Batumi
Batumi je se svými 123 tisíci obyvatel po Tbilisi a Kutaisi třetím největším městem Gruzie. Zároveň je to hlavní město autonomní republiky Adžárie. Zdejší obyvatelé, Adžarové, jsou etnicky i jazykově stejní jako Gruzíni, vyznávají však většinou islám. Batumi leží na pobřeží Černého moře, má teplé subtropické podnebí, v jeho okolí se pěstují např. citrusy nebo čaj. Především je ale velkým centrem letní dovolené. Rekreovat se sem jezdí jak obyvatelé Gruzie, tak i dalších zemí bývalého Sovětského svazu, stejně jako i turisté z nedalekého Turecka. K příjemné atmosféře přispívají i třítisícové vrcholky Malého Kavkazu, které jsou odtud vidět, pokud nejsou zrovna zahalené mlhou. Hory ale mají za následek také poměrně vysoký počet srážek.
Batumi nemá oproti jiným gruzínským městům příliš bohatou historii, většina zajímavých staveb pochází z doby secese před více než 100 lety, kdy se město bouřlivě rozvíjelo. Jedná se ale o významný přístav, který zažívá v posledních letech bouřlivý stavební rozvoj, jehož příkladem je mrakodrap hotelu Sheraton. Spousta hotelů, restaurací a noční život jsou tu samozřejmostí. Najdete tu také loděnice.
Historie Batumi
Jako chráněný přírodní přístav bylo místo dnešního Batumi atraktivní pro staré Řeky, kteří tu založili obchodní kolonii. Jméno města je také pravděpodobně odvozeno od řeckého bathys limen (hluboký přístav). Dalšími v řadě vlastníků Batumi byli Římané, Byzantinci, Arabové a středověké Gruzínské království. Za vlády osmanského Turecka, kdy většina obyvatel Adžarie přešla na islám, tu byla jen malá rybářská vesnice.
Nová éra začala v roce 1878, kdy se pánem této oblasti stalo Rusko. Batumi se změnilo v hlavní exportní přístav pro ropu z Ázerbájdžánu. Končil tu ropovod i železnice, takže tudy proudila velká část tehdejší světové produkce ropy. Zdejší ropovod a rafinérii ropy projektoval Ludwig Nobel, bratr zakladatele Nobelovy ceny Alfreda Nobela. Batumi získalo status svobodného přístavu a své sídlo tu mělo 20 konzulátů různých zemí.
V roce 1902 se tu na scéně historie objevuje Josif Džugašvili, později známý jako Stalin. Po propuštění 400 dělníků z Rothschildovy rafinérie ropy zorganizoval stávku, která skončila násilím s 15 mrtvými. Stalin byl odsouzen na tři roky a poslán na Sibiř. Na konci první světové války obsadili Batumi Britové, ale před bolševiky ho neubránili. Za Sovětského svazu se rozvoj Batumi zastavil (jen 20 km vzdálená turecká hranice byla v tu dobu mrtvá), ale po obnovení gruzínské nezávislosti nabírá město zase sebevědomí. Až do roku 2007 tu byla ruská vojenská základna.
Batumi – zajímavosti a památky
Pobřežní park (Batumis bulvari) – několik kilometrů dlouhý pás zeleně podél hlavní městské pláže je plný restaurací, kaváren a barů. Najdete tu kolo Ferris, které nabízí levnou možnost podívat se na město z výšky, či novou věž hotelu Sheraton, která trochu připomíná stalinistickou architekturu. Samotná pláž je kamenitá, vcelku čistá a v létě neustále plná lidí. Na severní okraj parku navazuje „nóbl“ čtvrť s jachtovým klubem a majákem. Nedaleko se nachází i budova Adžarského shromáždění a divadlo.
Evropas Moedani (Evropské náměstí) – je hlavním náměstím města. V jeho centru stojí od roku 2007 na obrovském podstavci kontroverzní socha Médey, postavy ze starých řeckých bájí. Kontroverzní proto, že byla velmi drahá. Médea drží zlaté rouno v narážce na příběh Argonautů, kteří za ním pluli do Kolchidy, tedy na území dnešní Adžarie. Médea údajně přivedla Gruzínce blíže Evropě.
Centrální tržiště – připomíná spíše turecký bazar než cokoliv z časů Sovětského svazu.
Bývalý katolický kostel – je zajímavou kuriozitou, protože se dnes jedná o pravoslavný kostel, ačkoliv zůstal od svých katolických časů téměř nezměněný. Byl postaven začátkem 20. století.
Synagoga – byla dlouhá léta zavřená, ale v roce 1998 byla nově zařízená a znovu otevřená.
Adžarské umělecké muzeum – bylo otevřeno v roce 1998 v budově postavené kdysi pro Muzeum komunismu. Diagonálně přes ulici stojí městská radnice.
Stalinovo muzeum – je vhodné pro každého, kdo se nepodívá do Stalinova rodiště v Gori. Dva pokoje jsou zařízené jako v době, kdy je obýval budoucí diktátor a masový vrah. Zdejší muzeum ale nabízí stejně jako to v Gori mnohem idealističtější pohled na mladého zapáleného organizátora odborových demonstrací. Stalin žil v Batumi jen několik měsíců v letech 1901–02.
Mešita – byla postavena v roce 1866 a je jedinou zbývající mešitou ve městě. Je pěkně malovaná a zdobená kaligrafií. V Turecku by byla vcelku běžnou mešitou, ale v Gruzii je to relativně neobvyklá stavba.
Mimo centrum
Botanická zahrada – leží 9 km na sever od centra. Na 113 hektarech je tu k vidění přes 5 tisíc druhů rostlin (a také 1 200 variet růží). Kromě kavkazské flory se jedná o rostliny ze subtropů celého světa. Zahrada je pěkným místem na odpočinek a piknik.