Pomeranče na Azorských ostrovech
V 19. století patřily pomeranče k hlavním zdrojům příjmu na ostrovech, zejména na největším ostrově São Miguel. Dodnes zde najdeme zbytky plantáží – zahrady se živými ploty ze slizoplodů či jiných rostlin. O bohatství, které pěstování pomerančů přinášelo, svědčí i některé honosné městské domy. Pomeranče byly dostupné od listopadu do května, největší poptávka však byla ve vánočním období, kdy se jako luxusní druh ovoce objevovaly na stolech ve Velké Británii. Prodavači je tam často nabízeli slovy: "Kupte si čerstvé sãomiguelské!", ačkoliv lidé většinou ani nevěděli, kde ostrov São Miguel leží.
Export se zvýšil po napoleonských válkách a v polovině 19. století pluly s tímto nákladem mezi Azorskými ostrovy a Velkou Británií stovky lodí, což dávalo práci tisícům námořníků. Např. v roce 1854 se do Británie podle dobových odhadů vyvezlo asi 60 milionů pomerančů. Britští obchodníci dovážející pomeranče připlouvali na Azory na začátku sezony sklizně a dohlíželi na kvalitu. Později se zde někteří usadili natrvalo. O první zásilku roku probíhal vždy závod, protože první loď prodala pomeranče nejdráž.
Protože se tyto citrusy rychle kazí, pro přepravu se využíval poměrně rychlý škuner – plachetnice se dvěma nebo více stěžni. Větší lodě nebyly potřeba, protože při velkém nákladu (více beden nad sebou) by se pomeranče ve spodních bednách kazily. Navíc by velké množství dovezené najednou příliš zaplavilo trh a snížilo ceny. Pomeranče se nejprve nakládaly na malé čluny a z nich na větší škunery. Posádku většinou tvořil kapitán a zhruba šest mužů, cesta do Velké Británie trvala 10 až 14 dní, někdy se dala stihnout i za týden. Každý pomeranč se balil samostatně do banánového nebo kukuřičného listu nebo i do listů jiných rostlin.
V 60. letech 19. století byl postaven přístav v Ponta Delgadě a škunery začaly být nahrazovány loděmi na parní pohon. Pomeranče na ostrovech však postupně decimovala plíseň, úroda klesala a navíc se k tomu přidala levná konkurence z Kalifornie a Floridy. Dodnes lze v Ponta Delgadě spatřit honosné domy s věžičkami, odkud lidé kdysi pozorovali obzor a jakmile zahlédli připlouvající loď, hned začali pomeranče sklízet, aby dorazily na trh co nejčerstvější.