Významné centrum obchodu na Hedvábné stezce, bývalé hlavní město Chórezmu a sídelní místo chanátu Chiva. Dnes je Chiva malá oáza s nejlépe zachovalým opevněným středoasijským městem v západní části země, nedaleko od turkmenských hranic na okraji pouště Karakum. Historie osídlení sahá před začátek našeho letopočtu a podle legendy byla Chiva založena synem Noema, který zde objevil studnu. Archeologické důkazy však pocházejí až ze šestého století. K rozvoji města značnou mírou přispěla jeho poloha v úrodném povodí řeky Amudarja. Chiva ale také sloužila jako zastávka na Hedvábné stezce a významný trh s otroky. Začátkem 17. století se stává centrem chanátu Chiva. V roce 1873 útočí na město carská armáda a to se dostává pod nadvládu Rusů ještě téhož roku. O několik let později, v roce 1924, se město stává součástí Uzbecké socialistické republiky. Historické centrum je rozděleno na dvě části - venkovní Dičan Qala a vnitřní Ičon Qala, samotné opevněné staré město s výškou hliněných hradeb dosahujících místy až 8 metrů. Zde se také nachází převážná část dochovaných historických staveb. V západní části leží pevnost v pevnosti, Kuhna Ark, vlastní rezidence místních vládců s recepční místností a trůnem panovníka, mešitou a dokonce i vězením. Chiva byla významným střediskem islámu, což dosvědčuje starobylá Páteční mešita s bohatě zdobenými dřevěnými sloupy (některé pocházejí z 10. století) a 47 m vysokým minaretem. Několik další mešit a tradičních islámských škol se nachází v bezprostředním okolí. K těm významnějším patří například madrasa Allokuli chána z počátku 19. století se stejnojmenným karavanserájem, nejstarší tradiční škola ve městě Šírgiz chánova madrasa z 18. století, madrasa Islom Chodža, dnes sloužící jako muzeum, nebo oblíbené poutní místo - mauzoleum místního muslimského hrdiny Mahmúda. Za zmínku stojí také symbol města, nedokončený minaret Kalta, nebo rozsáhlý a bohatě zdobený palác Toš čauli ze začátku 19. století. Stará část města je zařazena na Seznam světového dědictví UNESCO.