Mravenečník dvouprstý a mravenečník mexický

Mravenečník dvouprstý

(lat. Cyclopes didactylus, angl. silky anteater nebo pygmy anteater)

Mravenečník mexický

(lat. Tamandua mexicana, angl. northern tamandua)

Popis

Oba druhy patří do čeledi mravenečníkovitých (Myrmecophagidae), vyskytují se od jižního Mexika přes státy Střední Ameriky až po severní pobřeží Jižní Ameriky na západ od And. Mravenečník dvouprstý se navíc vyskytuje ještě dál na jih až po severní Brazílii a Bolívii. Mravenečník dvouprstý je striktně stromový druh, najdeme ho v různých typech lesa do nadmořské výšky 1 500 metrů. Mravenečník mexický žije také v lesích, mangrovových porostech a savanách, kde ho najdeme jak na stromech, tak i na zemi. Pro život ve větvích stromů je mravenečník vybaven ohebným chápavým ocasem, kterým se přidržuje větví a silnými prsty s velkými drápy.

Mravenečník dvouprstý je nejmenším druhem mravenečníka, dorůstá délky 36 až 45 cm (z toho ocas je dlouhý 17 až 24 cm) a dosahuje váhy 175 až 380 g. Má měkkou, hustou lesklou srst s šedo-žlutým zbarvením. Drobné oči jsou černé a chodidla končetin nápadně červená. Je to noční živočich, který se pohybuje pomalým tempem a téměř nikdy nesestupuje na zem. Den tráví spánkem stočený do klubka. Nejčastěji ho najdeme na stromě druhu vlnovec (Ceiba), který má semena ve velkých luscích vyplněných stříbřitými rostlinnými vlákny. Ty se velmi podobají srsti mravenečníka, díky čemuž je na stromě dokonale maskován.

Mravenečník mexický patří mezi středně velké druhy, dorůstá délky těla 47 až 77 cm s ocasem dlouhým 40 až 68 cm. Jeho váha se pohybuje mezi třemi a šesti kg. Jeho hrubá krátká srst je nápadně světle žlutá s černou skvrnou, která připomíná vestu. Ocas mravenečníka je chlupatý jen na svém začátku, zbytek je lysý. Je to také noční živočich, kterého ale můžeme vidět i během dne, celkově je aktivní osm hodin denně a zbytek času prospí v dutinách stromů nebo norách po jiných zvířatech. Mravenečník nemůže utíkat, spíše se pohybuje těžkopádnou chůzí. Našlapuje jen na vnější stranu prstů předních končetin, aby si nevrazil dlouhé drápy do dlaní. Umí i plavat, byl dokonce viděn, jak přeplaval mezi jednotlivými ostrovy.

V případě ohrožení se mravenečník postaví na zadní končetiny, ocasem se přidržuje větve nebo nějakého předmětu a útočí svými ostrými drápy na silných předních končetinách. Mravenečníka loví harpyje, sovy, velcí hadi a dravci s výborným zrakem. Mravenečník dvouprstý se dožívá v zajetí dvou až tří let a mravenečník mexický okolo devíti let.

Sociální uspořádání

Mravenečník je samotářský tvor, který nevyhledává kontakt s dalšími jedinci svého druhu. Společně žije jen matka se svým mládětem. Každý jedinec obývá svoje malé teritorium, na kterém najde dostatek potravy.

Potrava

Mravenečník je striktní hmyzožravec, živí se hlavně mravenci a termity, kterých denně spořádá 700 až 7 000 jedinců. V korunách stromů nebo na zemi vyhledá čichem jejich hliněné hnízdo, to svými drápy rozhrabe a pomocí dlouhého úzkého jazyka s lepivými slinami sbírá termití dělníky. U každého hnízda ale zůstává jen krátkou chvíli, tím se vyhýbá sežrání velkého počtu jedinců, kterým by utrpěla celá kolonie, a také se vyhne útokům vojáků. Kromě mravenců se živí i dalším hmyzem, jako jsou drobní brouci, a občas i ovocem.

U mravenečníků došla adaptace na požírání drobné potravy do extrému, nemají žádné zuby a tak potravu polykají vcelku a rozmělňují ji až ve svalnatém žaludku. Žvýkací svaly a čelisti jsou redukovány a prodlouženy do trubkovitého čenichu, ve kterém se pohybuje jen dlouhý jazyk, který dosahuje délky až 40 cm (u mravenečníka mexického). Ústní otvor má průměr přibližně jako tužka. Jazykohybné svaly se upínají až na hrudní kost a dokážou vysunout jazyk až 2,5krát za vteřinu.

Smysly a komunikace

Mravenečník má výborný čich, kterým si vyhledává v husté vegetaci potravu, zatímco slabý zrak a sluch příliš nevyužívá. Ke komunikaci s dalšími jedinci využívá mravenečník hlavně svůj silný pach, který produkují pachové žlázy na zadku zvířete. Mládě používá k dorozumívání s matkou různé zvuky, dospělé zvíře je ale převážně potichu a zvuky vydává minimálně.

Rozmnožování

Díky stabilnímu prostředí, ve kterém žije, se může mravenečník rozmnožovat po celý rok, i když většinou se tak děje na podzim. Samec podle pachu najde samici v říji a začne se jí dvořit. Březost trvá u mravenečníka dvouprstého 120 až 150 dní a u mravenečníka mexického 130 až 190 dní, u obou druhů se rodí jediné mládě. To se rodí už osrstěné se stejným zbarvením jako jeho rodiče. Nejdříve je nějakou dobu v hnízdě ve stromové dutině a později je nošeno přichycené v kožichu na matčiných zádech. U mravenečníka dvouprstého se na péči podílejí oba rodiče. Mládě se osamostatňuje okolo jednoho roku života. Mravenečník dvouprstý má ročně většinou dvě mláďata, zatímco mravenečník mexický jen jedno.

Zajímavosti

  • Mravenečník dvouprstý i mexický je považován za málo dotčený druh. Ohrožuje ho ničení přirozeného prostředí a odlesňování krajiny.
  • Na předních nohách má mravenečník mexický čtyři prsty s drápy, které mohou být dlouhé 4 až 10 cm. U mravenečníka dvouprstého došlo k redukci drápů, na přední končetině má čtyři prsty jen s dvěma drápy.
  • Mravenečníci patří společně s lenochody a pásovci do skupiny Xenarthra, která se v Jižní Americe objevila před 60 miliony let a brzy se rozrostla do širokého spektra forem, které obývaly všechny biotopy. První fosilie mravenečníků se datují do doby před 25 miliony let do raného miocénu (část třetihor) Jižní Ameriky.

Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.