se živí převážně hmyzem, ale nepohrdne ani drobnými hlodavci, mršinami, ovocem, vejci, semeny rostlin nebo ořechy.

Rozmnožování

Doba páření nastává jednou do roka v únoru a březnu. Samec se snaží spářit s co největším počtem samic. Březost skunků je dlouhá 9 týdnů, před narozením mláďat samice připraví vhodnou noru. Rodí se 3–7 slepých, bezmocných mláďat, o která se samice stará další 2 měsíce. Po této době je odstavuje a mladí skunci dospívají ve věku 3 měsíců.

Smysly

Mají výborný čich a sluch, které jsou nejdůležitějšími smysly nočních zvířat. Naproti tomu mají jen slabě vyvinutý zrak. Už na vzdálenost 3 metry mají problém rozeznat jakýkoli objekt, proto často končí pod koly aut.

Komunikace

K vyjádření své nálady nebo rozpoložení využívají skunci hlavně různé postoje. Potenciálního predátora varují podupáváním nohou nebo nadzvedáváním zadní části těla. Pokud se cítí opravdu ohroženi, postříkají protivníka odporně páchnoucí tekutinou produkovanou análními žlázami.

Zajímavosti

  • Skunci nepoužívají své „chemické zbraně“ proti sobě navzájem. Dochází k tomu jen výjimečně mezi samci v době rozmnožování. Zápach je tak silný, že severoameričtí skunci s ním zaženou i medvěda. Páchnoucí tekutina způsobuje podráždění a dokonce dočasnou slepotu. Člověk ji, i se svým špatným čichem, dokáže zachytit po větru až na vzdálenost 1,5 km. Skunci umí velmi dobře zamířit na nepřítele a mohou ho postříkat až na vzdálenost 3 metrů. Jak efektivní způsob obrany to je, popisoval už Darwin.
  • Uvádí se, že skunci jsou imunní vůči jedu některých chřestýšovitých hadů.
  • Srst skunka jižního je hrubá, a proto nebyla nikdy moc ceněna, na rozdíl od srsti jeho severoamerických příbuzných.
  • Je považován za málo dotčený druh, díky jeho velkému areálu rozšíření a vysoké početnosti.
  • Skunci se také chovají jako domácí mazlíčci a jsou vyšlechtěny i různé barevné formy. Aby je bylo možné chovat v bytě, operativně se jim odstraní anální žlázy, což je ale v mnohých státech (včetně ČR) zakázáno a vnímáno jako týrání zvířat.

Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.

Vážíme si vašeho soukromí

Pomocí cookies analyzujeme návštěvnost, přizpůsobujeme obsah a reklamy podle vašich potřeb. Kliknutím na „Přijmout“ vyjadřujete souhlas s tím, že cookies používáme.