Vrchol Tarnica (1 346 m) se tyčí ve východní části Bieszczad a je nejvyšším bodem tohoto pohoří. Na severu jej odděluje sedlo Przelęcz Goprowską od hory Krzemieńia a na západě sedlo Przełęcz pod Tarnicą od Szerokiego Wierchu. 500 m pod hřebenem protéká údolím říčka Wołosatka. Do výšky 1 100 až 1 150 metrů je vrch zalesněn, výše už se táhnou jen horské louky. Nejvyšší část Tarnice tvoří dva ostré samostatné vrcholy (1 346 a 1 339 m). Vyšší z nich je skalnatý a od roku 2000 ho zdobí 8,5 m vysoký ocelový kříž věnovaný památce Jana Pavla II., který Tarnicu navštívil roku 1954. Pro jeho symboliku sem míří mnoho poutníků. Tarnica se může pochlubit nejpůsobivějším výhledem v polských Bieszczadech. Viditelné jsou jak okolní polské poloniny (Bukovská, Lokiecká, Dydiowská, Caryńská a Wetlińská), tak i ukrajinský Verchovynskyj Vododilnyj hrebet, Vihorlatsko-Gutinské hory a polonina Runa. Za příznivých podmínek lze zahlédnout také poloninu Krásna a Svidovec a dokonce i Tatry a rumunské hory.