Portské víno

Portské víno (označované také jako Vinho do Porto, Oporto či Porto) je nejslavnějším portugalským výrobkem a exportním artiklem. Dalo by se říct, že je jedním ze symbolů Portugalska. Jedná se o posílené (neboli fortifikované, dolihované) víno, což znamená, že se do něj přidává vinný destilát (brandy) zde zvaný aguardente. Přidání destilátu zastaví v určitém okamžiku proces fermentace (kvašení), při němž se cukr mění na alkohol.

Portské víno je bohatší, těžší a sladší než většina jiných vín a má také výrazně vyšší podíl alkoholu (většinou 19,5 či 20 %). Velmi často se servíruje po jídle jako dezertní víno. Hodí se také k sýrům. Typické portské je červené sladké víno, existují však i jeho bílé, suché a polosuché varianty. S výjimkou bílé varianty, která se podává chlazená, se portské víno servíruje při teplotě 15-20 ºC.

Za portské se může označovat pouze víno vyrobené z hroznů pěstovaných v regionu Douro v okolí horního toku stejnojmenné řeky. Povolená je výroba z více než stovky odrůd vinných hroznů, výsledný produkt je směsí z několika odrůd. Institut portského vína přísně reguluje a kontroluje, ze kterých odrůd se víno z tohoto regionu smí vyrábět.

Víno se po výrobě v údolí řeky Douro tradičně dopravovalo na lodích s plochým dnem - zvaných barcos rabelos - do přístavu Vila Nova de Gaia. Ten leží naproti městu Porto, podle něhož se víno jmenuje. Dnes už jsou lodě barcos rabelos používané jen pro závody, slavnostní příležitosti a pro reklamu, protože stavba vodních elektráren na řece tento způsob dopravy znemožnila.

Portské se přepravuje do přístavu v cisternových vozidlech, stále však platí, že se ve Vila Nova de Gaia skladuje a zraje, konkrétně je uložené ve sklepech (caves) ve velkých kádích nebo v dubových sudech.

Historie

Údolí řeky Douro je třetí nejstarší definovaný a chráněný vinařský region na světě po italském Chianti (1716) a maďarském Tokaji (1730). Geografickou definici (Apellation, Denominação de Origem), která vymezuje region, z něhož musí pocházet hrozny použité pro výrobu, získalo už v roce 1756. Zlaté časy portského však začaly už zhruba o sto let dříve.

Angličtí obchodníci působící v Portugalsku ho začali ve velkém dovážet do Anglie, když král Karel II. zakázal dovoz francouzských vín, což byla odpověď na francouzský zákaz dovozu anglické vlny. Tehdy zřejmě vznikl zvyk přidávat do vína brandy, aby se během dlouhé plavby na britské ostrovy nezkazilo a zákazníkům takové víno zachutnalo. Zvyk přidávat brandy do vína za účelem zastavení fermentace, uchování zbytkového cukru a zvýšení podílu alkoholu, však vznikl až v polovině 19. století.

Obchodní smlouva mezi Portugalskem a Británií (Methuenova smlouva) uzavřená v roce 1703 snížila britské clo na portugalská vína na třetinu, což učinilo portské dostupnější. Postupně se v Británii tak rozšířilo, že bylo v domácnosti správného Brita 18. století téměř nepostradatelné.

Mocný politik markýz Pombal zřídil v 18. století státní monopol na jeho výrobu a stát začal dohlížet na kvalitu a regulovat ceny portského. Právě tehdy byl také oficiálně deklarovaný vinařský region Douro. V roce 1926 byl přístav Vila Nova de Gaia ustanoven jako výhradní místo skladování, zrání a lahvování vína. Až do roku 1986 se smělo veškeré víno do zahraničí vyvážet pouze z Vila Nova de Gaia.

Trh se za ta staletí výroby portského velmi změnil. Dnes jsou největšími konzumenty Francouzi, kteří vypijí tohoto vína mnohem více než Britové. Obchod s portským však dodnes kontrolují z velké části Britové a některé podniky jsou dosud v rodinném vlastnictví. K nejznámějším firmám patří Cockburn, Croft, Graham, Osborne, Sandeman, Taylor and Ware a další.

Druhy portského vína

Ruby (angl. rubínové) – nejlevnější a široce dostupný druh portského. Po fermentaci zraje po dobu tří let v obrovských kádích z nerezové oceli nebo ze dřeva, které zabraňují oxidaci. Zabrání se tak procesu odbourávání barevného pigmentu a Ruby si zachovává původní tmavě červenou barvu. Po stočení do lahví se s postupujícím časem kvalita vína už nijak nezlepšuje.

Tawny (angl. žlutohnědé) – vína vyráběná z červených hroznů zrající v dřevěných sudech, které umožňují postupné okysličování a vypařování vína. Výsledkem je postupná změna barvy na zlatohnědou (mahagonovou). Dřevěné sudy také dodají vínu příchuť ořechů a sušeného ovoce. Čím je víno starší, tím je toto aroma výraznější.

Tawny jsou sladká nebo polosuchá. V sudech zrají minimálně sedm let. U kvalitnějších vín druhu Tawny je uveden jejich věk, obvykle 10, 20, 30 a více než 40 let. Protože víno je vždy směsí několika nejlepších ročníků, je uvedený věk průměrem.

Vintage – víno vyrobené z hroznů pouze jednoho ročníku. Tvoří asi 2 % celkové produkce. Ročník vintage není vyhlašován každoročně. Víno zraje ve velkých kádích po dobu maximálně dvou a půl roku, potom však zůstává většinou deset až třicet let v lahvích, než je vhodné ke konzumaci. Protože bylo v barelech pouze krátkou dobu, zachovává si svoji tmavou rubínovou barvu a ovocnou příchuť.

Colheitas – nejkvalitnější portské víno. Na rozdíl od Ruby a Tawny není směsí sběrů více ročníků, ale je jednoročníkové, takže na etiketě musí být uveden jeho ročník. Vyrábí se z hroznů vysoce kvalitního ročníku a zraje v dřevěných sudech po dobu minimálně sedmi let, často po dobu dvaceti a více let, čímž se odlišuje od vína vintage.

Late Bottled Vintage (L. B. V.) – doslova pozdě lahvované víno. Vyrábí se z jediného vynikajícího ročníku. Víno zraje v sudech minimálně 4-6 let, poté se stočí do lahví. Dále už nevyzrává v lahvi, mělo by se proto pít co nejdříve po nalahvování.

Bílé portské (Porto blanco, White Port) – je méně známé a obvyklé než červené. Je vyráběno z bílých hroznů a sahá od suchých až po sladká vína. Běžnější je však suché bílé víno, které se hodí jako aperitiv. Podává se chlazené často s kouskem citronu. Zraje-li bílé portské po velmi dlouhou dobu, získá barvu, při níž už je velmi těžké rozeznat, zda se původně jednalo o bílé nebo červené víno.


Autorem textu je Petr Želiezko. Případné připomínky můžete zaslat na e-mail petr@mundo.cz.