„CESTOPIS“ Z KARIMATKA PARTY NA ZÁJEZDU RUMUNSKO A MOLDAVSKO 2010

Zážitky ze zájezdu, kde byla výborná parta (což je super) a kde se vypilo jednoznačně nejvíc alkoholu ze všech 40 zájezdů, na kterých jsem s Mundem byl (což si už zhodnoťte sami…). Nejčastější zvuky, které si ze zájezdu pamatuju: otevírání plechovky piva a otevírání lahve vína. Nejčastější otázka pro ty, kteří pili „občas“ nebo „normálně“: Proč tak málo piješ? Začalo to hned 1. den, ale hlavně pak v Moldavsku od 5. dne. Přeju příjemné počtení :-)

1. den

Vyrážíme z Prahy do Brna a už za Prahou se prodávají první piva, pánská skupina („parta hic“) se opakovaně rozčiluje, že mají řidiči v lednici jen třetinková piva. Se spoluprůvodcem Míšou Sedláčkem tradičně procházíme uličku autobusu se seznamovacím vínkem. Vůbec poprvé se mi stalo, že seznamovací přípitek nikdo neodmítl, zákazníci naopak často vytahují slivovice a jiné lihoviny, takže jsme rádi, že dojdeme na konec.

V Brně přistupují už jen 4 účastníci, tak jim nabízíme vínko přímo na parkovišti. Věrky se ptáme, jestli si dá víno nebo slivovici anebo obojí. Odpověď: „No tak pije se vždycky obojí“. Pak nabízíme víno Jirkovi. „Ne, díky, mě už odrovnalo to pivo tady v Brně.“ Parta hic navrhuje zastávku v Brně, že bychom šli do hospody a já už píšu kolegovi z CK sms, že tady se asi bude hodně pít.

2. den

První kemp v Sighisoaře, na devátou hodinu večer vyhlašujeme seznamovací karimatka party, v menší skupince se ale vypije několik lahví vína už mezi sedmou a devátou hodinou. Na sraz v devět přinesl flašku skoro každý, takže koluje (hlavně tvrdý) alkohol všeho druhu. V Sighisoaře na náměstí mají orloj, který odbíjí o půlnoci, takže se tam vydáváme. Teprve při chůzi je vidět, jak jsme na tom... Zhruba 20 Čechů na náměstí rumunské Sighisoary začíná v objetí zpívat „Vysoký jalovec“ a „Není nutno, aby bylo přímo veselo“. Někteří se pěkně rozjeli, jiní se mě druhý den ptají, jak se dostali do kempu. To jsme se dodnes neznali - na začátek zájezdu to bylo docela bouřlivé... Jde se spát kolem 2:30.

3. den

Kemp Baraj – večerní karimatka party podle očekávání klidnější. Část lidí nedorazí, protože zítra je náročná túra. Taky si asi ještě nezvykli, že tady se bude kalit každý den. Poprvé se ale večer zapojí parta hic a vypráví nám o Arménii.

4. den

Po příchodu z túry si v Durau kupuju kefír a jsem terčem posměchu... Kemp Ursulet – večer děláme táborák. Hojná účast, koluje spousta lahví, zatím pořád nejvíc domácí slivovice. Parta hic už je vtažená do děje (Michal J. v 01:30: „Nechoďte ještě spát...“)

5. den

Nocleh u kláštera Capriana. Tady nejde dělat karimatka party, po náročném dni jsme přijeli za tmy a navíc jsme u kláštera… Když už jsem chtěl jít spát, říká mi Míša, že už se 20 lidí sešlo s lahvemi kousek dál od kláštera za autobusem. Jdu taky, k nákupu pití využíváme zapadlý miniobchůdek. Dnes však jdeme spát „už“ v 1:00.

6. den

Přes den mohutné nákupy vína v dobře vybaveném supermarketu v Kišiněvě naznačují, co se bude dít dál. Další tři noci spíme v chatičkách v kempu ve Vadu lui Voda. Sejdeme se na ale venku tradičně na karimatkách a díky nataženému kabelu z autobusu je to party s hudbou z notebooku. Slavíme narozeniny Verči, které dáváme hobla. Tuny alkoholu. Tanec začínáme hromadným postavením se a zpěvem „Není nutno“ držíce se kolem ramen – začátek diskotéky a zpěvu. Poslední jdou spát v 04:45, to byla party!

7. den

Ráno oba průvodci zaspí, já jako průvodce na zájezdu vůbec poprvé. Odjezd je v 8:45, v 8:35 mě budí Míša, kterého pár minut předtím vzbudil Bobr... Ale odjezd jsme i tak stihli včas. Moji spolubydlící z chatky Danča, Petr, Verča a Ondra mě nechali spát a v klidu si čekají v autobuse :-)

Přes den je na programu prohlídka vinných sklepů Cricova. Je to drahá sranda, v přepočtu 650 Kč. S Míšou se bojíme, že lidi nebudou chtít dát tolik peněz a část jich nepůjde. Aspoň tak to při takové ceně bývá na jiných zájezdech. Tady je to ale asi důležitý bod programu, jdou úplně všichni. Po prohlídce sklepů následuje očekávaná degustace – pět druhů vín po jedné deci. Za hodinu by to na někoho mohlo být dost, slušná část lidí si ale nechává ještě mohutně dolévat. Ke konci to vypadá jako na rozjařené party, k čemuž nemálo přispěl fakt, že je dopoledne, takže jsme už před degustací měli silnou hladinku z noční party… Ve sklípku se nedá nakoupit, takže následně zcela vybílíme regály s vínem v nevelkém marketu v Cricově.

Večer karimatka party na stejném místě jako včera, sice bez hudby, ale také s vysokou účastí a neméně alkoholická. Vlastík vymýšlí k ránu nový slogan zájezdu „Ve jménu civilizace“. Konec je ve 4:00...

8. den

Ráno: Míša přichází o hlas a zahajuje den: „Tak já vám přeju dobré ráno a předávám na celý den mikrofon Péťovi.“

Přes den: sací parta už je líná chodit si pro piva neustále do přední části autobusu, a tak posílá lístek, ať pošleme dozadu šest piv.

Večer domlouváme tentokrát diskotéku v místní hospodě ve Vadu lui Voda. Za to, že přivedeme 40 žíznivých konzumentů, můžeme pouštět svoji hudbu do repráků a činíme tak do rána. Mohutně se pije pivo a panáky (kolik měli někteří vodek, nechci žalovat) a taky tancuje, řadění na parketu. Většina lidí jde spát do 5 hodin, ale pár lidí včetně mě nejde spát vůbec. Panebože, za poslední tři dny a noci mám dohromady 7 hodin spánku!

9. den

Ráno: v autobuse je atmosféra ne jako při ranní kocovině po pařbě, ale jako že se teď z pařby přišlo a lidi jsou ještě rozjetí. Nela jde k mikrofonu a zničehonic do něj začíná zpívat „Denně vožralej“ :-)

Přes den: došlo pivo v autobuse (stejné množství vezli řidiči na předchozí dva letošní zájezdy a přivezli větší část zpátky nevypitou). Řidiči pohotově dokupují v Kišiněvě místní pivo.

Na Trajánově valu nabízí Pepa odbornou pomoc dr. Nešpora na protialkoholním v Bohnicích ;-)

Vlastík v Comratu: „Jak můžeme takhle pařit? Každej den! Každej den!“ (Vlastík totiž říká všechno dvakrát ;-) My s Míšou si začínáme uvědomovat, že na tomto zájezdu nedostáváme žádné dotazy na Rumunsko a Moldavsko, ale pouze na nákupy vína a dostupnost piva v lednici autobusu :-)

Přijíždíme k české menšině do Holubinky. Tady ovšem rozhodně nepůjde tuto řadu party zastavit. Místní český starosta: „Kde máte ty lidi?“. Míša: „Tady za mostem jsou ještě v autobuse.“ Starosta: „A jsou střízliví nebo už ožralí“?

Rozdělujeme se na tři skupiny po 15 lidech a jdeme na jídlo do místních rodin. Po jídle sklenka vína a potom nakupujeme jejich víno. V mojí skupině kupuje všech 15 lidí (minimum jeden a půl litru - ono to taky stojí 15 Kč za litr a víno je dobré...).

Večer je před školou v Holubince setkání s místními, kteří nám přišli zahrát české písničky. A starosta pro nás nechal přinést VÍNO V KÝBLECH! Vypili jsme tři kýbly + část nakoupených vín z pet flašek… Jde se spát asi ve 2:30.

10. den

Přes den přejezd do Rumunska a lodní výlet do Dunajské delty. Pije se už na lodích. Přestože jsem předem říkal, že v ceně výletu je večeře s vínem a pálenkou (i když asi v nedostatečném množství pro tuto skupinu), téměř všichni si vezou s sebou svoje víno...

Večer děláme na ostrůvku v deltě táborák a karimatka party, kde opět proteče spousta alkoholu. Řidič Vlasta svítí holkám čelovkou do výstřihu. Ivča s Luckou se slitovali nad společensky unaveným Honzou a postavili mu stan. Jde se spát kolem 3:00.

11. den

„Tohle už není možný, každej den takhle pít nejde.“, prohlašuje Vašek a zakládá Alianci proti alkoholu, ke které se přidává pouze Honza. Alianci však úspěšně rozbil už po pár hodinách můj spoluprůvodce Míša, když klukům zaplatil pivo a postavil ho před ně. Takže Honza večer zase pije, Vašek dnes vydrží bez alkoholu a získává přezdívku Šampon. Doma je prý kamarády považován za alkoholika, ale tady už tempu nestačí :-)

Večer vyhlašujeme karimatky s diskotékou z notebooku. Tentokrát Danča slaví narozeniny, takže ji nejdřív zvedáme nad hlavu a pak začínáme tancovat. Hlídače, který na nás v téměř prázdném kempu třikrát přišel, „uklidňujeme“ střídavým zeslabováním a zesilováním hudby. Nakonec to ale řešíme bouřlivým odchodem na pláž, kde dává část lidí koupání bez plavek. I přes pokročilou ranní hodinu jde 8 lidí ještě do nonstopu a spát jdou v 5:30. Danča druhý den prohlašuje večer za svou nejlepší oslavu narozenin...

Pozn.: Už nějaký čas nosím místo jedné lahve vína na večer dvě, při kolování mizí pití rychle.

12. den

Vašek končí s Aliancí proti alkoholu („Přátelé, přemýšlel jsem dlouho. Dnes jdu do toho opět naplno.). Vyhlašujeme pokus o překonání počtu lidí, kteří spali na jednom zájezdu v jednom kempu pod širákem. Předchozí zájezdy jsme překonali, protože ze 43 lidí (včetně průvodců a řidičů) chybí pouze tři pánové z Party hic, kteří mají zaplacenou chatku. Ojedinělá soudržnost! Karimatka party děláme přímo na pláži, slaví se narozeniny dvojčat Tomáše a Pavla, kterým jsme bouchli najednou šest šampusů (rychle vypity). Alkoholu koluje zase hodně, ale když dojde, jde 9 lidí znovu do nonstopu (konec ve 2:30).

13. den

Přes den: na hradě Bran prodlužujeme o 15 minut dobu rozchodu, protože jsme objevili obchod, kde se dají koupit vína a pálenka. Těch se nakupuje rozhodně víc než „základních potravin“.

Večer je strašná zima, na karimatka party přijde jen asi 20-25 lidí, část pak dříve odejde. Všichni to označují za decentní party, jde se spát kolem 1:30. Když ale druhý den ráno uklízíme vypité láhve, napočítáme jich i po té nejklidnější party více než 20...

14. den

Přes den: v autobuse už podruhé došlo pivo. Vlastík a Honza, kteří sedí v autobuse úplně vzadu, si s námi vyměňují místa a provádějí puč. Vlastík se představuje jako průvodce Chlastík.

Večer se na karimatka party hraje hra na pako a bílý králíček. Jde se spát asi ve 2 hodiny.

15. den

Přes den se ptám Diny, jaké vidí rozdíly mezi tímto zájezdem a loňským Slovinskem (mám na mysli hlavně program). Dina: „No, že tady všichni nezřízeně chlastaj“. Vlastík prohlašuje ve skanzenu u Sibiu: „Tenhle zájezd musím jet příští rok znovu, abych si ho užil střízlivej.“ Před závěrečnou karimatka party jsme vybrakovali supermarket Plus, musíme nakoupit pití na večer, ale taky dárky domů.

Večer: A je to tady, dlouho očekávaná závěrečná karimatka s hudbou. Nezklamala. Začíná se soutěží o nejlepší básničku (opravdu vysoká úroveň), pokračuje zpěvem „Není nutno“ a diskotékou, kde si mj. znovu dáváme největší hity zájezdu (V pořádku od Neřež, hymnu Hradec Králové a další). Narozeniny slaví tentokrát Ondra, připravili jsme pro něj kozáčka, samozřejmě s přípitky. Část lidí tancuje ve „společenské místnosti“, jiní sedí venku, ale pijí všichni. Spojí se to např. hromadným vláčkem při „Jede, jede mašinka“. Nela a Iveta druhý den prohlašují, že v supermarketu koupily 8 flašek vína, z nichž některé chtěly vzít domů, ale 7 jich tento večer padlo...

16. den

V závěrečných dotaznících se mj. dočtu starostlivou zmínku: „Petře, neznič se. Že se na zájezdu sejde skupina alkoholiků, neznamená, že s nimi musíš vždycky držet krok.“. Po večerním rádiu Mundo jdeme s Míšou do zadní části autobusu a pijeme ještě před nočním přejezdem se „sací partou“.

Z tohoto zájezdu se asi ještě dlouho nevzpamatujeme.