(lat. Fratercula arctica, angl. Atlantic puffin nebo common puffin)
Popis
Papuchalk je malý mořský pták z čeledi alkovitých (Alcidae), který díky svému nápadnému vzhledu získal přezdívku „mořský papoušek“ anebo také „mořský klaun“. Vyskytuje se od pobřeží severní Evropy přes Faerské ostrovy, Island až po východní pobřeží Severní Ameriky.
Od špičky zobáku po konec ocasu měří papuchalk jen okolo 30 cm, samci bývají o něco větší než samice. Krátká úzká křídla s rozpětím 47 až 63 cm jsou velmi dobře přizpůsobena rychlému letu, plavání i potápění pod hladinu oceánu. Samci a samice se svým zbarvením od sebe neliší. Černé peří na temeni, křídlech a hřbetě ptáka kontrastuje s bílým břichem a světle šedou skvrnou na líci. Toto zbarvení papuchalka je zároveň ochranným maskováním, využívá tzv. protistínu. Při pohledu shora je tmavý hřbet ptáka ve vodě téměř neviditelný, naopak při pohledu zespodu bílé břicho splývá se světlou hladinou.
Nejnápadnější však je jeho velký trojúhelníkový zobák s výrazným černo-oranžovo-červeným pruhováním. Krátké silné nohy s plovacími blánami mají oranžovou barvu. Na jaře je zbarvení papuchalka nejzářivější a během roku postupně bledne.
Papuchalkové jsou aktivní během dne, který tráví sháněním potravy. Na noc se jeden z páru ukrývá do nory (pokud sedí na vejci) anebo spí na hladině oceánu. Vzhledem ke své velikosti mají papuchalkové mnoho nepřátel. Zejména lišky, psi, kočky, lasice a potkani na souši ohrožují dospělce papuchalků, jejich mláďata i vejce. Ve vodě se mohou ptáci stát kořistí tuleňů, žraloků nebo velkých ryb. Ze vzduchu je mohou lovit anebo jim brát nalovenou potravu velké druhy racků a chaluh. Papuchalk se v přírodě může dožít 15 až 23 let, v zajetí 25 až 31 let (nejstarší jedinec se dožil 36 let).
Způsob života
Během roku žijí papuchalkové samotářským způsobem života rozptýlení na volném oceánu. Na počátku období hnízdění se vrací na místo, kde se sami vylíhli, a sdružují se do početných kolonií. To jim zajišťuje větší ochranu před predátory.
Potrava
Papuchalkové se živí hlavně malými druhy ryb, jako jsou sledi, šproty, smáčci a huňáčci. Příležitostně nepohrdnou ani drobnými korýši, krevetami a měkkýši. Potravu loví v oceánu buď u hladiny, anebo se za ní dokážou potopit až do hloubky 60 metrů. Ve vodě se pohybují pomocí silných křídel a nohy jim slouží jako kormidlo.
Zobák mají výborně přizpůsobený lovu rybek, dokážou totiž držet v zobáku potravu a zároveň lovit další ryby. Nalovené ryby, které ptáci přináší mláděti, lákají racky nebo chaluhy a ty se jim často snaží potravu ukrást (tzv. kleptoparazitismus). S ulovenou kořistí přijímají papuchalkové také velké množství slané vody, nadbytečnou sůl vylučují speciální nosní (supraorbitální) žlázou.
Rozmnožování
Na konci jara se papuchalkové vrací z otevřeného oceánu do svého rodiště a vytváří velké kolonie, které se nachází na útesech anebo skalnatých ostrovech. Jsou monogamní a vytváří páry na celý život, po dlouhém odloučení utužují svůj vztah vzájemným klapáním a otíráním zobáků. V kolonii pár obsazuje malé teritorium, obvykle se vrací i na stejné místo. K hnízdění si vyhrabávají nebo upravují již používanou hnízdní noru, dále využívají i skalní štěrbiny nebo místa mezi kameny.
Po páření samice snese jediné bílé vejce, na kterém sedí střídavě oba rodiče 39 až 45 dní. Mládě se líhne s nadýchaným černým peřím, otevřenýma očima a schopností chodit. Při vylíhnutí váží okolo 42 g, ale díky výživné potravě denně nabere až 10 g.
Už v cca šesti týdnech je mladý pták plně opeřený, ale jeho zbarvení je nevýrazné, bez šedé skvrny na líci, barevného zobáku a nohou. Opuštění rodného hnízda probíhá v noci, kdy je riziko útoku predátorů nejmenší. Pták musí zvládnout nebezpečný první let ve svém životě a letět rovnou ze strmého útesu na oceán. Poté stráví tři až šest let na volném oceánu, než se vrátí, aby sám zahnízdil.
Komunikace
Papuchalkové jsou tiší ptáci. V období, které tráví na oceánu, nevydávají téměř žádné zvuky, v době hnízdění pak vydávají vrčivé zvuky při pobytu v hnízdní noře. Svoje postavení anebo náladu ptáci signalizují spíše postojem těla. Dominanci pak dávají najevo vzpřímeným postojem, načechraným hrudním peřím a pomalou chůzí s otevřeným zobákem. Podřízenost naopak skloněním hlavy a držením těla vodorovně. Jedinci tvořící pár utužují svůj vztah různými dotyky a vzájemným klapáním a otíráním zobáků.
Smysly
Papuchalci mají velmi dobře vyvinutý zrak. Díky očím posazeným na bocích hlavy mají široké zorné pole, které využívají hlavně při lovu drobné potravy a sledování svého okolí. Jako jiné druhy ptáků jsou schopni vnímat ultrafialové světlo. Velmi důležitý je u nich i čich, který zřejmě využívají při hledání potravy a navigaci při svých dlouhých cestách po oceánu.
Zajímavosti
- Na světě celkem žijí tři druhy papuchalků, kromě papuchalka severního to jsou papuchalk chocholatý a papuchalk černobradý. Tyto dva další druhy najdeme v severovýchodním Pacifiku.
- Při letu máchají křídly rychlostí 400 mávnutí za minutu a dosahují rychlosti až 80 km/h. Při shánění potravy mláděti mohou létat na loviště vzdálená až 66 km od pobřeží.
- I přes svůj velký areál rozšíření a relativně vysoké počty je papuchalk od roku 2015 řazen mezi zranitelné druhy. Od roku 2000 je totiž pozorován strmý pokles v početnosti tohoto druhu. Celosvětová populace je odhadována na 12 až 14 milionů jedinců. Velká většina jich žije v Evropě (cca 9,5 až 11,6 milionů), z toho cca 60 % světové populace najdeme na Islandu. Další velké kolonie se vyskytují v Norsku, na Faerských ostrovech, Shetlandách a Orknejích, na západním pobřeží Grónska a na pobřeží Newfoundlandu.
- Pro všechny mořské ptáky je velmi nebezpečné znečištění moří, oceánu a pobřeží olejovými a ropnými skvrnami. Ropné látky totiž slepují peří a způsobují, že se stává propustným pro vodu a ztrácí svoje izolační schopnosti. Zasažení ptáci tak umírají na podchlazení, zadušení, otravu nebo vyhladovění. Dále je ohrožují změny mořského proudění vlivem klimatických změn, nadměrný rybolov, ať už z hlediska nedostatku jejich přirozené potravy nebo tím, že se ptáci omylem chytají do sítí. Často pak musí plavat dále na oceán, aby nějakou potravu vůbec našli. Jelikož jsou na jednom z vrcholů potravního řetězce, mohou se v jejich tělech také hromadit plasty nebo těžké kovy, jako je rtuť a arsen.
- Hnízdní kolonie ohrožuje i eroze a povětrnostní podmínky, plochy s mnoha tunely a norami jsou totiž náchylné na zřícení. Problémem jsou i neukáznění lidé, kteří šlapou, kam nemají. V minulosti velké škody napáchalo také dovezení nebo vysazení psů, koček, lišek a potkanů na ostrovy.
- Vznik nové kolonie je velmi vzácný, protože papuchalkové se vždy vrací hnízdit tam, kde se sami vylíhli, a nezahnízdí o samotě mimo kolonii. Úsilí, které je třeba vynaložit, aby člověk napravil, co napáchal, ukazuje „Project Puffin“. Ten začal v roce 1973 na ostrově Eastern Egg Rock Island v Muscongus Bay (stát Maine v USA), kde se papuchalkové vyskytovali až do roku 1800. Odsud, stejně jako z dalších míst, vymizeli kvůli nadměrnému sběru vajec a lovu pro maso. Vědec Stephen Kress začal na ostrov přemisťovat do umělých nor 10 až 14 dní stará mláďata, o která se staral až do jejich dospělosti. Celkem tak přemístil 954 mláďat, která byla před vylétnutím individuálně označena, aby se mohla dále sledovat. První z odchovaných papuchalků se vrátili v roce 1977. Aby ošálil ptáky a nalákal je zahnízdit, použil Kress atrapy papuchalků a zrcadla, které vytvořili iluzi kolonie. K prvním úspěšným hnízděním čtyř párů ale došlo až roku 1981. V roce 2019 počet párů vzrostl na 188.
- Papuchalk je oficiálním ptákem kanadské provincie Newfoundland a Labrador. V roce 2007 byl neúspěšně navržen jako symbol Liberální strany Kanady. Norská obec Værøy má papuchalka ve svém znaku a na vlajce. Pták je častým motivem na poštovních známkách mnoha zemí.
- Papuchalkové se odedávna lovili pro maso a peří, které se používalo do lůžkovin. Sbírána byla také vejce, ale díky nedostupnosti hnízd ne ve velkém měřítku. Pro tyto účely bylo na ostrovech Værøy a Røst v Norsku dokonce vyšlechtěno psí plemeno norský lundehund. Na Islandu a Faerských ostrovech je lov papuchalků stále povolen a velmi přísně kontrolován. Pro lov na Faerských ostrovech byly používány 3,6 m dlouhé tyče končící vidlicí se sítí (tzv. fleygingarstong), do kterých byly ptáci loveni v letu. Zkušený lovec mohl denně ulovit 200 až 300 jedinců.
- Lidový název „puffin“ ve významu „nafouklý“ nebo „oteklý“ se původně používal pro uzené maso mladých ptáků druhu buřňáka severního (Puffinus puffinus), ale již od roku 1678 se tento termín postupně začal používat pro papuchalka.
- Papuchalkové žijí i na irském ostrově Skellig Michael, který představoval tajemné souostroví na planetě Ahch-To v pokračování filmové série Hvězdné války (Star Wars: Epizoda VII – Síla se probouzí, Star Wars: Epizoda VIII – Poslední z Jediů, Star Wars: Epizoda IX – Vzestup Skywalkera). Během natáčení scén se papuchalci ve velkých počtech objevovali v záběrech. Digitální vymazání by bylo příliš drahé a náročné, a tak je tvůrci upravili a proměnili na součást místní fauny – tvory „porgy“.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.