Hornické město Wieliczka leží asi 15 km od Krakova. Turisti ho vyhledávají zejména proto, aby navštívili stejnojmenné solné doly a odvezli si odtud neobvyklé zážitky. Stáří tohoto místa se odhaduje na více než 700 let. Doly sahají až do hloubky 327 metrů a mají 9 podzemních pater. Patří mezi nejdéle činné v Evropě. V roce 1978 byly jako světový unikát zapsány na Seznamu kulturního dědictví UNESCO. Na délku měří 4 km, na šířku 1,5 km. Spletitá síť chodeb a komor celkově dosahuje délky 300 km. Pro návštěvníky je zpřístupněna pouze 3 km dlouhá trasa zahrnující tři patra, nejhlouběji je možno se dostat do 135 metrů, a to sestoupáním 350 schodů. Během prohlídky je nutno zdolat celkem 800 schodů. Teplota v dole je stabilní po celý rok, pohybuje se kolem 14-16° C. V minulosti důl patřil královské rodině a zisky z prodeje soli činily třetinu jejich příjmů. Místo je opředené legendou o sv. Kinze, princezně, která přinesla „šedý poklad“ do země. Jí je také zasvěcena jedna z nejpozoruhodnějších síní, kterou lze během okruhu vidět, kaple sv. Kingy, kde je vše včetně lustru, oltáře či skulptur vytesáno do bloků soli. Návštěva základního okruhu seznámí návštěvníka s 20 různými síněmi, solnými jezery anebo podzemními budovami a dřevěnými těžebními stroji. Sůl se tu těžila až do roku 1996. Do 1. poloviny 19. století je datováno vybudování solných lázní a v roce 1964 zřízení podzemního sanatoria pro alergiky a astmatiky. Nejvyšší síň (Staszikova komora - 36 m) byla nacisty za 2. světové války využívána k výrobě leteckých součástek. Několikrát je důl zaznamenán i v Guinessově knize rekordů. Příznivci bungee jumpingu zde zorganizovali seskoky, dokonce se tu vznesl balón. V červenci a srpnu je toto místo také využíváno pro koncerty.