Užhorod je správní středisko Zakarpatské oblasti – nejzápadnějšího ukrajinského regionu. Město leží v zalesněném podhůří Karpat, pouhé 4 km od slovenské hranice a 20 km od maďarské. V dobách maďarské nadvlády bylo známo pod ekvivalentem dnešního názvu – Ungvár čili „město/hrad nad řekou Už“. Se svými 114 000 obyvateli je největším městem Zakarpatské oblasti a zároveň nejmenší oblastní metropolí na Ukrajině. Sídlí zde Užhorodská národní univerzita a ukrajinská Akademie věd.
Malebné centrum Užhorodu se rozkládá na pravém břehu řeky Už a jde hravě obejít pěšky. Výchozím bodem může být Divadelní náměstí u pěšího mostu. Po nábřeží se na jednu stranu táhne pouhý kilometr dlouhá železniční trať, která vznikla pro účely výuky studentů dopravní školy. Vydáme-li se naopak na druhou stranu na nábřeží Nezaležnosti, užasneme nad údajně nejdelší lipovou alejí v Evropě, vysazenou za československé éry. Užhorodské centrum působí útulným dojmem – najdeme tu historické domky z různých historických etap, pozoruhodné kostely, spoustu obchůdků a kaváren lákajících k příjemnému zastavení. Na pahorku zvaném Zámecký vrch se nacházejí hlavní užhorodské zajímavosti – hradní pevnost, řeckokatolická katedrála a skanzen rusínské kultury.
Historie Užhorodu
Za zakladatele prvního sídla v Užhorodu je považován slovanský kmen Bílých Chorvatů. Jejich vůdce Laborec, velvyslanec Velké Moravy, zde v 9. století vybudoval opevněnou tvrz, která se stala centrem nového knížectví. V 11. století si Zakarpatí podmanili Arpádovci. Pod nadvládou Uhrů (Maďarů) zůstala oblast až do konce 18. století. Užhorodský hrad plnil po celá staletí důležitou funkci opěrného bodu. Odolával mongolským (tatarským) nájezdům i střídání uherských králů a řadě stavovských povstání. V letech 1241-42 bylo město vypáleno Mongoly a v roce 1514 zcela zničeno během povstání Jiřího Dóži.
16. století bylo obdobím častých bojů, když tu o moc zápolilo Sedmihradsko s habsburským Rakouskem. Užhorod se stal také místem „přeměřování sil“ mezi pravoslavným, protestantským a katolickým náboženstvím. V roce 1646 došlo k vyhlášení Užhorodské unie, které znamenalo vznik řeckokatolické církve. V 18. století se do města sjížděli kupci z celé střední i východní Evropy. Hospodářství se rozvíjelo a osídlení se přelilo i na levý břeh řeky Už. Ve druhé polovině 19. století dostihl Užhorod technický rozvoj. Byly vybudovány továrny, první elektrárna i železnice do města Čop.
První světová válka zpomalila rozvoj města, ale bezprostředně se ho nedotkla — fronta se zastavila 15 km před ním. 12. ledna 1919 obsadili město českoslovenští legionáři a po 10. září 1919 se stala Podkarpatská Rus součástí Československa. Užhorod jako hlavní město Podkarpatské Rusi vzkvétal díky rozsáhlým investicím do infrastruktury i školství. Na základě Vídeňské arbitráže v roce 1938 si čerstvě autonomní Podkarpatskou oblast opět přivlastnilo Maďarsko. Druhá světová válka byla osudná komunitě Židů, kteří do roku 1941 tvořili cca 30 % všech obyvatel Užhorodu – z vyhlazovacích táborů se jich vrátilo jen několik desítek. Po roce 1945 připadla oblast jako součást Ukrajiny Sovětskému svazu, jehož tanky osvobodily Užhorod od maďarských a německých vojsk. V roce 1991 se stal Užhorod jedním z regionálních měst samostatné Ukrajiny.
České stopy v Užhorodě
Ve třicátých letech 20. století zde žila početná česká komunita, jejíž odkaz je stále znatelný. V centru poblíž řeky se nachází česká čtvrť vybudovaná v meziválečném období (tzv. Malé Galago), která nezapře podobu s Prahou. V některých ulicích se nacházejí původní nápisy v češtině a některá místa nesou jména českých osobností (ulice Ivana Olbrachta či most T. G. Masaryka). V parku poblíž univerzity byla v roce 2002 odhalena busta Tomáše Masaryka, což se neobešlo bez protestů ukrajinských nacionalistů. Na zábradlí u řeky zase „sedí“ miniaturní socha salutujícího vojáka Švejka s knedlíkem v ruce.
Zajímavosti a památky
Užhorodský hrad – první sídlo si na 30 m vysokém sopečném kopečku vybudoval v 9. století slovanský kníže Laborec. V 15. století získal hrad podobu pevnosti s mohutnými hradbami a bastiony, aby lépe odolal tureckým nájezdníkům. Nejstarší dochovanou částí jsou ruiny kaple z 12. století, poslední historické úpravy proběhly v 17. století. Najdeme tu působivé renesanční interiéry, nejhonosnější místností je malbami zdobený Rytířský sál. V 18. století byl hrad centrem protihabsburského povstání a za první československé republiky sídlem řeckokatolického semináře. Dnes se tu nalézá Zakarpatské krajské muzeum s řadou rozmanitých expozic včetně ukázky zakarpatského lidového umění (typické kroje a hudební nástroje), expozice sakrální kultury, fauny, flóry a minerálů, zbraní nebo třeba bronzových předmětů.
Skanzen lidové kultury (Muzeum lidového života a architektury) – unikátní skanzen byl otevřen v 70. letech 20. století. Má podobu parku, který přibližně odpovídá tvaru Zakarpatské oblasti a najdeme zde stavení typická pro každou část a etnografickou skupinu Zakarpatské Ukrajiny. Hlavní dominantou je dřevěný kostel sv. Michala, který sem byl převezen z vesnice poblíž Mukačeva. K vidění jsou tu dále rozmanitá dřevěná stavení jako horské chaloupky, statky, ale třeba také škola, kovárna, mlýn i krčma. V každém domku je k dispozici průvodkyně, která ráda podá výklad k původnímu vybavení a jeho využití.
Katedrála Povýšení svatého kříže – vznikla v roce 1646 jako součást jezuitského kláštera. Původně byla římskokatolická, za dob SSSR pravoslavná, dnes je sídlem Mukačevské řeckokatolické eparchie. Vnitřní výzdoba je barokní, exteriér má klasicistní podobu s dvěma věžemi.
Synagoga (sídlo filharmonie) – budova s nepřehlédnutelnou červenou fasádou byla postavená v roce 1904 v maurském stylu jako ortodoxní synagoga. V důsledku holokaustu ztratila svou náboženskou funkci a dnes slouží jako koncertní síň filharmonického orchestru.
Kostel sv. Jiří – římskokatolický kostel v centru města v pozdně barokní úpravě.
Chrám Krista Spasitele – impozantní stavba s typickou staroruskou kupolí byla vybudována v roce 2000 a je hlavním katedrálním chrámem Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu.
Zakarpatské muzeum umění – v historické budově bývalého županátu z roku 1809 za první republiky úřadoval zemský sněm a dnes se zde konají výstavy regionálních umělců.
Botanická zahrada – malou „džungli ve městě“ spravuje užhorodská univerzita.