Co všechno o vás může chtít vědět Černohorec a nebude se bát zeptat

Ať už jedete do Černé Hory čistě jako turista nebo se v této zemi rozhodnete zůstat delší dobu, rozhodně se nevyhnete konverzaci s místními lidmi. Mimo pobřeží a hlavní sezónu cizince nevídají tak často, a tak si s cizinci rádi povídají. Podle toho, s jakou osobností se setkáte, Vám mohou být položeny velmi různé otázky. Některé Vás mohou trochu překvapit, protože v Čechách byste se s nimi nejspíš nesetkali.

O macho kultuře a přímosti mladých Černohorců

V Černé Hoře stále vládne výrazná macho kultura. Již první stránky Podgorica in your pocket informují o tom, že např. homosexualita zde naprosto není tolerována. Od mužů se očekává síla a mužnost se vším všudy, naopak u žen se předpokládá, že budou elegantní a závislé.

I z tohoto důvodu by ženy, obzvláště pak cizinky, nemělo překvapit, když jim v klubu či kavárně, kam jdou s přáteli, někdo z místních hostů, příp. majitel, objedná pití. Většinou se nejedná o chabý pokus cizinku sbalit, ale spíše o mužné uvítací gesto.

Pokud se Černohorci snaží navázat bližší kontakt, rozhodně se s tím netají a jednoduše neztrácí čas. Konverzace většinou probíhá dle schématu:

  • Jak se jmenuješ?
  • Odkud jsi?
  • Kolik Ti je let?
  • Máš přítele? - Tato otázka je spíše formální. Když odpovíte, že ano, následuje otázka:
  • Tady nebo v Čechách? - Také spíše formalita. Protože na odpověď tady, reagují:
  • Já jsem lepší. Nepůjdeme na kafe? - Na odpověď v Čechách zase:
  • To je daleko. Nepůjdeme na skleničku?

Jsou celkem pohotoví a nejsou zvyklí na to, že by žena odmítla. Na druhou stranu si myslím, že není nutné odmítat z důvodu strachu. V dobré polovině případů by skutečně mohlo jít spíše o přátelské gesto a nikoli o pokus o navázaní intimního kontaktu.

Jak cizinka k černohorské rodině na oběd přišla

Zůstanete-li v této zemi delší dobu, je pravděpodobné, že s místními navážete bližší kontakt a pozvou Vás k sobě domů. Ač se může jednat o velmi chudou rodinu, budou Vás chtít jako hosta uctít spoustou jídla. Nedivte se, že ke stolu zasednou spolu s hosty pouze děti a příp. jejich prarodiče. Pokud nějaké jídlo zůstane, podělí se o něj rodiče. Přesto se od Vás očekává, že se jako správný host v jídle nebudete zdráhat. Když sníte pouze málo, budou hostitelé nešťastní, že Vám nechutná. Najít kompromis mezi spokojeností hostitele s Vaším plným žaludkem a Vaším špatným pocitem z toho, že sníte oběd půlce rodiny, může být poměrně složité.

Když u této příležitosti donesete rodině drobný dárek, rozhodně neuděláte chybu. Myslím, že Černohorci si celkově na dárky celkem potrpí. Obzvláště jim udělá radost, jedná-li se o něco typického z Vaší země, třeba české pivo.

Po příchodu do domu hostitele většinou absolvujete rozhovor o sobě a Vaší rodině. Nepočítejte s otázkami, co Vaší rodiče dělají apod., to pro ně není důležité. Mě osobně celkem zarazilo, že první otázkou bylo, jestli moji prarodiče ještě žijí. Následovaly dotazy na zdraví rodičů a počet sourozenců. Rodina je zde téměř posvátnou institucí a nad ni pro Černohorce nic není, snad jen Bůh.

O Vás konkrétně budou chtít vědět, co v Černé Hoře děláte a jak se Vám země líbí. Odpověď by měla být veskrze pozitivní. Černohorci jsou na svou zemi velmi hrdí a negativa nechtějí slyšet, ač si je mnozí uvědomují. Černá Hora je v mnoha ohledech krásná země, takže rozhodně budete mít o čem mluvit. I když na začátku některé věci a chování můžete považovat za hloupé a povrchní, postupem času zjistíte, že většina z toho má své opodstatnění nebo alespoň vysvětlení v celkové kulturní odlišnosti.

Řekni mi, jak se jmenuješ, a já Ti řeknu, odkud jsi

Při rozhovoru o Vaší zemi, Vám může být položena otázka, jak se jmenuje a jak vypadá Vaše vesnice. Dlouho jsem nechápala, co přesně je touto otázkou myšleno. Nicméně Černohorci ji považují za naprosto běžnou.

Dojde-li v Černé Hoře ke sňatku, nevěsta přebírá ženichovo jméno a stěhuje se do jeho domu. Vzhledem k tomu, že černohorské rodiny bývaly a bývají více početné, rodina většinou osidlovala celou menší vesnici nebo alespoň její velkou část. Takto tomu bylo až do konce 19. století. I když se moderní mladší rodiny přestěhovaly do větších měst, tradici své původní vesnice respektují a udržují, často jim stále patří majetek pra..rodičů a pečlivě se o něj starají. A tak pokud je Černohorec představen Černohorci, často může rozhovor proběhnout dle schématu:

  • Já jsem Radulović.
  • Aha, to jsi z Komeni?
  • Ano jsem. - A takto odpoví i mladý muž, který stejně jako jeho otec, prožil celý svůj život v Podgorice. Opět je tu kladen důraz na jedince mužského pohlaví. Žena sice nebude tvrdit, že je ze stejné vesnice jako její muž, ale jejich děti již budou za vlastní považovat vesnici otcovu.

Tradice vesnic a rodin je velmi silná, celkem běžně zde žijí dvě až tři generace v jedné domácnosti, vlastní bydlení nepovažují za důležité. Většinou žijí společně skutečně velmi rádi. I když se děti vydají studovat do Podgorice, jsou se svými blízkými v kontaktu, jak jen to je možné. Pokud to není možné fyzicky, alespoň si několikrát denně telefonují, ne proto, aby si sdělili závrátné novinky, ale jen proto, aby o sobě stále věděli. Hodnota informací není důležitá, důležitý je kontakt.

A tato skutečnost vysvětluje i to, proč Černohorci tráví tolik času v kavárnách. Není to pro ně vyhazování peněz, ale příležitost setkání s přáteli a blízkými. Většinou jich mívají dost a upřímně řečeno, kdo z Čechů by si domů denně pozval deset až dvacet lidí. Černohorci si též nedokáží představit pracovní dobu od 9.00 do 18.00 apod., protože v tomhle režimu by prostě na své nejbližší neměli čas. A z toho, jak jsem je zatím měla možnost poznat, jsem si jistá, že by raději nepracovali vůbec, než aby tato situace nastala. A pokud Vás napadne, kdo by nepracujícího živil, věřím, že tady už by to rodina nějak zařídila...

Autorkou článku je Pavlína Frydrychová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.