Základní informace o Provence

Oficiální název

Provence-Alpes-Côte d'Azur (často označován zkráceným názvem PACA), provensálsky Provença-Aups-Còsta d'Azur

Hlavní město

Marseille

Rozloha

31 400 km2 (odpovídá zhruba rozloze Belgie, zároveň je to méně než polovina rozlohy ČR)

Administrativní členění

Region Provence-Alpes-Côte d'Azur je jedním z 27 francouzských regionů. Dělí se na šest departmentů: Alpes-de-Haute-Provence (hlavní město Digne), Haute-Alpes (Gap), Alpes-Maritimes (Nice), Bouches-du-Rhône (Marseille), Vaucluse (Avignon), Var (Toulon).

Reliéf

Region Provence je relativně rozmanitý a nabízí celou řadu různých typů krajiny. Úrodná údolí se rozkládají podél řek Rhôna a Durance. Díky velkému počtu slunečních dní se tady daří především vinné révě. Naopak vyprahlé náhorní roviny jsou porostlé suchou keřovitou vegetací typu garrigue, kde se vyskytuje jalovec, cesmínový dub, cist, pelyněk či aromatické byliny jako levandule, šalvěj, tymián a rozmarýn.

Camargue (delta řeky Rhôny) je s 930 km2 největší říční deltou západní Evropy. Technicky vzato je vlastně ostrovem, protože je celá obklopená vodou. Je to rozsáhlá rovina se spoustou slaných lagun a zálivů oddělená od moře písčinami. Charakteristické jsou pro Camargue také bažiny pokryté rákosím. Žijí tu koně, býci, plameňáci a jiní vodní ptáci i řada druhů hmyzu, včetně velmi nepříjemných komárů.

Vysoké hory se nachází především na východě regionu, kam zasahují Alpy. Nejvyšší je masiv Écrins v departmentu Haute-Alpes dosahující výšky více než 4 000 metrů. V departmentu Alpes-Maritimes, resp. na hranicích s Itálií, leží Přímořské Alpy s nejvyšším vrcholem Punta dell'Argentera (3 297 m). Mimo alpské regiony je nejvyšším vrcholem Provence Mont Ventoux (1 909 m), osamoceně stojící hora v departmentu Vaucluse. Vrchol této hory tvoří holý vápenec bez jakékoliv vegetace, takže z dálky vypadá, jako by byl celoročně pokrytý sněhem. Pravděpodobně nejznámější horou Provence je ale Montagne Sainte-Victoire, především díky malíři Cézannovi, který ji často maloval. Je to 18 km dlouhý vápencový hřeben s nejvyšším vrcholem Pic des Mouches (1 011 m).

Asi 20 km na jih od Avignonu se rozkládá malý vápencový hřeben Les Alpilles, který sice dosahuje výšky jenom 387 metrů, ale poměrně výrazně se zvedá z nížiny kolem řeky Rhôny. Na východ od Avignonu leží masiv Luberon složený ze tří hřebenů táhnoucích se od západu na východ, nejvyšší bod leží 1 256 m vysoko. Dalším menším pohořím je Massif des Maures pojmenovaný podle Maurů (Arabů a Berberů), kteří se na pobřeží Provence usazovali v 9. a 10. století. Táhne se v departmentu Var podél Středozemního moře. Nejvyšší vrchol Sauvette má 780 metrů. Také Massif de l´Esterel nedaleko města Cannes leží blízko pobřeží Středozemního moře. Je sopečného původu (tvořený hlavně porfyrem) a dosahuje výšky 608 metrů.

Azurové pobřeží (Côte d'Azur) zvané také Francouzská riviéra je nejznámější rekreační oblastí Francie. Calanques jsou dramatickým prvkem provensálského pobřeží. Tvoří je 20 km dlouhá řada úzkých zálivů pod skalními útesy, jež jsou pozůstatkem starých ústí řek, které byly později prohloubeny ledovci a nakonec zatopeny mořem. Cap Canaille mezi městy CassisLa Ciotat je 394 metry nejvyšším útesem ve Francii.

Nejvyšší hora

Barre des Écrins (4 102 m) leží v departmentu Haute-Alpes a je součástí masivu Écrins. Jedná se o nejjižnější alpský vrchol v Evropě, který přesahuje nadmořskou výšku 4 000 m.

Nejnižší bod

Středozemní moře (0 m)

Podnebí

Většina území má středozemní klima charakteristické horkými suchými léty a mírnými zimami. Vzhledem k dlouhým obdobím sucha jsou zde v letních měsících časté požáry. Slunce tu svítí průměrně 300 dnů v roce (2x více než na severu Francie).

V departmentech Bouches-du-Rhône a Var se zejména v zimě a na jaře objevuje mistrál – suchý studený vítr, který dosahuje rychlosti až 100 km/h, především v údolí řek Rhôna a Durance. Trvá někdy jeden až dva dny, někdy několik dní a někdy i déle než týden. Celkem vane více než 100 dní v roce. Během mistrálu je obloha většinou jasná, bez mráčku. Departmenty Bouches-du-Rhône, Var a Vaucluse jsou díky němu nejsuššími ve Francii, srážek je tu ještě méně než ve zbytku Středomoří. Vítr vzniká nad pevninou v oblasti vysokého tlaku vzduchu ve střední Francii a vane směrem k oblasti nízkého tlaku vzduchu ve Středomoří.

Největší řeky

Západní částí regionu Provence protéká řeka Rhôna – jedna z největších řek celé Francie, která byla odjakživa významnou komunikační a obchodní tepnou mezi vnitrozemím Francie a Středozemím. Významnými přítoky Rhôny v regionu Provence jsou řeky Durance (a její přítok Verdon) a Gard. U města Arles se Rhôna dělí na dvě ramena (Grand Rhône a Petite Rhône), která tvoří deltu – oblast Camargue. Řeka Verdon je známá vápencovým kaňonem Grand Canyon du Verdon, který je 20 km dlouhý a až 300 metrů hluboký. Na východě v departmentu Alpes-Maritimes je významná řeka Var. Kuriózní je, že tato řeka dala název departmentu, ale dnes jím v důsledku změny hranic departmentů vůbec neprotéká. Před připojením Nice k Francii v roce 1860 byla řeka Var hraniční řekou Francie.

Jezera

Největší vodní plochou Provence je laguna Étang de Berre (155 km²) ležící asi 25 km na severozápad od Marseille. S mořem ji spojují dva kanály. Za zmínku stojí i uměle vytvořené jezero - přehrada Lac de Ste-Croix (22 km²). Stovky menších ledovcových jezer bychom našli v Alpách, v národním parku Mercantour.

Obyvatelstvo

V regionu žije 4,9 milionu obyvatel, což je srovnatelné např. s populací Slovenska, Finska či Norska. Po Île-de-France a Rhône-Alpes je to třetí nejlidnatější region Francie. Příliš nepřekvapí, že průměrná délka dožití je v Provence vyšší než celonárodní průměr. Zhruba 70 % obyvatel obývá pruh podél pobřeží o šířce 25 km.

Etnické složení

Převážnou většinu populace tvoří domorodí Francouzi. Vzhledem k pobřežní poloze tohoto regionu sem však směřuje velké množství imigrantů, kteří tvoří už 10 % obyvatelstva. Pocházejí jak z Evropy (3,8 %), tak i z mimoevropských zemí (6,2 %). Řada lidí sem přišla např. z Itálie, Španělska, Portugalska nebo Korsiky a také ze zemí severní Afriky (z Alžírska, Maroka nebo Tuniska). Zvlášť silnou muslimskou a židovskou komunitu má Marseille. Francouzská židovská komunita je nejsilnější v Evropě (asi 600 tisíc lidí), z toho v Marseille žije Židů asi 80 000.

Náboženství

Většinu obyvatel Provence tvoří stejně jako v celé zemi římští katolíci. V menším je zde zastoupen islám, judaismus (obojí odpovídá etnickému složení regionu) a protestantské církve.

Jazyk

V Provence se hovoří téměř výhradně francouzsky, přestože na silnicích často objevíte dvojjazyčné nápisy ve francouzštině i provensálštině. Lidé v Provence však mluví oproti zbytku Francie s trochu odlišným akcentem.

Provensálštinou (neboli okcitánštinou) už hovoří jen minimální procento starších lidí na odlehlém venkově. Vyvinula se z jazyka langue d´oc jako jazyk trubadúrů a jejich dvorské poezie na přelomu 2. tisíciletí. Ve 13. století se vžil pojem „proensal“. V pozdějších staletích tento dialekt především v písemném a literárním životě stále víc ustupoval klasické francouzštině, která se šířila ze severu pod názvem langue d´oil. Snahy o oživení jazyka přišly až v 19. století, kdy se všechny evropské národy vracely ke svým tradicím. Avšak v roce 1904, kdy získal Fréderic Mistral za svůj provensálsky psaný román Mirèio Nobelovu cenu, už byl tento jazyk v praktickém životě vytlačen francouzštinou.

Gramatika provensálštiny je bližší katalánštině a španělštině než francouzštině. Jazyk má tři hlavní dialekty, kterými se mluví v různých částech Provence. Stále se zde vyučuje na školách a univerzitách a v některých novinách má vyhrazené vlastní rubriky. Na rozdíl od bretonštiny či korsičtiny se jazyk nikdy nestal pohnutkou pro separatistické hnutí.

Města

Marseille (853 tisíc obyvatel – po Paříži druhé největší město Francie, včetně aglomerace cca 1,6 milionu – ve Francii třetí největší metropolitní oblast po Paříži a Lyonu), Nice (345 tisíc – páté největší město ve Francii), Toulon (170 tisíc), Aix-en-Provence (143 tisíc), Avignon (91 tisíc), Antibes (75 tisíc), Cannes (73 tisíc), La Seyne-sur-Mer (63 tisíc).

Vlajka

Současná vlajka regionu se používá od roku 1999. Levou a prostřední část tvoří svislé pruhy (střídavě pět žlutých a čtyři červené). V pravém horním rohu je potom umístěn červeno-modrý delfín ve žlutém poli (symbolizuje řeku Ubaye), v pravém dolním rohu červený orel vystupující z moře (znak Nice). Svislé žluto-červené pruhy jsou pozůstatkem vlády Katalánců v tomto regionu po roce 1125. Jejich původ je vysvětlován tak, že spolubojovník Karla Velikého položil své krvavé prsty na svůj zlatý štít.

Geografické informace o dalších zemích