Základní informace o Řecku

Oficiální název:

Řecká republika (řecky Ελληνική Δημοκρατία, Ellīnikī́ Dīmokratía)

Hlavní město:

Athény (česky též Atény)

Rozloha:

132 tisíc km² (odpovídá zhruba rozloze bývalého Československa, která činila 128 tisíc km², pro srovnání např. Bulharsko 110 tisíc). Řecko má však navíc ještě asi 400 tisíc km² teritoriálních vod. Skládá se z poloostrova a 1 400 ostrovů, z nichž 169 je obydleno.

Státní zřízení:

parlamentní republika

Administrativní členění:

13 periferií, které se dále dělí na 54 prefektur (nomoi, jednotné číslo nomos), kromě toho jeden autonomní region („mnišská republika“ na hoře Athos). Do roku 1987 platilo oficiální dělení na 10 tradičních regionů, které vycházelo z historického dělení Řecka (Thrákie, Makedonie, Epirus, Thesálie, Střední Řecko, Attika, Peloponés, Jónské ostrovy, Kréta, Egejské ostrovy) a které se stále často používá.

Podnebí:

Klimaticky můžeme Řecko rozdělit do několika regionů. Severní část pevniny (oblasti Makedonie a Epiru) má klima podobné balkánskému s mrazivými zimami a horkými a vlhkými léty. Jižnější části a ostrovy mají typické středomořské klima, tj. horká, suchá léta a mírné zimy. Vysoké hory Peloponésu a Kréty jsou v zimě pokryty sněhem. Zajímavým úkazem je vítr zvaný meltemi, který se objevuje v červenci a srpnu. Tento silný severní vítr každé léto zachvacuje východní pobřeží pevniny (včetně Athén) a Egejské ostrovy. Je způsoben rozdílem tlaku mezi Balkánem a severní Afrikou. Výhodou je, že snižuje vlhkost, někdy ale kvůli němu začne létat všechno - od slunečníků na pláži až k sušícímu se prádlu u domů - a působí zmatek v jízdních řádech trajektů. Na západním pobřeží a Jónských ostrovech se meltemi nevyskytuje, ale zase jde o nejdeštivější oblasti. Množství srážek klesá od západu k východu.

Reliéf:

Asi čtyři pětiny země jsou hornaté. Nejrozsáhlejší pohoří Pindos, které je nazýváno „páteří Řecka“ a je pokračováním Dinárského pohoří, se táhne od Chorvatska přes Bosnu, Černou Horu a Albánii. Součástí stejné formace jsou i hory na Peloponéském poloostrově a na Krétě. Méně rozsáhlé, ale vyšší je pohoří Olymp se stejnojmennou nejvyšší horou (2 917 m). Hranici s Bulharskem tvoří pohoří Rodopy. Nížiny leží jen na dolních tocích hlavních řek.

Na severu sousedí Řecko s Albánií, Makedonií a Bulharskem, na východě s Tureckem. Pevninská část je omývána třemi hlavními moři: na západě je to Jónské moře s ostrovy Korfu, Kefalonia a dalšími, na jihu Krétské moře s největším řeckým ostrovem Krétou a na východě Egejské moře s ostrovem Euboia a souostrovími Kyklady, Sporady, Dodekanéskými ostrovy a dalšími. Velmi členité pobřeží má celkovou délku 14 tisíc km², téměř stejně dlouhé jako Čína a delší než má Velká Británie, Mexiko atd. Peloponéský poloostrov je spojen s pevninou Korintskou úžinou.

Nejvyšší hora:

Olymp, resp. jeho štít Mytikas (2 917 m)

Nejnižší bod:

Středozemní moře (0 m)

Největší řeky:

Žádné veletoky se v Řecku nenachází, řeky nejsou splavné, takže i slavní starověcí mořeplavci využívali své umění pouze na moři. Největší řeky přitékají ze severu - z Makedonie (Vardar = Axios) a Bulharska (Struma = Strymón, Mesta = Nestos, Marica = antický Hebros, tvoří hranici s Tureckem) – všechny tečou do Egejského moře. Další řeky pramení v pohoří Pindos.

Jezera:

Největší je jezero Trichonis (necelých 100 km²), nejznámější jsou Velké a Malé Prespanské jezero na hranicích s Makedonií a Albánií.

Obyvatelstvo:

10,7 milionů (jen mírně více než ČR). Na ostrovech žije asi 15 % populace, nejvíce na Krétě.

Etnické složení:

Asi 98 % populace tvoří Řekové, kteří jsou směsicí různých dobyvatelů, kteří zemi od starověku ovládali. Dále tu žijí menšiny Makedonců, Albánců, Turků, Romů a asi 5 tisíc Židů. Podle posledních údajů tvoří v Řecku 56 % imigrantů do Řecka Albánci.

Náboženství:

98 % obyvatelstva patří k řecké ortodoxní církvi. Zbytek představují muslimové (hlavně Turci a Albánci), částečně i římští katolíci (potomci franských dobyvatelů, kteří se tu usadili po křížových výpravách), protestanti a Židé. Řekové jsou velmi nábožensky založení, ateistů je zde velmi málo.

Jazyk:

Řečtina (používá se označení „novořečtina“ kvůli odlišení od starověkého jazyka). Patří do rodiny indoevropských jazyků, ale v jejich rámci zcela tvoří zcela samostatný oddíl (podobně jako albánština či arménština). Je tedy dost odlišná od ostatních indoevropských jazyků. Jedná se o vůbec nejstarší evropský jazyk s dokumentovanou historií starou 3 500 let (nejstarší fragmenty nápisů nalezeny v mykénské době v 15. a 14. století př. Kr.). Tomu se mohou vyrovnat jen vymřelé anatolské jazyky a indický sanskrt. Od pozdního středověku se v Řecku užíval jednak lidový jazyk (dimotiki), jednak tzv. katharevusa (doslova „vyčištěná“) – imitace klasické řečtiny užívaná v 19. a 20. století v literatuře, právu, administrativě a vědě. V roce 1976 byla oficiálním řeckým jazykem vyhlášena dimotiki.

Města:

Atény (3,2 milionu – aglomerace včetně přístavu Pireus), Soluň (800 tisíc), Patras (185 tisíc), Iraklion (na Krétě - 145 tisíc), Volos a Larisa (obě 125 tisíc).

Vlajka:

Vlajku tvoří devět střídavě modrých a bílých horizontálních pruhů. V levém horním rohu se nachází bílý kříž na modrém podkladě. Vlajka se začala používat v roce 1822 během řeckého boje za nezávislost, oficiálně byla přijata v roce 1832. Devět pruhů má symbolizovat devět slabik hesla „Eleutheria ê Thanatos“, tj. „Svoboda nebo smrt“, které také pochází z časů řecké revoluce a je národním mottem. Kříž symbolizuje řeckou ortodoxní církev.

---