(lat. Varanus salvator, ang. asian water monitor)
Popis
Varan skvrnitý je druhým nevětším druhem ještěra na světě (první je varan komodský). Délka těla se pohybuje od 1 do 1,5 metru a hmotnost okolo 15 až 20 kg. Největším zdokumentovaným varanem byl jedinec ze Srí Lanky, který měřil 3,2 metru. Samci jsou většího vzrůstu než samice. Varan skvrnitý patří k nejrozšířenějším druhům varana, obývá široké spektrum biotopů až do výšky 1 800 m n. m. Nejčastěji se vyskytuje v nížinatých oblastech v blízkosti vodních toků a nádrží, nevyhýbá se ani blízkosti lidských obydlí, najdeme ho i v parcích, kanálech a stokách.
Tělo varana je protáhle a svalnaté s dlouhým ocasem, na silných nohách má drápy, které využívá při hrabání, šplhání po vegetaci a při obraně. Kůže na hřbetní straně těla je zbarvena od tmavě hnědé po černou se světlým tečkováním, které se s věkem stává méně výrazným. Břišní strana těla je světlá. Hlava varana je protáhlého tvaru s dlouhým zaobleným čenichem a viditelnými ušními bubínky. V tlamě se nachází velké množství ostrých dozadu zahnutých zubů.
Varani jsou aktivní během dne, kdy se vyhřívají na slunci a pátrají po potravě. Noc tráví ukrytí ve větvích stromů, v křoví nebo v různých dutinách. Někdy si také vyhrabávají vlastní nory, nejčastěji v blízkosti vody.
Ve vodě se varan pohybuje pomocí silného dlouhého ocasu, dobře se potápí a pod vodou vydrží až 30 minut. Při vyrušení na souši umí být překvapivě rychlý a mrštný. Jeho útěkovou strategií je skok do vody a potopení se pod hladinu.
Teplotu těla reguluje buď vyhříváním se na slunci, nebo ochlazováním ve stínu. Dospělé zvíře nemá, vzhledem ke své velikosti, mnoho nepřátel. Nebezpečí mu hrozí od mořských krokodýlů, velkých hadů (např. kobry) a člověka. Varan se dožívá v zajetí až 25 let, v přírodě okolo 11 let.
Sociální uspořádání
Varani jsou samotářská zvířata, která příliš nevyhledávají kontakt s dalšími jedinci. Výjimkou je shromáždění více jedinců u velkého zdroje potravy (např. mršiny) a období rozmnožování.
Potrava
Varani jsou všežravci, kteří nepohrdnou žádnou potravou. Živí se nejčastěji rybami, žábami, kraby, hlodavci, ptáky, menšími hady a želvami, krokodýlími vejci a mláďaty, mršinami a v blízkosti lidí také odpadky. Potravu si hledají ve vodě anebo v její blízkosti. Kořist zabijí silným skusem čelistí a polykají ji většinou vcelku.
Rozmnožování
Období rozmnožování varanů je od dubna do září, kdy dochází k páření. Po měsíci samice naklade 10 až 40 vajec do vyhrabaného hnízda, které se nejčastěji nachází v písčité půdě v blízkosti vody. Dále mohou samice využít i různé dutiny a prázdná termitiště. Inkubace vajec trvá 7 až 9 měsíců v závislosti na teplotě v hnízdě. Vylíhlá mláďata jsou samostatná a hned po vylíhnutí opouští hnízdo.
Zatímco dospělí varani žijí převážně pozemním způsobem života, mláďata a nedospělí jednici žijí na stromech, kde se snáze ukryjí před svými predátory. Stávají se často kořistí větších živočichů, jako jsou ještěři, ptáci, hadi, ryby a kočky. Mladí varani dospívají ve věku dvou až tří let, kdy jejich délka těla přesáhne 1 m.
Komunikace
Během období rozmnožování může docházet k soubojům o samice. Samci nejdříve poměřují svoje síly a snaží se navzájem zastrašit syčením, otevíráním tlamy a zvětšováním objemu svého těla nafukováním. Pokud dojde k souboji, samci se přetlačují těly, kousají, škrábají a bijí ocasem.
Smysly
Varani mají velmi dobrý zrak a čich. Stejně jako hadi cítí pachy pomocí Jacobsonova orgánu, který se nachází ve dvou jamkách vystlaných chemoreceptorickým epitelem na horním patře tlamy. Rozeklaným jazykem z vnějšího prostředí zachytávají částečky pachu a ty pak na něm přenášejí do jamek Jacobsonova orgánu. Jsou také poměrně inteligentní.
Zajímavosti
- Varani vznikli pravděpodobně v Asii během eocénu v době před 56 a 33 miliony lety. Z této doby pochází i prapředek varanů Archaeovaranus.
- Jeden z prvních popisů varana pochází ze záznamů anglického kapitána ve službách britské Východoindické společnosti Roberta Knoxe, který pořídil během svého dlouhého 19letého zajetí na Srí Lance (publikováno v roce 1681).
- Jsou považováni za málo dotčený druh. Nejvíce je ohrožuje ztráta přirozeného prostředí, jeho fragmentace vlivem lidské činnosti a lov. Varani jsou v některých státech, často nelegálně, loveni pro maso, tuk a kůži, která se používá k výrobě bot, pásků a kabelek. Jako potrava se sbírají i jejich vejce.
- I přes svoji velikost jsou varani chováni jako domácí mazlíčci.
- Současné studie prokázaly, že zástupci rodu Varanus mají jedové žlázy uložené v dolní čelisti. Jed využívají při lovu a obraně.
- Pokud se varan cítí ohrožen, může napadnout i člověka. Napadení nebývají častá a kousnutí nejsou smrtelná, ale nebezpečné je následné rozvinutí bakteriální infekce v ráně. Vždy je proto nutné vyhledat lékaře.
- Potravou varanů se mohou stát i pohřbené lidské ostatky nebo ještě nenalezená těla. Ve druhém případě to pak velmi ztěžuje určení příčiny smrti člověka. Varani totiž při krmení používají své ostré drápy a jejich škrábance velmi připomínají řezné rány. Byl zdokumentován případ nalezení osmi mrtvých varanů v blízkosti částečně sežraného těla 51letého muže. Vyšetřováním bylo zjištěno, že muž zřejmě zemřel po požití pesticidu karbosulfanu – prázdná lahvička byla nalezena nedaleko a k otravě varanů došlo po požití kontaminované potravy.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.