Plejtvák obrovský

(lat. Balaenoptera musculus, angl. blue whale)

Popis

Plejtvák obrovský je největším žijícím živočichem a nejtěžším zvířetem, jaké kdy vůbec na planetě žilo. Dorůstá délky až 30 metrů a dosahuje váhy přibližně 190 tun. Největší dosud objevený dinosaurus Amphicoelias proti tomu vážil odhadem „jen“ 122 tun. Nejdelší doložený jedinec plejtváka byla samice s délkou 33,6 m. Existuje ale mnoho nepodložených údajů o větších plejtvácích od velrybářů z první poloviny 20. století. Plejtvák se vyskytuje v oceánech po celém světě, kromě zaledněné části Severního ledového moře.

Protáhlé a štíhlé tělo plejtváka je pokryté tenkou kůží, která je na hřbetní straně břidlicově šedá a směrem na břicho přechází do bílé barvy. Pod ní se nachází silná vrstva podkožního tuku, která zvíře chrání před chladem. Hřbetní ploutev je dlouhá 20 až 40 cm a najdeme ji posunutou poblíž ocasu. Viditelná je tedy jen při potápění zvířete. Prsní ploutve dosahují délky 3 až 4 metry, silná ocasní ploutev slouží k pohybu zvířete. Podle vzhledu jde jen těžko poznat, zda se jedná o samce nebo samici.

Hlava je zploštělá a při pohledu ze shora připomíná tvar písmena U. Od tlamy se na jejím vrcholu táhne úzký hřbet, na jehož konci se nachází párové dýchací otvory uzavíratelné svaly. Při výdechu plejtvák vystříkne jeden kolmo postavený gejzír vody do výšky 9 metrů. V tlamě zvířete se po jejím obvodu nachází zhruba 300 jeden metr dlouhých keratinových kostic, které slouží k filtrování potravy z mořské vody. Na krku má zvíře 70 až 118 podélných záhybů, které při roztáhnutí umožňují nabrání většího množství vody do tlamy.

Na krátkou vzdálenost dokáže plejtvák plavat rychlostí až 50 km/h, většinou se ale pohybuje rychlostí 5 až 20 km/h. Při krmení se potápí na 10 minut, ale pod vodou vydrží až 21 minut. Plejtvák obrovský se dožívá odhadem okolo 80 let, jeho jediným přirozeným nepřítelem jsou kosatky.

Sociální uspořádání

Plejtváci jsou většinou samotářská zvířata, která netvoří větší skupiny. Společně žijí jen samice se svými mláďaty. Někdy se plejtváci při svých dlouhých cestách dočasně sdružují s dalším jedincem, kterého potkají a putují společně. Větší množství plejtváků se může shromažďovat na místech s bohatým zdrojem potravy.

Potrava

I když jsou plejtváci největšími žijícími zvířaty, paradoxně se živí těmi nejmenšími živočichy – drobnými mořskými korýši, tzv. krilem, vyskytujícím se ve vodě v nepředstavitelném množství. Přes den se kril ukrývá v hloubce okolo 100 m a v noci naopak vyplouvá směrem k hladině.

Plejtváci ho získávají z mořské vody filtrováním přes dlouhé kostice. Postupují tak, že do tlamy naberou obrovské množství vody s potravou, za pomocí jazyka a svalů na spodní straně tlamy ji začnou stlačovat. Voda uniká z tlamy skrz kostice, zatímco potrava se na nich zachytí. Jakmile v tlamě nezbývá žádná voda plejtváci zachycený kril spolknou. Společně s krilem plejtváci také omylem polykají malé rybky, větší korýšeolihně. Za jeden den dospělci sežerou přibližně 3 600 kg krilu.

Rozmnožování

O námluvách a páření plejtváků se toho stále ještě moc neví. K páření dochází v teplých vodách subtropů a tropů, kde můžeme v této době pozorovat, jak se plejtváci převalují na hladině, dotýkají se ploutvemi a otírají se o sebe. Při samotném páření jsou zvířata otočena břichy k sobě. Po skončení doby páření se plejtváci přesouvají za potravou do chladnějších vod.

Doba březosti trvá 10 až 12 měsíců, samice se před narozením mláděte vrací do teplejších vod subtropů a tropů. Mládě se rodí ocasem napřed a matka ho ihned postrkuje hlavou k hladině, aby se nadechlo. Malý plejtvák při narození měří 7 m a váží 2,5 tuny, tedy jako dospělý hroch. Denně vypije 380 až 570 litrů velmi výživného mléka a tak není divu, že za každých 24 hodin přibere neuvěřitelných 90 kg.

Po šesti měsících dochází k odstavení mláděte, v tuto dobu už měří dvojnásobek své délky při narození. S matkou zůstává další 2 až 3 roky, poté se osamostatňuje. Plejtváci dospívají v 5 až 10 letech, to už měří zhruba 20 až 23 metrů. Jelikož samice mají jen jediné mládě za několik let, to navíc velmi dlouho dospívá, je rozmnožování plejtváků velmi pomalé.

Komunikace

Plejtváci se stejně jako další druhy velryb dorozumívají pomocí zvuků, které se ve vodním prostředí velmi dobře šíří. Jejich prostřednictvím mezi sebou komunikují, rozeznávají se navzájem, předávají si informace a vyhledávají potravu. Plejtváci vytváří zvuky v rozmezí 10 až 40 Hz, jsou tedy částečně slyšitelné i pro člověka. Volání jsou většinou dlouhá 10 až 30 sekund, populace žijící v okolí Srí Lanky údajně vytváří „písně“ trvající až dvě minuty, které připomínají písně keporkaků.

Zajímavosti

  • Latinské druhové jméno musculus znamená buď „sval“ anebo „malá myška“. Je to tedy možná takový ironický dvojsmysl.
  • Díky svojí velikosti má plejtvák i mnoho prvenství týkajících se rozměrů různých orgánů. Jazyk plejtváka váží 2,7 tuny, když je v tlamě plně roztažen, je schopen zvednout okolo 90 tun vody s potravou. Paradoxem je, že jeho jícen je tak „úzký“, že by plejtvák nedokázal spolknout širší předmět, než je nafukovací míč. Srdce plejtváka váží 450 kg a je široké 1,8 m, z něj vycházející aorta má v průměru 23 cm. Plíce jsou schopny pojmout až 5 000 l vzduchu, zatímco lidské plíce jen 2 až 2,5 l. Mozek plejtváka je ale překvapivě malý, váží jen 6,92 kg což je jen 0,007 % z jeho celkové váhy, u člověka jsou to 2 % váhy. Penis samců měří na délku 2,5 až 3 m.
  • Existuje 11 zdokumentovaných případů, kdy došlo v přírodě ke zkřížení plejtváka obrovského s plejtvákem myšokem (Balaenoptera physalus), přitom je jejich genetická příbuznost stejná jako mezi člověkem a gorilou.
  • Díky svojí velikosti se zvířata samozřejmě nedají zvážit. V době, kdy se ještě plejtváci směli lovit, se ulovené zvíře rozřezalo na menší kusy a ty se jednotlivě zvážily, tím ale docházelo k podhodnocení celkové váhy kvůli ztrátám krve a tělesných tekutin.
  • Vzhledem ke svým rozměrům a síle plejtváci nebyli cílovým druhem lovců na začátku éry velrybářství, a tak zůstali hojným druhem až do začátku 20. století. Pak ale technický pokrok vybavil lodě harpunami určenými pro lov velkých velryb a s pozdějším zdokonalením samotných lodí se plejtváci začali lovit ve velkém. Za necelých 100 let byla celková populace vylovena až na hranici vyhubení. V roce 1946 byla přijata první omezení obchodu s velrybami, ale až v roce 1966 byl lov velryb úplně zakázán. Do té doby bylo uloveno po celém světě okolo 378 tisíc plejtváků. Odhaduje se, že před začátkem lovu byla nejpočetnější populací ta v okolí Antarktidy. Některé státy jako Island, Norsko a Japonsko zákaz ale stále nedodržují.
  • Plejtvák obrovský je řazen mezi ohrožené druhy, ale jeho populace už je považována za stabilní. Světová populace plejtváků čítala v roce 2002 odhadem 5 000 až 12 000 jedinců. Jejich počty se ale vzhledem k velkému areálu rozšíření velmi špatně odhadují. Populace plejtváků jsou dnes ohroženy především vlivy způsobenými člověkem, jako jsou: kolize s velkými plavidly, zamotávání do nastražených sítí, kumulace chemických látek (polychlorované bifenyly, DDT, rtuť) v jejich tělech, zvyšování množství podvodního hluku, především sonary, které přehluší jejich vlastní zvuky a znemožní jim tak komunikaci. Dále ohrožují plejtváky také změny klimatu. Zvyšování teploty narušuje přirozenou cirkulaci mořských proudů a ovlivňuje také distribuci jejich přirozené potravy.

Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.

Vážíme si vašeho soukromí

Pomocí cookies analyzujeme návštěvnost, přizpůsobujeme obsah a reklamy podle vašich potřeb. Kliknutím na „Přijmout“ vyjadřujete souhlas s tím, že cookies používáme.