Hedvábná stezka je síť obchodní cest, která byla používána již ve starověku. Její hlavní trasa s mnoha větvemi vedla z čínského Xianu přes Dunhuang, kolem pouště Taklamakan přes Kašgar, dále přes Střední Asii do Persie, kde se štěpila jedním směrem do východního Středomoří a dále do Evropy, a druhým směrem do Indie. Její celková délka činila více než 7 000 km, cestování po ní bylo velmi nebezpečné a trvalo mnoho měsíců. Pravděpodobně prvními Evropany, kteří putovali z Evropy až do Číny po Hedvábné stezce, byli Marco Polo, syn benátského obchodníka, spolu se svým otcem a strýcem. Název Hedbávná stezka vznikl až v druhé polovině 19. století a použil ho poprvé německý cestovatel Ferdinand von Richthofen. Cesta nesloužila jenom pro výměnu zboží, ale byla také důležitým faktorem při výměně různorodých kulturních vlivů a náboženských proudů. Po cestě kromě obchodníků putovali také poutníci, diplomatická poselstva, badatelé, misionáři, dobrodruzi, ale i celé národy. Nejznámější a nejdůležitější komoditou, které se převážela z Číny do Evropy, bylo čínské hedvábí, následoval porcelán, koření a příjemné aromatické látky. Opačným směrem se dováželo převážně zlato, stříbro, drahé kameny, slonovina, vlna a víno. Hedvábná stezka byla opuštěna kolem 15. století, kdy byly objeveny alternativní cesty přes moře.