Španělská vesnice a španělský ptáček
Španělská vesnice
Úsloví „to je pro mě španělská vesnice“ znamená, že se jedná o něco pro mě neznámého, případně nepochopitelného, nesrozumitelného. Ale jak toto úsloví vzniklo?
Původ je potřeba hledat v Německu v 17. století. Tam vzniklo v tuto dobu slovní spojení „to jsou pro mě české vesnice“ (bömische Dörfer), které rovněž znamenalo něco neznámého. Není zcela jasné, jaké má toto úsloví původ. Podle jedné teorie byly pro Němce těžko srozumitelné názvy českých vesnic. Podle jiné teorie to souvisí s obdobím třicetileté války, kdy se i Čechy staly bojištěm a mnoho vesnic se zcela vylidnilo. Když se tedy řeklo „česká vesnice“, symbolizovalo to něco, co téměř neexistuje, co není známé.
Ve stejnou dobu ale existovalo v němčině už i označení „španělské“, které se používalo pro cosi cizího, nesmyslného, směšného, nepochopitelného. Může to být důsledek vlády císaře Karla V. v 16. století, který byl zároveň španělským králem a v německých regionech zaváděl španělské novoty (zvyky, módu apod.), které místním vůbec nevoněly.
Německý básník Johann Wolfgang Goethe (1749–1832) pak obě tato úsloví spojil do jednoho. Protože byl sám velkým znalcem Čech a měl v Čechách mnoho přátel, na české vesnici mu nic neznámého nepřišlo a použil termín „španělská vesnice“. To se ujalo hlavně v Čechách, v Německu nadále existuje pro něco neznámého slovní spojení „české vesnice“ (bömische Dörfer).
V jiných jazycích se objevují pro něco neznámého podobná úsloví, např. v angličtině je pro to symbolem slovo „řečtina“, ve francouzštině, španělštině i v ruštině slovo „čínština“ apod. Když něčemu nerozumí Poláci, pro změnu řeknou „to je pro mě český film“. V roce 1947 totiž byla v Československu natočena komedie Nikdo nic neví (s Jaroslavem Marvanem a Františkem Filipovským), která se stala v Polsku velmi oblíbenou, z názvu filmu pak vznikla lidová hláška.
Španělský ptáček
Španělský ptáček je klasický český pokrm, jehož základem je plněný závitek z hovězího masa. Název pravděpodobně pochází z doby císaře Rudolfa II., jehož matkou byla Marie Španělská a na jehož dvoře vařili také španělští kuchaři. Recept však vznikl v Čechách, nikoliv ve Španělsku. Tehdejší závitky prošly ještě několika dalšími úpravami v pozdějších století, příkladem může být i recept Magdaleny Dobromily Rettigové. Současný postup přípravy pokrmu vznikl až v 50. letech 20. století.