Ani leží na planině při turecko-arménské hranici cca 45 km východně od města Kars. Dnes je to neobydlené místo, na němž najdeme ruiny středověkého hlavního města Arménského království, které pokrývalo dnešní Arménii a celé východní Turecko. Svého času to bylo obrovské město se zhruba 100 tisíci obyvateli a konkurovalo tak Konstantinopoli, Bagdádu a Káhiře. Díky velkému množství náboženských staveb se mu říkalo město tisíce a jednoho kostelu.
Kromě samotných památek na tuto slavnou dobu je místo zajímavé i z přírodního hlediska, protože je od východu chráněno hlubokou strží řeky Achuryan (turecky Arpaçay), která tvoří část hranice Turecka s Arménií, na západ leží zase údolí Bostanlar. Kvůli blízkosti hranice je oblast pod vojenskou kontrolou a dlouho bylo potřeba k návštěvě areálu povolení. Dnes je už přístup neomezený.
Historie Ani
První arménské kmeny se na tomto místě usadily už v 5. století, ale zlatá éra Ani začala teprve, když si ho arménský král Ašot III. v roce 961 vybral jako nové hlavní město své říše a přesunul sem svůj dvůr z Karsu. Prosperita vydržela i za vlády jeho dvou nástupců (Smbat II. a Gagik I.). Ani těžilo i ze své polohy na obchodních stezkách včetně slavné Hedvábné stezky. Hlavními obchodními partnery byla Byzanc, Arabové a Peršané.
Po smrti Gagika v roce 1020 propukly spory v rámci vládnoucí dynastie Bagratidů a nakonec v roce 1045 uchvátili Ani Byzantinci. Přitom bylo zničeno zdejší opevnění, takže seldžuckým Turkům nedalo velkou práci obsadit město v roce 1064. Další v řadě vládců bylo království Gruzie. Katastrofické rány utržilo Ani počínaje 13. století – nejprve nájezdy Mongolů, poté zemětřesení v roce 1319 a v neposlední řadě přesměrování obchodních cest. Populace se snižovala, až bylo Ani postupně lidmi zcela opuštěno.
V roce 1921 se stalo Ani součástí nově vznikající Turecké republiky. Spory mezi Arménií a Tureckem o Ani pokračovaly i potom. Arméni obviňovali Turky z toho, že nechává Ani záměrně chátrat, naproti tomu Turci tvrdili, že městu škodí exploze v nedalekých dolech na arménské straně hranice. Faktem je, že Ani bylo několikrát zařazeno na nejrůznější listiny nejohroženějších památek, kterým hrozí nenávratné poškození a zničení. Např. Global Heritage Fund ho v roce 2010 zařadil mezi 12 nejvíce ohrožených památek světa.
Zajímavosti a památky Ani
Městské hradby – dvojité opevnění se zachovalo na severní straně města.
Kostel Spasitele – pochází z 11. století a údajně vznikl proto, aby chránil část Kristova kříže dovezeného sem z Konstantinopole. Dnes stojí jen polovina kostela, protože tu druhou zničil v roce 1957 blesk. Na fasádě uvidíte nápisy v arménštině a krásný chačkar (křížový kámen používaný jinak v Arménii jako náhrobek). Chačkary daly mj. jméno nedalekému tureckému pohoří Kačkar.
Kostel sv. Řehoře (Tigran Honentz) – je pojmenovaný podle apoštola Arménů Řehoře Osvětitele, druhý používaný název odkazuje na muže, zbožného šlechtice, který jej dal v roce 1215 postavit. Kostel je asi nejlépe dochovanou památkou v Ani. Mezi zdobnými reliéfy na vnějších stěnách kostela najdeme i sluneční hodiny, které jsou obvyklým arménským dekoračním prvkem. Uvnitř zase uvidíte krásné fresky, které vysloužily kostelu turecké pojmenování Resimli Kilise („pomalovaný kostel“).
Klášter panen – malý kostelík na vrcholu skalnatého útesu nad řekou Arpaçay, který je však nepřístupný.
Katedrála – největší stavba celého areálu pochází z doby největšího rozkvětu Ani na přelomu 10. a 11. století. V Ani tehdy sídlil i patriarchát arménské církve, tři oddělené vchody do katedrály byly určené pro krále, patriarchu a lid. Vždy, když vládli městu muslimové, udělali z katedrály mešitu, když se vrátili křesťané, vrátili jí zase funkci kostela.
Mešita Menüçehir Camii – je údajně nejstarší seldžuckou mešitou v Anatólii. Střídající se červené a černé zdivo a fakt, že z šesti dochovaných oblouků je každý jiný, ukazují na architektonický styl seldžuckých Turků.
Kostel sv. Jiří (Abughamrentz) – malý kostelík ve tvaru rotundy byl postavený stejným architektem jako kostel Spasitele.
Z dalších památek v Ani stojí za zmínku ještě tzv. Kervanseray (kostel svatých Apoštolů), kostel sv. Řehoře (Gagika I.), zoroastriánský chrám, gruzínský kostel a seldžucký palác vestavěný do obranných zdí města.