Historie Toskánska

Etruskové

Na území od Alp až po řeku Tiberu, a tedy i na území Toskánska, se zhruba od 8. století př. n. l. usazovali Etruskové, málo známý národ, který vyvinul svébytnou civilizaci. V lesích lovili kance, zavedli pěstování vína a olivovníků, měli originální architekturu a umění, které ovlivnily i Římany. Etruské ženy měly ve společnosti rovnoprávné postavení. Dnešní název Toskánsko (Toscana) pochází z latinského (římského) pojmenování Etrusků – „Tusci“. Název Tyrhénské moře má zase svůj původ v řeckém označení Etrusků – „Tyrhennoi“ nebo „Tyrsennoi“.

Římané

Etruské městské státy byly postupně ovládnuty Římany, do 3. století př. n. l. Římané založili nová města (např. dnešní Pisa, Lucca, Siena, Florencie), postavili silnice, akvadukty a rozšířili i další výdobytky svojí civilizace. V době punských válek se Etruskové spojili s Hanibalem proti Římanům a přispěli k jejich porážce v bitvě u Trasimenského jezera. Teprve v roce 88 př. n. l. získali Etruskové římské občanství.

Středověk

Po pádu Římské říše přišli nejprve Gótové, potom Byzantinci a v 6. století Langobardi, kteří v Toskánsku založili vévodství a za hlavní sídlo si zvolili Luccu. V roce 800 ovládl Itálii francký král Karel Veliký a na Vánoce toho roku byl papežem korunován na císaře Svaté říše římské. Ve středověku přibývaly v Toskánsku hrady a také kláštery nových náboženských řádů. Stále větší moc získávaly městské rady (comuni), které byly v podstatě nezávislé na Svaté říši římské.

Nejvýznamnějšími městy se staly Lucca, Pisa, Arezzo, Volterra, Siena, Florencie a další. Mezi městy probíhaly neustálé boje. Lucca byla vůbec první městskou komunou, avšak v 11. století získala největší moc Pisa, která vytvořila obchodní impérium s pobočkami po celé Evropě a velkou námořní flotilou ve Středomoří. Pisánci se dokonce zúčastnili první křížové výpravy a dobytí Jeruzaléma v roce 1099.

Ve 13. století se pro změnu prosadily Siena, Lucca a Florencie, především díky svému bankovnictví – místní bankéři měli pobočky i ve Flandrech, Francii a Anglii. Lucca se proslavila i svou produkcí hedvábí. Městská rada v Sieně zamezila neustálým nepokojům mezi jednotlivými čtvrtěmi (contrade) tak, že je usměrnila do sportovních klání, tedy do boxerských turnajů, býčích zápasů a později dostihu Palio, který se koná dodnes. Siena byla velkým (a dlouho úspěšným) rivalem Florencie.

V roce 1348 se v Toskánsku rozšířila katastrofální epidemie dýmějového moru (tzv. černá smrt), která zabila třetinu až polovinu obyvatel a zničila prosperitu měst. Války a hospodářské otřesy v Toskánsku na začátku 14. století ovlivnily Dante Alighieriho při psaní jeho Božské komedie, jednoho z nejvýznamnějších děl světové literatury. Hrůzné události morové epidemie popsal též florentský literární velikán Giovanni Boccaccio. Mezi obětavce pečující o oběti moru se zařadila později svatořečená Kateřina Sienská, dnes spolu se svatým Františkem z Assissi patronka Itálie.

Renesance

Republiky vedené volenými představiteli se postupně začaly měnit v tyranské vlády. Od začátku 15. století se začala nejvýrazněji prosazovat Florencie, která postupně ovládla ostatní městské státy (pouze Sienu až v roce 1555 a Lucca zůstala samostatná do 18. století). Florencii vládla mocná rodina Medici, ačkoliv formálně zůstaly zachovány znaky republiky. Medicejští byli velkými mecenáši umění. Např. Cosimo il Vecchio umožnil vyniknout sochaři Donatellovi, malíři Fra Angelicovi a architektu Brunelleschimu, který je autorem obrovské kopule florentského dómu. Lorenzo de Medici (zvaný Lorenzo Nádherný) se stal mecenášem Leonarda da Vinciho, Michelangela Buonarottiho a Sandra Boticelliho.

Proti hříšné vládě, hříšnému renesančnímu umění a dokonce i proti „nevhodným“ knihám ohnivě kázal mnich Girolamo Savonarola, který nakonec v roce 1494 rodinu Medici svrhl a vyhlásil republiku. Na hranici končily knihy, Boticelliho a Michelangelova díla a v atmosféře udávání také lidé. Sám Savonarola byl však nakonec exkomunikován papežem, mučen, oběšen a upálen jako kacíř. V roce 1512 se pod vedením kardinála Giovanni de Medici vrátila k moci rodina Medici. Vzniklo Toskánské velkovévodství, které bylo po dalším povstání a tříletém intermezzu v podobě republiky (1527-30) Medicejským přiděleno už dědičně.

V době Savonarolovy republiky byl ve Florencii veřejně činný Nicollò Macchiavelli, po návratu rodu Medici byl z úřadu odstraněn a mučen jako zrádce. Později napsal klasické dílo Vladař o politické moci, v němž vyjádřil touhu po silné a spravedlivé vládě. Na univerzitě v Pise později působila další slavná osobnost, Galileo Galilei, který byl v roce 1633 odsouzen za kacířství pro svůj názor, že Země a jiné planety obíhají kolem Slunce. Jeho život byl ale ušetřen, protože svoje soudy odvolal.

Habsburkové a Napoleon

Moc zůstala v rukou dynastie Medici až do roku 1737, kdy rod vymřel a rakouská císařovna Marie Terezie prosadila na trůn toskánského velkovévody svého manžela Františka Lotrinského. Habsburkové se zasloužili o některé pokrokové změny, např. bylo zcela zrušeno nezákonné mučení a upalování a zavedena povinná školní docházka. Osvícený Leopold I. zrušil jako první vládce suverénního státu na světě trest smrti. Když obsadil Toskánsko Napoleon, věnoval trůn Bourbonům, vévodům z Parmy, a po připojení Toskánska Francií pak svojí sestře Elise. V roce 1814 se na trůn znovu vrátili Habsburkové.

Sjednocená Itálie

Nepopulární vláda Rakušanů skončila po řadě demonstrací, povstání a revolucí v roce 1861, kdy vznikla jednotná Itálie v čele s králem, první společný stát Italů od dob Římské říše. Další dějiny Toskánska už jsou součástí dějin Itálie. V roce 1865 se stala (po Turínu) hlavním městem Itálie Florencie, než ji v roce 1871 vystřídal Řím. Za první světové války se Italové znovu ocitli ve válce se starým známým nepřítelem, habsburským Rakousko-Uherskem.

Po válce se dostal k moci mladý socialista Benito Mussolini, který vybudoval fašistický režim a jako spojenec hitlerovského Německa vstoupil do druhé světové války. Italové nikdy nevynikali válečnými úspěchy a v Itálii navíc došlo v roce 1943 ke změně režimu. Země přešla na stranu Spojenců, ale Mussolini porážku neuznal, takže navíc vypukla občanská válka trvající do roku 1945.

Po druhé světové válce se přes silně levicové tendence podařilo udržet zemi v bloku západních demokratických zemí, v roce 1946 byla zrušena monarchie a vyhlášena republika. Poválečný hospodářský zázrak vrátil zemi prosperitu. Itálie se stala zakládajícím členem Evropského hospodářského společenství (dnešní EU). Florencie oživila svůj textilní průmysl a stala se hlavním městem módy v Itálii. Stejně jako zbytek země zažívalo Toskánsko v 70. a 80. letech problémy s násilím levicových extrémistů a s bombovými útoky mafie v letech 90.


Autorem textu je Petr Želiezko. Případné připomínky můžete zaslat na e-mail petr@mundo.cz.