Africká prasata

Prase bradavičnaté

(lat. Phacochoerus aethiopicus, angl. desert warthog)

Popis

Prase bradavičnaté patří mezi sudokopytníky. Jméno získalo podle tří párů „bradavic“ v obličeji, které jsou tvořeny chrupavčitou a pojivovou tkání, u samců mohou mít až 15 cm. Na nich se nachází pižmová žláza, která je důležitá pro vzájemnou komunikaci. Výrůstky asi také slouží k tlumení nárazů při soubojích samců.

První pár klů vyčnívá ze stran z horní čelisti směrem vzhůru, tvoří půlměsíce a u samců dosahuje až 60 cm, u samic do 25 cm. Druhý pár směřuje vzhůru ze spodní čelisti, kly jsou menší a užší. Kly slouží k hrabání, obraně a útoku. Oči jsou umístěny vysoko na hlavě, což prasatům umožňuje sledovat predátory, i když mají hlavu skloněnou, např. při spásání trávy. Ocas je poměrně dlouhý (až 50 cm), často ho nosí vzpřímeně jako anténu, hlavně při běhu.

Prasata bradavičnatá mohou žít v oblastech se sezonním nedostatkem vody. Dobře snášejí zvýšení tělesné teploty, díky tomu neztrácejí tolik vody (nemusí ochlazovat tělo pocením). Dalším přizpůsobením vysokým teplotám je absence podkožního tuku a řídké osrstění. To je ale nevýhodou při kolísání teploty během dne a noci. Proto prasata přespávají v norách ve skupinách a vzájemně se zahřívají. I když dokážou dobře hrabat, raději používají nory vyhloubené od hrabáčů, dikobrazů aj., které si upraví a před narozením mláďat i vystelou trávou. Mohou být dlouhé až 10 metrů.

Jsou to kurážná zvířata vybavená velkými kly a svým a bojovným duchem často odeženou gepardy, psy hyenovité a někdy dokonce i levharty. Lvům (a většinou ani levhartům) se ale neubrání. Pokud cítí přesilu, volí raději rychlý útěk. Při úprku do nory se starší jedinci u vchodu rychle obrací čelem k lovci a pozadu couvají do úkrytu. Prasata reagují i na varovná volání jiných savců a ptáků, např. klubáka žlutozobého nebo červenozobého.

Rádi se koupou ve vodě a válí v bahně, které jim poskytuje ochranu před bodavým hmyzem. V přírodě se dožívají až 15 let, v zajetí i 18. Jsou lovena lidmi, lvy a levharty.

Sociální uspořádání

Nejsou to příliš společenská zvířata. Starší samci jsou samotáři a připojují se ke stádu pouze v době páření. V ostatních obdobích roku je stádo tvořeno dominantní samicí s až třemi generacemi svých potomků, celkem většinou 15–30 zvířat. Samci nejsou teritoriální, ale v době rozmnožování mezi sebou bojují o samice. Někdy si kly způsobí vážná poranění. Mladí samci tvoří mládenecké skupinky.

Potrava

Je to jediné divoké prase, jehož hlavní potravou je tráva. Dále se živí dužnatými hlízami, které jsou zdrojem vody během sucha, kořínky, oddenky, ale žerou i hmyz, mršiny a trus. Pasou se v pokleku na zápěstí předních končetin.

Rozmnožování

Říje nastává po období dešťů. Březost trvá 170–175 dní a narodí se 2 až 4 selata. Ta jsou citlivá na výkyvy teploty, a proto jsou ukryta v noře. Po nějaké době se s nimi samice vrací do skupiny. Samice mohou mít až dva vrhy do roka. Přežívá méně než 50 % mláďat. Pokud jsou mláďata v nebezpečí, často nehnutě leží a předstírají smrt, pokud se jich však člověk nebo predátor dotkne, zakvičí a přivolají matku. Ta je brání velmi agresivně.

Komunikace

Komunikují mezi sebou vizuálně různými postoji, nahrbením a posunky, dále dotekově a zvukově – chrochtáním, kvičením, funěním. Také chemicky prostřednictvím výměšků ze žláz a močí. Prasata bradavičnatá jsou velmi inteligentní.

Smysly

Mají horší zrak, ale výborný sluch a čich, kterým hledají potravu a rozpoznávají se navzájem.

Zajímavosti

  • Žijí v symbióze s klubáky, kteří je zbavují vnějších parazitů.
  • V nemuslimských částech Afriky bývají lovena pro maso nebo jako lovecká trofej. V přírodě ale není zatím prase bradavičnaté ohroženo.
  • Kly prasat bradavičnatých jsou velmi podobné slonovině.
  • Při rytí v zemi provzdušňují půdu. Působí však škody farmářům na polích.
  • Jsou náchylná k chorobám, které mohou přenést na domácí prasata a člověka. Také jsou zdrojem potravy pro mouchu tse-tse, která je přenašečem spavé nemoci.

Prase savanové

(lat. Phacochoerus africanus, angl. warthog nebo common warthog)

Dříve bylo uváděno pouze jako poddruh prasete bradavičnatého (P. aethiopicus), ale dnes se pokládají za dva samostatné druhy. Na pohled jsou si velmi podobná a ani jejich biologie se příliš neliší. Prase savanové se odlišuje větší velikostí, delšími, více rozevřenými tesáky a výrazně konvexním profilem hlavy. Dále prase bradavičnaté postrádá přední zuby, zatímco prase savanové má dva horní a čtyři dolní přední zuby.

Zajímavosti

  • Prasata savanová byla pozorována, jak si nechávají mangustami žíhanými vybírat klíšťata.
  • Odhadem se v Africe vyskytuje 250 000 prasat savanových. Vyskytují se na mnoha chráněných územích. V současnosti jsou málo ohrožena, ale jsou citlivá na sucho a nadměrný lov.
  • Postřelené prase savanové mnohdy napadne i člověka a dokáže ho svými tesáky smrtelně zranit.

Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.