Kuba 2016

Cestopis Anny Jiráskové ze zájezdu Kuba (24. 11. - 11. 12. 2016)

Den 1. - 24.11.2016 Cesta

Sraz na letišti byl už v 5h ráno. Když přicházím na místo srazu, už mě vítá průvodce Milan. Za chvíli jsme tu všichni a přesouváme se k odbavení zavazadel. Odlet proběhl včas a bez problémů. Stejně tak přestup v Paříži. Zde jsme si s holkama stihly i sednout na kávičku a dát si nějakou dobrotu. Zde nám také Milan řekl první informace k našemu zájezdu, panejo, moc se těším. Let přes Atlantik byl hodně dlouhý. Zpříjemnila jsem si ho sledováním filmů a procházením se uličkou v letadle sem a tam :) Po příletu nás čekalo projít kontrolou, uf, všichni prošli. Nikoho z nás si nevzali stranou k důkladné a velmi podrobné prohlídce. Jen nám nepřiletělo jedno zavazadlo - Mirovo. Pravděpodobně zůstalo už v Praze. Takže tu čekáme, až se vyřídí reklamace, no uvidíme, jak to dopadne. Tak, reklamace vyřízena, kufřík dorazí snad během 2-3 dnů, co budeme v Havaně, paráda. Pak už nás čekala jen cesta taxíkem do hotelu Lincoln a postel.

Den 2. - 25.11.2016 hlavní město Havana

V noci jsme toho moc nenaspali, ruch z ulice nám to nedovolil. Ráno nás čekala snídaně, a to formou švédských stolů. Výběr byl opravdu veliký. Moc jsme si pochutnali. Snídaně byla navíc až v 9./posledním patře, jen pod přístřeškem, takže s krásným výhledem na celé město. Nejdříve se vydáváme do směnárny, po cca hodině a půl konečně vyměněno, hurá. To čekání jsme si alespoň zpříjemnili povídáním s ostatními účastníky zájezdu a sledováním okolo projíždějících překrásných starých amerických aut.

Pak konečně, již natěšení, přicházíme do úplného centra Habana Vieja [bvěcha] (Staré Havany). Zde se nám v Central Parku dostává od Milana spousta informací o Havaně, její historii, a hlavně o místech, která stojí za to navštívit. S Káťou a Jančou se vydáváme poznat město. Procházíme uličkami, nasáváme atmosféru, prohlížíme si místní lidi, chceme poznat trochu jejich kulturu, náturu. Je zde velmi pestrá architektura. Je velká škoda, že to tu tak chátrá. Některé domy, je jich hodně, jsou polorozpadlé a v dezolátním stavu. Je tu vidět velká chudoba i hodně špíny. Ale to k městu patří. Takové prostě je. Pozorovat Kubánce je úžasné, vypadají pohodově, bezstarostně, nespěchají, baví se. Štěstí nám nepřeje, monumentální stavba Capitol je obklopena lešením a pro rekonstrukci zavřena. Ochutnáváme alespoň Kuba libre a 7letý kubánský rum, to musí být. Nadšené jsme z kláštera a jednoho menšího ale rozmanitého náměstí. Je toho tu spousta k vidění. V podvečer se vracíme na chvíli do hotelu, trochu si odpočnout. Večer totiž vyráží celá parta do baru Floridita. Po malém boji všichni sedíme u dvou stolů a popíjíme Daikiri v baru, který tak často navštěvoval sám Hemingway. Na hotel se vracíme sice celkem brzo, kolem 22.h, ale utahané. Okolo to žije, ale tuhle noc nám to nevadí, usínáme hned a spíme až do rána.

Den 3. - 26.11.2016 druhý den v Havaně

Hned ráno se ze zpráv od rodin a přátel dozvídáme o úmrtí Fidela Castra. Panejo, tak uvidíme, co se bude dít. Dnes vyrážíme celá skupinka společně, svítí slunce, vypadá to na velké vedro. Nejprve přicházíme do Parku Central, odkud se krásnýma olds mobilama necháváme odvézt na Náměští Revoluce. Zde je obrovská socha básníka a revolucionáře Joseho Martina a za ním stojí cca 136 metrů vysoká věž. Nu a jak jinak než zavřená. Ano, správně, kvůli úmrtí Fidela Castra. To bude asi jen začátek.

Pak jdeme cca 5-6 km podél nábřeží Malecón až k loděnici. Podél nábřeží je krásný výhled na moře i na pevnosti na protějším poloostrově. Vane zde vítr, což je v tom vedru velmi příjemné. Z loděnice jedeme přívozem na poloostrov a čtvrť Casa Blanca, kde jsou 2 pevnosti. Jednu z nich navštěvujeme. Cestou zpět si dáváme pauzičku s pivkem a limonádou. Ze zpráv z domova se dozvídáme o 9denním státním smutku, nu, to máme teda radost. Jsme už pěkně unavení. Když nás loďka převezla zpět, tak s holkama máváme na první kokotaxi, které projíždí okolo. Necháváme se odvézt pěkně až přímo před vchod do hotelu. O půl 11 začíná na střeše hotelu salsa párty. Takže chvíli odpočíváme, nabíráme síly a opravdu se vyhrabeme a vyrážíme na střechu. Zde se bohužel dozvídáme, že bar sice otevřený je, ale alkohol nám nenalijí a stejně tak hudba hrát nebude a to nikde. Už nás to úmrtí F. Castra začíná štvát. Jen doufáme, že další program to nenaruší.

Den 4. - 27.11.2016

Dnes pro nás po snídani přijíždí minibus, který nás bude vozit po Kubě po zbytek zájezdu. Má hodinku zpoždění, což není nic nečekané :) Opouštíme Havanu a přijíždíme ke kaskádám San Juan, z kterých jsme unešeni. Koupeme se v průzračné říčce, nad námi modré nebe, palmy, liány, slunce... dokonalé. Opouštíme provincii Artemisa a přesouváme se do nejzápadnější provincie Pinar del Rio, do NP Viňales. Zastavujeme u krásného výhledu do údolí Viňales na rozeklané vrcholky zvané mogoty. Pak nás čekala krasová jeskyně Cueva de los Indios, v jejíž části je podzemní říčka (sv. Vincent) po které vyplouváme na loďce. Před vstupem do jeskyně nám ukazují indiáni část svého svět. Jsou oblečení /neoblečení, mají tam malé týpí, své výrobky, šperky, a hlavně mladého orla a kubánskou ondatru. Měla jsem to štěstí, že jsem si „pochovala“ obě zvířátka. Z toho jsem měla radost jako malá :) Pak se vracíme pár kilometrů zpět do městečka Viňales, kde se ubytováváme na 2 noci do casas partikulares. Zde nám paní domácí připravila luxusní kubánskou večeři - fazolovou polévku, výborně ochucený filet z mořské ryby s rýží, k tomu talíře se zeleninou, sušeným banánem a něco jako zeleninovými chipsy, na závěr ještě dezert. Nacpaní k prasknutí vyrážíme do města, kde si sedáme do jedné z hospůdek, otevřeno sice mají, ale žádný alkohol, žádná hudba. Je hold ten státní smutek. Výhodu to má v tom, že se alespoň dobře slyšíme, takže povídáme a povídáme :)

Den 5. - 28.11.2016

Ráno nás čekala bohatá snídaně. Pak nás autobus popovezl kousek za městečko na tabákovou plantáž, kterou má farmář už po čtvrtou generaci. Vyprávění, jak se z opravdu malinkatého semínka stane postupně doutník, bylo velmi zajímavé. Všechno má své a je to věda, jak pěstování rostlinek, tak sušení i samotné balení doutníků. To, jak se balí doutník, nám přímo pán ukázal, jsme nadšeni. 2 doutníky nám zapaluje, ochutnal skoro každý. Já s Káťou samozřejmě také a máme to zdokumentované :) Hned vedle sušírny tabákových listů jsme na malé farmě měli možnost sledovat přípravu čerstvé šťávy z cukrové třtiny - guarapo, kterou jsme samozřejmě ochutnali, mňam. Pak nás autobus popovezl a všichni jsme vyrazili na procházku údolím Viňales. Procházeli jsme přímo mezi mogoty a mezi obydlími Kubánců. Pro mě obrovský zážitek vidět jejich běžný život, život na venkově, život na Kubě. Cestou nám místní nabídli banány, byli slaďoučké, trochu doufáme, že jim pár pesos za ně nějak pomůže. Je tu velká chudoba, úplně jiný život. Po návratu do městečka jsme někteří vyrazili s Milanem ke kraví jeskyni v mogotě. Opět neobyčejná cesta - palmy, lidé, domky, koně, psi. V cíli jeskyně - neosvětlená, ticho, žádní lidé, jen my a hodně moc netopýrů :) jsme jak malí průzkumníci. Svítíme si mobily, či baterkami a procházíme jeskyní až na druhý konec. Zde se chvíli rozhlížíme a vracíme se zpět.

Kousek od jeskyně na cestě do města zastavujeme v palmovém baru. Zde leháme do houpacích sítí a dáváme si ledový osvěžující mangový a ananasový džus. Nad námi palmy, dokonalý relax. Tenhle malý výlet k jeskyni byl dokonalý. Večer opět pár z nás vyráží do centra městečka posedět nad nealkoholickým nápojem, bez hýření hudby, alespoň se při povídání dobře slyšíme :) Před usazením se do baru, přicházíme k pietnímu místu Fidela Castra, jen smuteční hudba, pár vojáků, květiny a Fidelova fotka.

Den 6. - 29.11.2016

Dnešní den byl z velké části přejezdovým. Při malé zastávce na záchod, potkáváme pána s kolem a kárkou, který prodává mlsné kousky, za pár drobných si je kupujeme a mlsáme. Po pár hodinách jízdy přijíždíme na poloostrov Zapata, kde navštěvujeme krokodýlí farmu. Zde mají prý až na 4000 krokodýlů. Jsou zde 2 druhy, a to endemický krokodýl kubánský a pak krokodýl caymanský. Mladé a ještě zatím malé jsme si mohli pochovat. Někteří z nás i ochutnali krokodýlí maso. Pak po pár kilometrech stavíme u vodou zatopené jeskyně, kousek od ní si užíváme první koupání v Karibiku. Nádhera! Poté znovu kousek popojíždíme do Zátoky sviní, kde se v roce 1961 vylodila americká armáda a neúspěšně se pokusila o převrat Castrova režimu. Už se začalo stmívat a nás ještě čekala cca 2hodinová cesta do Trinidadu a casas partikulares. Sledovat dopravní situaci a cestu za tmy bylo zajímavé. Vše protijedoucí jsme problikávali, jak vánoční stromeček. Při míjení jsme někdy přibržďovali, jakoby se řidič bál, že se snad na tu cestu nevejdeme. Pravdou je, že bylo nepříjemné potkávat neosvětlené povozy, jezdce na koních, na kolách a pěší, a že toho všeho bylo habaděj.

Den 7. - 30.11.2016

Ráno nás probouzí kokrhání snad všech kohoutů v blízkém okolí. Dopoledne jsme se procházeli historickým centrem Trinidadu. Krásné koloniální domy. Ohromně mě překvapilo malé muzeum moderního umění. Obrazy a koláže byli krásné, odvážné, zajímavé.

Po celé odpoledne nás čekalo relaxování na bělostné pláži Karibiku Ancón. V 17:36 zde zapadalo slunce a my byli u toho. Palmy, lehátka, deštníky z palmového listí, my a západ slunce. Dokonalé. Krásně strávený den. Večer jsme se všichni sešli u druhé části party na verandě a vzácně popíjeli mojito od pana domácího a také rum, který se povedlo zakoupit na jedné benzince. Byl to velmi příjemný, zábavný a dlouuuhý večer :) Hudba sice žádná nehrála, ale my si večer zpříjemnili zpěvem a zpívalo se všechno a dlouho. Kolem půl 2 už nás ale pan domácí přišel požádat o ukončení naší sešlosti, je přeci jenom ta prohibice a státní smutek.

Den 8. - 1.12.2016

Ráno jsme se vydali na vlakové nádraží odkud jsme překrásným otevřeným vláčkem jeli do údolí cukrovarů (Valle de los Ingenios). Cestou jsme pozorovali plantáže cukrové třtiny, farmářská obydlí, život za městem, chudý život. Vlak měl 2 zastávky, první v malé vesničce, kterou dříve vlastnila a otrokářila zde rodina Iznagů. Byla zde 44m vysoká věž (Torre de Iznaga), sídlo Iznagů, dále spousta domků, místních lidí, kteří prodávali své výrobky. Pak nás vláček dovezl až k velké rafinerii na výrobu cukru z cukrové třtiny. Trať byla postavena kolem r. 1880. Největší rozmach a produkce cukru byla v r. 1910-1920. Vedlejším produktem cukru je melasa, z které se vyrábí rum, to jsem vůbec netušila :) I další zbytky rostliny se zužitkovaly - jako topivo, papír, nebo jako dřevotříska. Pak nás už čekala jen cesta vlakem zpět do Trinidadu.

Bylo teprve půl třetí, takže po krátkém odpočinku v case a převlečení jsem se vydala do centra městečka. Šla jsem si pěkně sama, v klídku si pošmejdit po krámcích, nakoupit nějaké dárečky. Výrobky místních jsou překrásné, jak výrobky ze dřeva, tak nepřeberně mnoho šperků z fazolek a různých semínek. Nejvíce nadšená jsem byla z obrazů a obrázků. Ty barvy, motivy, nápaditost. Nádhera. Neodolala jsem a koupila jsem si jeden pro sebe a druhý pro mamku. Večer se část nás opět sešla, ale tentokrát na naší verandě.

Den 9. - 2.12.2016

Ráno nás čekala zhruba hodinová cesta busem do pohoří Seirra del Escambray. Cestou jsme zastavili na vyhlídku el Mirodar, s překrásným výhledem na Trinidad, Karibik a krajinu. Zde byl jeden místní pán, co prodával banány, krom toho tam měl tarantuli. Byla obrovská, krásná, měla jsem ji na dlani a lezla mi po ruce. Byla jsem nadšená. Pak jsme kousek popojeli do pohoří. V pohoří je několik přírodních parků, je to vápencové pohoří, takže i jeskyně a krasové útvary, hodně jezírek a vodopádů. Nejvyšší hora Pico de Juan má 1 156 m. Šli jsme pralesem po krásné stezce k jezírku s 64m vysokým vodopádem Salto de Caburni. Nejdříve jsme se s Káťou a Ivčou jak malí paparazzi fotily u vodopádu, byly jsme z něho nadšené. Poté, a jako za odměnu, jsme skoro všichni hupsli do jezírka, voda byla ledová, velmi osvěžující. Doplavali jsme pod vodopád, krásný relax. Stačilo zvednout hlavu a nad námi skalní převis s krápníky, liány, sem tam palma... Dokonalé :) Nu, pak náročnější část dne, výšlap nahoru zpět k autobusu. Naštěstí byla celá pralesní stezka pěkně ve stínu, šlo se dobře. Večer jsme ještě poseděli na naší verandě, k milému překvapení nám domácí udělali piňakoládu a cuba libre. Příjemný závěr dne. (U pohoří Seirra del Escambray jsou i kávové plantáže.)

Den 10. - 3.12.2016 Cesta z Trinidadu do Baracoy

Dnešní den byl jedním z přejezdových. Zastávka na wc v městečku Florida. Cestu nám několikrát jako vždy zpříjemňoval Milan povídáním o Kubě. Ví toho o ní tolik, žádná naše otázka ho nezaskočí. A to se ptáme na vše možné :) Na oběd jsme zastavili v městečku Holquin [olkín]. Většina z nás si objednala krevety. Byly výborné. Ryby, krevety, langusty zde na Kubě připravují výtečně, jsou šťavnaté, skvěle ochucené. Do Baracoy jsme přijeli hodně pozdě, po 22h. Než jsme našli naše domky, tak to docela trvalo. Ono vědět č.p. a jméno ulice někdy nestačí. Já bych se tu úplně ztratila. Nejdříve vykládáme 8člennou skupinku, za chvíli Petra hlásí: Milane řekni řidičovi něco, vyndal nám 8 batohů, je spokojenej a je mu jedno, že nejsou naše :D Nás holky ubytovali až na závěr, ale za to do krásného domku, kde nás přivítala moc milá paní. Večer jsme ještě chvíli seděly na terase s paní domácí a povídaly si.

Den 11. - 4.11.2016

Ráno se probouzím brzo, o hodinu dříve před nastaveným budíčkem. Využívám útulné terasy a usedám do houpacího ratanového křesla. Prohlížím si fotky, dopisuji deník. Z terasy je krásný výhled. Na jedné straně Atlantik, na druhé straně záliv, za kterým se vlní pohoří Toa de Cuchillos se stolovou horou el Yunque. Na zátoce i pohoří je vidět, jakou škodu zde před dvěma týdny napáchal hurikán. Polámané palmy, poničené domky, torza několika malých loděk na vymletém břehu. Už včera večer nám paní domácí řekla, že kvůli hurikánu mají málo ovoce - vůbec nejsou banány a mango. Také spousta turistů zde zrušila ubytování.

Ráno se po luxusní snídani scházíme na náměstí Independencia, kde nám jako vždy Milan podává informace o zdejších zajímavostech a o městě Baracoa. V této částí země jsou kakaové a kokosové plantáže, takže jako specialitu zde mají kokosovou omáčku, tabulkovou čokoládu, horkou i ledovou čokoládu, vše musíme ochutnat :) Městečko je opět jiné než byla města předchozí, má své kouzlo. Procházíme uličkami, pozorujeme život okolo. Zašli jsme i nahlédnout na pobřeží do zátoky. Stopy po hurikánu byly zjevné. Nánosy kusů palem, jiných dřevin a spousta odpadu. Mezi tím i ztroskotané loďky. Na co jsem se dívala z terasy, koukám nyní z blízka. Kolem zbylých polooškubaných palem běhaly děti a pouštěly draky. Vypadaly šťastně, bezstarostně. Pak jsme zamířili po pobřeží (Malecón) na druhou stranu města. Vedrem unaveni jsme usedli v centru městečka do Casa del Cacao na ledovou čokoládu, byla osvěžující a výborná. Odpoledne se všichni scházíme u jedné z pevností a jdeme stranou od města na pláž. Ušli jsme kus, ale stálo to za to. Žádné smetí, jen písek a jemné oblázky. Hned se vrháme do Atlantiku, voda ale moc osvěžující není. Houpeme se ve vlnách a relaxujeme. Na pláži k nám přichází jeden sympatický mladík, nabízí nám kokos. Leze pro něho přímo na palmu, mačetou ho osekává a podává nám ho k pití. Přitom všem mu to nehorázně sluší :). Kokosová šťáva mi sice moc nechutná, ale po vypití kokos rozsekl a mohli jsme si pochutnat na dužině. Pak jsme se prošli po pláži a pomalu se vraceli do našich ubytování.

K večeři na nás holky čekala hostina - konečně ochutnáváme langustu. Byla výborná, jsme plné a spokojené. Dnes dopoledne měl v Santiago de Cuba pohřeb Fidel Castro. S 12h tedy skončilo období smutku, už se může pít alkohol a od půlnoci bude hrát i hudba a to se musí po zbytek zájezdu využít :) Večer vyrážíme s nadšením do víru městečka. Popíjíme jeden kokteil za druhým. Novinkou je pro nás koktejl Canchanchara [kančančara]. Sedíme a povídáme. Milan si po malém popichováni nechává ode mě uplést copánky a sluší mu. Po půl noci se vracíme do casas čerpat síly na další den.

Den 12.- 5.11.2016

Přes noc i brzo ráno kokrhal kousíček od nás kohout, měla jsem sto chutí ho zabít. Ráno se scházíme u pevnosti Matachin a vyrážíme i s dvěma místními průvodci pěšky přes pláž až do Medové zátoky. Zde jen koukáme na torzo mostu, který poničil hurikán. Přes Medovou řeku se dostáváme malou lodičkou. Procházíme vesničkou Boca de Miel (Medová zátoka), pak šlapeme pěkný kopec, a to úplně na slunci. Jsme uvaření. Okolo nás jsou hurikánem poničené palmové plantáže. Našim cílem je Cueva del Aqua, vápencová jeskyně. Cesta k jeskyni vede přes pozemek bratrance našeho místní průvodce. Na pozemku je malá farma - prasátka, krůty, slepice, kůň. Suší tam kávu, má na prodej kakaový a aloe krém, čokoládu i čerstvou kávu.

Po průchodu přes pozemek scházíme příkrou stezku a po chvíli přicházíme k jeskyni. Je neobyčejná, je maličká. Scházíme par metrů do jeskyně a v ní je voda. Milan nám tam zapaluje svíčku a skoro všichni hurá do plavek a do vody. Je průzračná a osvěžující. Panejo, koupeme se v jeskyni, neskutečné. V jedné prasklině nad hladinou objevujeme kraba, takhle velkého jsem ještě neviděla, vypadá roztomile. Místní průvodce hned dodává, že je to pochoutka. Tak doufáme, že po tom, co opustíme jeskyni, neskončí krabík na něčím talíři. Nikam nespěcháme a cachtáme se, chladíme se, je to krásný relax.

Poté se vracíme stejnou cestou zpět na rozcestí, z kterého se škrabeme na vyhlídku el Mirador. Při výstupu na horu se opět koupeme ve vlastní šťávě. Těsně před cílem na chvilku usedáme na verandu místních kubánců, přes jejichž pozemek vede cesta k rozhledně. Zde nám paní domácí všem přinesla sklenku osvěžující melounové šťávy. Po tom výstupu k nezaplacení. Po chvilce odpočinku už jen krásný výhled na městečko Baracoa a okolní krajinu. Cesta zpět nebyla tak náročná, opět nás převezla loďka, pak jsme chvíli relaxovali na pláži, někteří se ještě smočili. My s holkama jen pozorovaly vlny. Večer po velmi chutné večeři (krevety na kokosové omáčce) jsme vyrazili konečně za kubánskou hudbou. Večer jsme si moc užili. Zatancovali si salsu a bačátu a večer padli mrtví do postele. Když jsme si daly malou pauzu mezi tanci, trochu se zchladit, občerstvit, tak jsme se rýpavě zeptaly Milana, zda se o nás holky nebojí, on v klidu odvětil, že ne. Jsme prý dospělé očkované bělošky :D

Den 13. - 6.12.2016

Ráno nás na místě srazu naší skupinky už vyhlížel místní Kubánec. Včera jsme si s ním domluvili, že nám donese k zakoupení čokolády a cucurucho [kukuručo]. Jupí další dárečky nakoupené. Cucurucho je kokos, mango, quave, papaya buďto nastrouhané, nebo na kostičky a vše smíchané s medem. Tak uvidíme, zda to bude chutnat. Pak nás autobus poodváží kousek za město, odkud vyrážíme na stolovou horu El Yunque [kovadlina], jejíž nejvyšší bod měří 569 m. Jsou zde endemické rostliny i zvířata (národní kubánský pták - tokororo - malý datel, má zbarvení podobné kubánské vlajce - červená, modrá, bílá, dále např. 2. nejmenší kolibřík na světě - zum zum sito, 6,5 cm). Menší část skupinky vyráží na kratší výšlap k vodopádu. Naši vrcholovou skupinku čekalo cca po 1 km prašné cesty brodění přes řeku Duaba. Voda nám prý bude tak po kolena, řekl Milan. Nu, tak těm výším byla voda po pás a nám menším nad pupík. Hezký zážitek a příjemné osvěžení. Dá se říct, že na brodění při zpáteční cestě jsme se těšili od okamžiku, kdy jsme začali stoupat, a to za přímého svitu sluníčka.

Cesta vedla palmovým pralesem. Na celé krajině byly opět stopy po hurikánu. Je to jiná krajina, také má své kouzlo. Výšlap byl opravdu hodně náročný, občas nás alespoň trochu osvěžil větřík. Na vrcholu nás čekal pocit vítězství nad horou i nad námi samotnými. Vrcholová fotka a honem do stínu na zaslouženou svačinku. Milan s sebou vzal jeden kornout cucurucha a všem dal ochutnat, takže už vím, že jsem koupila dobře :) Cesta dolů utekla rychle a my natěšení naskákali do řeky a chladili se. Byl tam docela silný proud, ale každý si obsadil nějaký kámen a spokojeně relaxoval. Kubánský průvodce nám rozlouskl a vyloupal kokos, dokonce nám ho donesl přímo do řeky. Krásná odměna na závěr cesty. Večer jsme opět s holkama vyrazily do města a znovu do baru Casa de Trova. Dnešní večer se nás sešlo o trochu víc, dorazili Milan, Miro, Marta s Renatou, na chvilku i Eva s Pavlem. Zůstali jsme tentokrát venku, i zde na ulici před barem to žilo. Kubánci nás opět nenechali dlouho sedět. Je to úžasná země. Kubánci mají tanec v krvi. Popíjeli jsme mojito a pivo a užili si celý večer.

Den 14. - 7.12.2016

Dnešní den byl dalším z větší části přejezdovým dnem. Nejdříve jsme kousek popojeli do pohoří Toa de Cuchillos. Kde jsme vyšlápli pár schodů na rozhlednu s krásným výhledem. Pak jsme jeli kolem pohoří Sierra Maestra. Před Santiagem jsme navštívili pevnost del Morro San Pedro de la Roca jejíž stavba byla dokončena r. 1639. Je zde krásný výhled na pobřeží, uvnitř je muzeum zasvěcené pirátství. Pak jsme kus popojeli na předměstí Santiaga, kde jsme navštívili baziliku El Cobre (měď). Večer po ubytování v case vyrážíme do centra města za hudbou. Bary a hudba není taková jako v Baracoe. Já jsem ale i tak spokojená, na pár písní jsem si zatančila.

Den 15. - 8.12.2016 Santiago de Cuba, pláž Siboney

Ráno se scházíme na centrálním náměstí Santiago de Cuba, zde nám Milan vypráví o místech, která stojí za vidění. Je toho tu hodně. S holkama si rychle měníme penízky, nějak se nám rozkutálely :) Pak procházíme kolem toho nejzajímavějšího, navštěvujeme muzeum rumu, který pak i v městě kupujeme. Je příšerné vedro, jsou tu i další místa k vidění, ale toto město je příliš rušné, přehřáté.

S holkama se domlouváme a měníme si program. Už žádné město, ale pláž. Snažíme si vybrat nějaké lepší taxi, je to přece jenom cca 25 km, tak aby to tam s námi vůbec dojelo. Taxi hledáme na centrálním náměstí, kde stojí menší zelený jeep, holky ho přešly, ale mě se zalíbil. Takže na něj upozorňuji, hurá, líbí se a vyrážíme. Cesta trvala půl hodinky, a i ta byla zážitkem. Pak se před námi otevřela playa Siboney. Dokonalé. Uvelebily jsme se pod slunečníkem a hurá do Karibiku. Pak relax na pláži, a to s Piňakoládou. Kolem půl 5 si objednávané pozdní oběd rybu s rýží, byla výborná. Jedly jsme ji na lehátku při šploucháni oceánu. Káťa s Janou si poté zašly na masáž krku a šíje, byly nadšené. My s Ivčou jsme si daly ještě jednu piňakoládu a nic nám nechybělo :) Čas utíkal, zhruba ve 17:23 zapadlo slunce a v 17:30 už na nás číhalo naše zelené taxi, které nás odvezlo zpět na náměstí. Krásné odpoledne.

Večer jsme znovu skoro všichni vyrazili do města. Nejdříve jsme zkusili navštívit jiný bar s živou hudbou na náměstí plaza de Marte. Piňakoládu zde měli výbornou, hudba špatně nehrála, ale moc to tam nežilo. Nikdo netancoval a já tam hrozně usínala :) S Ivčou i Janou jsme se vydaly do včerejším večerem osvědčeného baru, kde jsme si zatancovaly 3 tance a byl konec. Začali hrát dříve a dříve i skončili. Nic dalšího jsme nehledaly a šly hold spát.

Den 16. - 9.12.2016 Přejezd ze Santiaga do Santa Clary

Dnešní den byl přejezdovým. Na oběd stavíme s Camaguey, jen hodinu trvalo, než co nám jídlo vůbec donesli, hrůza. Do Santa Clary přijíždíme po 8h. Je to náš poslední večer na ostrově. Na půl 10 se všichni scházíme na náměstí. Začal tu nějaký taneční festiválek, takže se chvíli díváme na pár vystoupení. Pak se procházíme městem a porozhlížíme se po nějaké živé muzice. Ještě ve většinovém složení posedáváme nad koktejly a povídáme. Pak se pár lidiček odpojilo spát a zbytek nás se vydal v doprovodu místního kubánce za hudbou. Kubánec nás dovedl na hezké místo, hudba hrála a tancovalo se. I my se připojili a zbytek večera si opravdu užili.

Den 17. - 10.12.2016 Přejezd ze Santa Clary do Havany a odlet domů

Ráno ještě navštěvujeme památníky Che Guevary - památník vykolejeného vlaku a památník, který je věnovaný jeho osobě. Ten je z r.1987 a velmi mě překvapil. V jedné části bylo pietní místo zasvěcené jemu a jeho spolubojovníkům a druhá část popisovala celý jeho, byť krátký, život. Na památníku bylo napsáno hasta la Victoria siempre - až do konečného vítězství.

Pak nás čekala necelá 4hodinová cesta na letiště v Havaně. Zde jsme se s Kubou rozloučili stylově - dlouuuhou frontou na odbavení zavazadel, na pasovou kontrolu a nakonec i do letadla. Pak ještě zdržení kvůli nakládání zavazadel a s hodinovým zpožděním vzhůru do oblak.

Den 18. - 11.12.2016 Návrat domů

Mezipřistání v Amsterdamu proběhlo v pořádku a pak už nás vítala Praha.

Často jsem opakovala slova dokonalé, neskutečné… ale všechna ta slova byla na místě. Na závěr přidávám básničku, snad potěší.

Kuba

Ano, Kuba, byla mým cestovatelským snem.
Je to tady, teď si ji tu užívám každým dnem.

Dlouhou cestu jsme přečkali blaze.
Jen Mirův kufřík zůstal v Praze.

Hlavní město Havana nás vítá
prohlížíme si vše, co skrývá.

Milan nás o všem informuje,
jak to tu vypadá a jak se tu žije.

Ochutnáváme daiquiri v baru, kde Ernest Hemingway sedával,
tato země je krásná, neni kdo by nadával.

Starým americkým bourákem jsme se svezli
i do kokotaxíku jsme vlezli.

3.den zájezdu přišla ale zpráva, že umřel Fidel.
Bohužel je to tak, nedělám si žádnou prdel.

Státní smutek na 9 dní,
žádná hudba, žádné alkoholické pití.
Máme smůlu, není zbytí.

V NP Viňales krásnou procházku děláme,
v podvečer pak ještě jeskyni zkoumáme
a cestou zpět se s džusem v síti houpáme.

To, jak se kubánský doutník balí
Ví z naší skupinky každý

To, jak chutná,
bylo jen málo komu putna.

Večer v baru si nealkoholické nápoje dáváme
a na prohibici nadáváme.

Do Trinidadu přijíždíme,
památky si prohlížíme.

A pak skutečností se stal sen,
kdy v Karibiku si užíváme den.

Palmy, slunce, voda, písek,
mám z toho radost jak malý Cipísek.

Vláčkem do údolí cukrové třtiny jsme se vydali.
Cestou jsme toho hodně viděli.

Dalším krásným dnem byl ten,
kdy jsme k vodopádu Salto de Caburni šli jen.

Cestou na vyhlídku el Mirador jsem si tarantuli pochovala.
Ivča mi na to řekla, tak a odteď bydlíš sama.

Pak nás vítá městečko Baracoa,

kde Karibik jsme vyměnili za Atlantik.

Čokoládu jsme zde ochutnali,
v jeskyni se vykoupali
a na vyhlídku vystoupali.

Prohibice skončila, hudba začala hrát.
Dnes večer určitě nepůjdeme brzo spát.

Martu sice bolel paleček,
ale nic, co by ohrozilo taneček.

Za Baracoou na nás hora el Yunque čeká.
Při výstupu nahoru skoro každý heká.

Chvílema si říkám ty jeden vole,
že jsi nezůstala dole.

Na vrcholku hory však na sebe hrdá jsem,
že vystoupala jsem až sem.

Cestou zpět nás řeka Duabe krásně osvěžila
a výborná večeře v case skoro dorazila.

Večer opět salsu tancujeme,
my si to tu užijeme.

Eva všechno pozoruje,
jak to večer krásně žije.

Pak nás přivítalo Santiago de Cuba,
kde rozhodně nebude nuda.

Po krátké prohlídce města
čekala nás dámy velká cesta.

Zelené taxi nás odvezlo na pláž
ano, měli jsme na to kuráž

Rybka, příjemná masáž i piňakoláda,
chyběla nám tu snad jen čokoláda.

Návrat zpět jsme zvládli hravě
Jsme přece dospělé očkované bělošky zdravé.

Večer jsme opět vyrazlili za hudbou kubánskou,
Tancovat salsu s bačátou.

Mirův kufřík stále nikde,
cestuje si někde sám.
Kubánci jsou matláci,
budeš si ho muset najít sám.

Přejezd do Santa Clary nebyl vůbec dlouhý.
Trval jen jeden den pouhý.

Milan nám cestou čte kubánské pohádky,
někdo poslouchá, někdo spí, někdo pozoruje okolí.

Teď nás čeká do Havany cesta
a odlet z tohoto města

Nu, co říct. Kuba je jiná, Kuba je svá,
to řekne každý, kdo ji pozná.

Tak a to je konec básně,
děkuji, bylo mi tu s Vámi krásně.