Sinaia

Městečko Sinaia s 15 tisíci obyvateli leží na úpatí pohoří Bucegi v údolí řeky Prahovy, kterým odpradávna prochází cesta spojující Bukurešť a Brašov. Sinaia leží v nadmořské výšce kolem 800 metrů, téměř na rozhraní Valaška a Sedmihradska. Administrativně se město řadí už k Valašsku, kulturně je v mnoha směrech spojeno se Sedmihradskem, které leží na sever od údolí Prahovy.

Hranici mezi oběma regiony představuje průsmyk Predeal ležící ve výšce 1 033 metrů nad mořem cca 20 km na sever od Sinaie. Do roku 1920 to byla zároveň maďarsko-rumunská hranice.

Sinaia je oblíbeným letoviskem, které Rumuni pro krásu okolní přírody s nadsázkou označují za „perlu Karpat“. Je základnou pro letní výšlapy do pohoří Bucegi a také pro zimní sporty. Ze Sinaie vede do hor lanovka, která končí v nadmořské výšce 1 400 metrů („Cota 1 400“) a odtud pokračuje další lanovka až do výšky 2 000 metrů. V roce 1875 si nechal v Sinaie postavit své letní sídlo rumunský král Carol I., královský zámek Peleş je dodnes hlavním magnetem pro turisty.

Etymologie

Pokud vám název Sinaia připomíná biblický Sinajský poloostrov, tak se nemýlíte. Jméno města prý vzniklo tak, že jeden rumunský šlechtic vycestoval v roce 1695 do Svaté země a po svém návratu zde založil Sinajský klášter.

Zajímavosti a památky

Zámek Peleş – pompézní letní sídlo postavené pro rumunského krále Carola I. z dynastie Hohenzollernů. Stavba zámku začala v roce 1875 právě v době, kdy se rodilo nezávislé rumunské království, a byla dokončena až v roce 1914, kdy Carol I. zemřel. Spíše než o zámek se jedná o palác, protože má 106 pokojů a 3 500 m2.

Jeho vzezření je díky věžičkám skoro až pohádkové, okázalost je pak umocněna výzdobou interiéru, o kterou se zasloužila především Carolova žena Alžběta. Alžběta je známá také jako spisovatelka, která vydala desítky knih pod pseudonymem Carmen Sylva. Byla velmi excentrická, například vydala nařízení, aby služebnictvo na zámku nosilo rumunské národní kroje.

Pro dekoraci zámeckých pokojů vybrala např. obrazy Rembrandta i jiných mistrů, benátská zrcadla, renesanční zbraně, perské koberce, nábytek zdobený perletí, ebenovým a ořechovým dřevem, kůží atd. To vše nebylo v Rumunsku zvykem, vzory hledala Alžběta spíše v Německu. Ve své době se jednalo o jeden z prvních evropských zámků vybavených ústředním topením, vysáváním a elektřinou.

Poté, co se dostali k moci komunisté, byl zámek od roku 1947 otevřen veřejnosti. V roce 1975 se však neomezený diktátor Nicolae Ceauşescu rozhodl zámek zavřít a vyhradit ho pro komunistické funkcionáře a zahraniční návštěvy. V roce 1990 byla dokončena renovace a návštěvníci dostali opět možnost se podívat dovnitř. Palác obklopený anglickými zahradami je možné si prohlédnout v rámci prohlídky s průvodcem.

Zámek Pelişor – leží o několik set metrů dál na kopci. Pelişor znamená „malý Peleş“. Král Carol I. ho nechal vystavět pro svého synovce a následníka trůnu Ferdinanda a jeho ženu Marii. Postaven byl v letech 1899–1903 rovněž v německém neorenesančním slohu, ale interiér, který i v tomto případě vybírala žena (Marie), je secesní. Nicolae Ceauşescu neměl Peleş příliš rád a raději pobýval zde.

Letohrádek Foişor – pochází zhruba ze stejné doby. Od roku 1921 tady žil syn Marie a Ferdinanda, pozdější král Carol II., se svojí milenkou Magdou Lupescu. Také tuto chatu soukromě využíval Ceauşescu.

Klášter Sinaia – nachází se v horském údolí řeky Prahova. Byl založen roku 1695 princem Mihaiem Cantacuzino a své jméno získal podle biblické hory Sinaj. Klášter tvoří dvě nádvoří, která jsou obklopena nízkými budovami. V centru každého z nich se potom nachází kostel, postavený v byzantském slohu. Původně zamýšlená pevnost na cestě mezi Brašovem a Bukureští měla být obývána 12 mnichy (podle 12 apoštolů), jejich počet se ale časem rozrostl. A stejně jako mnoho památek, ani klášter Sinaia neunikl běsnění Turků, jimiž byl poničen a vypálen. Klášter nebyl po mnoho let nijak významným až do doby, kdy zde v roce 1864 vznikla nemocnice a několik lázní. Stavba je strážcem náboženských objektů, vzácných knih, ikon, keramiky nebo porcelánu. Mnozí z mnichů, kteří tam žijí, jsou velmi starými učenci a stále nosí tradiční oděv.