Čápi v Alsasku
Čápi bílí (franc. cigognes) jsou symbolem Alsaska a patří do místního folkloru. Tito brodiví ptáci jsou již po staletí spojováni s plodností, věrnosti a štěstím pro domy, kde se usídlí. V Evropě tráví pouze teplé měsíce, kdy se pasou na mokřinách a budují si hnízda na střechách, věžích, komínech a stromech. Na zimu odlétají do teplých krajů, zejména do Afriky.
Poškození životního prostředí však do 70. let 20. století vedlo téměř k vyhubení čápů v Alsasku. Mnozí z nich zahynuli při migraci do Afriky, nebo přímo v Africe – naráželi do drátů elektrického vedení, trpěli nedostatkem potravy v důsledku sucha nebo pesticidy hubily jejich potravu – kobylky a sarančata. Během válečných konfliktů v Africe je vyhladovělí obyvatelé často lovili pro maso. V roce 1983 ale byla zřízena chovná střediska s cílem populaci čápů obnovit. Program byl úspěšný a dnes žije v regionu více než 500 čapích párů.
Jak se povedlo neúspěšný trend zastavit? Ukázalo se, že pokud čápy uzavřete do dostatečně velké uzavřené voliéry, tak po třech letech ztrácí instinkt k migraci a zůstávají v Alsasku. Dnes migruje jen asi polovina zdejších čápů. Část z nich navíc nemíří do Afriky, ale jen do Španělska, kde jim poskytují dostatek potravy mj. i skládky odpadků. Čápi se celý život vracejí do téhož hnízda. Na jaře přilétá první samec, aby svůj dříve opuštěný domov opravil. Až když je hnízdo pohodlné a bezpečné, přilétá samička. Některá čapí hnízda dosahují váhy až 250 kg a výšky až tří metrů!
Čápi jsou také věrní svým partnerům, proto Alsasané tvrdí, že čáp si nikdy nepostaví hnízdo na domě, ve kterém došlo k rozvodu. Už v roce 1888 tvrdil jeden článek: „Čápi jsou v Alsasku uctíváni zhruba tak jako kdysi ibisové ve starém Egyptě.“