Na východě Turecka je turistická infrastruktura v plenkách a klasické kempy tu téměř nejsou. V Diyarbakiru a Şanli Urfě přespíme v hostelu, abychom si užili nočního koloritu těchto měst, nejčastěji však budeme noclehy řešit stanováním na pozemku nějaké hospody. Obvyklé je, že v hospodě budeme mít k dispozici WC (většinou „turecké“), pitnou vodu, nějakou tu elektrickou zásuvku a samozřejmě možnost zajít si na jídlo a pití. V některých zařízeních jsou na takovéto přespávání turistů zvyklí a také slušně zařízení, takže občas potkáme i sprchu, většinou ale jen jednu nebo dvě, často se studenou vodou. Tam, kde sprcha nebude, bude téměř vždy možnost spáchat hygienu v přírodě: v jezeře, potoce nebo řece. Celkem 4x (2x na Kačkaru, 1x na sopce Nemrut a 1x u pyramidy Nemrut) budeme nocovat mimo dosah autobusu ve volné přírodě. Na Kačkaru i v kráteru Nemrutu přitom bude k dispozici pitná voda i voda na umytí (potok, jezero).
Je vaší individuální záležitostí. Můžete si tedy s sebou vzít lehký vařič nebo se stravovat z místní zdrojů. Se zásobami potravin to vůbec nepřehánějte, v Turecku nejsou o mnoho dražší než u nás. Možnosti nákupu budou vcelku často, buď se zastavíme u supermarketu, nebo bude možné dokoupit zásoby v centru města. Stejně tak bude často možné zajít do hospody na dobré jídlo, častokrát budeme u hospody nocovat. Ve většině oblastí, které navštívíme, je obtížné sehnat alkohol včetně piva. Tureckým národním nápojem je čaj, černý, velmi silný a velmi sladký. Pije se z typických 1dcl skleniček doslova na každém rohu. Tureckou kávu (v našem smyslu tohoto slova) v Turecku neuvidíte, ale pravá turecká káva vařená v džezvě je velmi dobrá.
Na místech noclehů bude většinou k dispozici pitná voda. Pitnou vodu si též můžete zdarma natočit u každé mešity a mešity jsou v Turecku všude. Tam, kde je zavedený vodovod (ve městech), lze bez obav pít vodu z kohoutku. Na vesnicích bývá voda většinou k dispozici ve jen vesnických pramenech, které se používají i k napájení domácích zvířat a její kvalita může být různá. Balená voda je ale všude bez problémů k sehnání.
V celém Turecku platí východoevropský čas, je zde tedy o jednu hodinu více než v ČR. Z hlediska východu a západu slunce tento čas odpovídá 30. poledníku, který prochází nedaleko od Istanbulu. Východ Turecka je z hlediska slunečního času minimálně o další hodinu posunutý. Svítá tu tedy brzy a brzy se také stmívá. I my proto přizpůsobíme denní režim slunečního času a budeme vyrážet i přijíždět dříve, než bývá zvykem na jiných zájezdech.
Oficiální měnou je turecká lira (TRY). Turecké liry většinou nelze v České republice koupit. Na mnoha místech v Turecku můžete ale bez problémů směnit každou volně směnitelnou měnu. Nejlepší pro tento účel jsou eura. Bez problémů fungují platební karty a bankomaty.
První polovinu zájezdu budeme trávit v poměrně velké nadmořské výšce. Například i hladina jezera Van leží ve výšce 1 700 metrů nad mořem, tedy i „dole“ budeme výš než na Sněžce. Přes den bude teplé a slunečné počasí. Noční teploty však v této oblasti běžně klesají k 5 až 10 stupňům. Ve druhé polovině zájezdu v oblasti měst Diyarbakir a Urfa budeme mnohem níže, takže můžeme čekat i vedra.
Na horské túry budete potřebovat dobré pohorky a vzhledem ke kamenitému terénu na Kačkaru a na Nemrutu se mohou hodit i teleskopické hůlky. Na Kačkaru může být mlha či déšť, takže teplé a nepromokavé oblečení do hor určitě oceníte. Nezapomeňte na dobrý opalovací krém a sluneční brýle, hodit se může také repelent. Nejen pro noční výstup na Nemrut si nezapomeňte čelovku. Do mešit a posvátných míst je vhodné chodit v dlouhých kalhotách (ženy v dlouhé sukni) a v tričku, které zakrývá ramena. U žen se při návštěvě mešity předpokládá šátek na hlavu zakrývající všechny vlasy. Stejný způsob oblečení je doporučujeme i při běžném pohybu ve městech, zejména těch konzervativnějších jako Şanli Urfa, Mardin či Diyarbakir. Dodržíte tak místní zvyklosti a lidé se k vám budou chovat příjemněji.
Přečíst si můžete také obecná doporučení, jak zabalit na zájezd.
Cestovní pas s platností přesahující minimálně o tři měsíce dobu návratu.
Napětí 220 V, elektrické zásuvky většinou stejné jako u nás (kulaté, se dvěma kolíky), obvykle není nutné použít redukci (až na nečetné výjimky). Na místech noclehů se ke zdrojům elektrického proudu většinou dostanete, nemusí to však být pravidlo každý den.
Na zájezdu se střídá poznávací program s horskými túrami. Nejnáročnější je třídenní túra v pohoří Kačkar vzhledem ke kamenitému terénu a neexistenci turistických cest. U ostatních túr nás nečeká velké převýšení ani dlouhý pochod. Nepříjemné ale může být občas vedro či prach. Zde nabízíme konkrétní informace k turistice:
Nejnáročnější túra zájezdu je rozdělena na tři dny:
První den dopoledne vyrazíme z města Yusufeli, kde končí autobusem sjízdná silnice, do hor najatou tureckou dopravou. Budou-li „silnice“ v dobrém stavu, lze dojet přes několik horských vesnic až do pastevecké osady Olgunar (2 100 m) v údolí potoka Büyük Çay. Odtud budeme dál stoupat údolím potoka, místy po pasteveckých stezkách, místy po loukách až na jeho konec. Zde ve výšce 2 825 metrů je sezónní pastevecké tábořiště Dülber Düzü, kde strávíme další dvě noci.
Druhý den podnikneme podle nálady, sil a počasí jednodenní výlet nalehko s návratem na stejné tábořiště. Můžeme vystoupat prudkým, ale schůdným svahem do jižní větve údolí, kde se ve výšce 3 350 m nachází další jezero Deniz gölü. Od jezera se dá snadno vystoupit do sedla v hlavním hřebeni Kačkaru a pokochat se výhledy na severní, přímořskou stranu hor. Zdatní vysokohorští turisté se mohou za dobrého počasí pokusit i o výstup na nejvyšší vrchol pohoří, horu Kačkar (3 932 m). To je však náročná vysokohorská túra skalnatým terénem, kde je pomoc rukou nezbytná.
Třetí den nás pak čeká sestup zpátky údolím stejnou cestou. Protože půjdeme z kopce, můžeme v klidu dojít přes několik pasteveckých vesniček až do vesničky Yaylalar, kde je i několik obchůdků a čajoven. Z tábořiště je to pohodlnou cestou asi 15 kilometrů. Po posilnění v Yaylalaru vyrazíme dolmušem zpátky do civilizace. Cestou se ještě zastavíme v městečku Altinparmak a nalehko vyrazíme nahoru do svahu objevit opuštěný gruzínský kostel Barhal.
Asi 3 km dlouhá vycházka z údolí řeky Berta do svahů pohoří Karçay, jižního předhůří Kavkazu. Dojdeme ke zříceninám gruzínského kláštera u vesničky Porta. Návrat je stejnou cestou.
Ďáblův hrad je romanticky položená zřícenina nejasného původu na skalním ostrohu nad roklí Baz. Z vesnice Yildirimtepe vyrazíme po cestě vedoucí po kraji rokle mírně dolů. Po asi dvou kilometrech dojdeme pod skalní ostroh a prudkým krátkým výstupem se dostaneme ke středověké strážní věži a zbytkům okolních staveb a hlavně k nádherné vyhlídce.
Vulkán Nemrut dağ, jedna ze dvou známých hor tohoto jména ve východním Turecku, leží poblíž jihozápadního cípu jezera Van. Toto jezero vzniklo přehrazením toku řeky (dnes zvané Bitlis) při jedné z erupcí vulkánu. V kráteru, který má 7 km v průměru, se nachází několik kráterových jezer, na konci léta většina z nich vysychá. Minimálně dvě ale mají vodu po celý rok. Největší Studené jezero má plochu několik čtverečních kilometrů a zabírá celou severní třetinu kráteru. Podstatně menší Teplé jezero má rozlohu jen několik málo hektarů.
Do kráteru Nemrutu je možné dojet po prašných cestách. My dojedeme kolem spodní stanice lanovky (2 250 m), patřící k nově vzniklému lyžařskému středisku, až do výšky 2 500 m. Po prašné cestě nebo po stezkách, které zkracují její serpentiny, se vyšplháme až na hranu kráteru (cca 2 600 m), kde se nám naskytne neopakovatelný pohled na kráterová jezera. Zájemci mohou ještě vyběhnout na nejvyšší vrchol hory, vlastně nejvyšší bod okraje kráteru, ve výšce téměř 3 000 metrů (asi hodina cesty). Pak sestoupíme k hřebínku oddělujícímu uvnitř kráteru teplé jezero od studeného a zde na organizovaném tábořišti přespíme. Zbytek dne můžeme věnovat koupání nebo průzkumu vnitřku kráteru. Druhý den se nejkratší cestou vrátíme od jezer zpátky k autobusu.
Druhá hora se stejným názvem leží několik stovek kilometrů západním směrem nad městem Adiyaman. Jedná se o jihozápadní cíp Arménské vysočiny, který nemá příliš velkou absolutní výšku (2 134 m), ale díky své poloze nad mamutí přehradou na řece Eufrat a syrsko-mezopotamskými pláněmi se jedná o velmi výrazný vrchol. Snad proto si ho vybral Antiochos, král starověké Kommagenské říše, za místo svého posledního odpočinku. Přirozený vrchol hory byl přeměněn do tvaru pyramidy, ve které je údajně Antiochos pohřben. Na svazích pyramidy jsou vybudovány dvě terasy s obřími sochami řeckých bohů, lvů, orlů i samotného Antiocha.
Protože v oblasti Nemrutu panují přes den nesnesitelná vedra, teploty běžně atakují čtyřicítku, podnikneme výstup v noci. Cesta je přehledná a navíc nám bude svítit měsíc, pomůžeme si také čelovkami. Od posledních hotelů na horním konci vesničky Karadut vede na vrchol strmá silnička dlážděná čedičovými kameny. Nad ránem po ní jezdí turecké minibusy, které vozí turisty za východem slunce na vrchol Nemrutu. Kousek pod vrcholem je parkoviště a hospoda s terasou. Krátkou noc můžeme strávit na této terase spánkem.
Před východem slunce dojdeme na východní terasu a budeme sledovat jeden z nejznámějších východů slunce na světě. Pak obejdeme i druhou stranu západní terasy, vyfotíme sochy a než teplota výrazně stoupne, sejdeme zpátky k autobusu. Probdělou noc dospíme při následném přejezdu.
Zákazníci o CK Mundo:
Když se řekne Mundo, představím si partu super mladých lidí, kteří se na zájezdech vždy sejdou. Průvodci jsou milí, kamarádští a hlavně vždy poskytnou dostatek informací a skvěle vše zorganizují! Po večerech (nocích) můžete společně zasednout na "karimatka párty", kde se nikdy nenudíte. :-) Pokud nemáte "parťáka" na cestu, tak to vůbec nevadí. Takových lidí jezdí spousta. Jestli se nechcete o nic starat a koupit si zájezd se vším komfortem, tak se vydejte s Mundem.
Veronika Havránková, České Budějovice (zájezdy Slovinsko 2011, Albánie 2010, Korsika 2008, Rumunsko 2007)
V roce 2007 jsem měla jet s kamarádkou do Albánie s pro mě do té doby neznámou CK Mundo. Kamarádka nakonec zůstala doma a já odjela sama. Počáteční obavy o zapadnutí do skupiny cizích lidí mě opustily už v Sarajevu. ;-) Pohodová atmosféra (karimatka párty s ochutnávkami, rádio Mundo a písničky na přání při přejezdech, ochotní a světaznalí průvodci), systém prohlídek pamětihodností (důležité informace nám sdělí už v autobuse a na prohlídky se může vydat každý sám) a organizace zájezdu celkově mě natolik nadchly, že s Mundem jezdím každoročně.
Anna Veselá, Kralupy nad Vltavou (zájezdy Tanzanie 2013, Východní Turecko 2012, Sicílie a Liparské ostrovy 2011, Rumunsko a Moldavsko 2010, Izrael 2009, Zakarpatská Ukrajina 2008, Albánie 2007)
Nejraději poznávám cizí země ze sedla kola. Na cyklozájezdech se mi líbí mix pohodlí (na kole nalehko - batoh s věcmi veze autobus, nestarám se o zajištění noclehu) a svobody cestování (doporučenou trasu si většinou každý může upravit podle vlastních přání a sil a s ostatními účastníky tráví právě tolik času, kolik chce). Krom zajímavosti a pestrosti programu oceňuji, když má průvodce o zemi a místech hlubší znalosti. U Munda mi vyhovuje, že často někdo z průvodců v zemi, kde nyní průvodcuje, dříve nějakou dobu žil, takže může svým klientům zprostředkovat reálnější informace o tamějším životě. Cestovek, které pořádají cyklozájezdy je mnoho, ale Mundo je rozhodně jediná, která má své vlastní rádio, jež vysílá živě během přejezdů autobusem. ;-)
Jana Barvíková, Praha (zájezdy Dánsko na kole 2009, Černá Hora na kole 2008, Korsika na kole 2005, Provence na kole 2004 a Bretaň na kole 2009)
Recenze zákazníků