Místní zvyklosti - Tradiční indický oděv - Kastovní systém - Náboženství
Místní zvyklosti
Když v Indii vystoupíte z letadla, máte pocit jako byste se ocitli na jiné planetě. Vše je tak jiné, včetně Indů. Jejich mentalita je naprosto odlišná od té naší. Tam, kde my slušně a s úsměvem poděkujeme, Ind vám silným hlasem odsekne. Vlastně nepoděkuje vůbec, v Indii to není zvykem. Tam kde nám slušnost velí chovat se tiše, Ind křičí a směje se na celé kolo. Nicméně máme jeden styčný bod, a tím je pozdrav. Indové se naštěstí mají ve zvyku zdravit: spojí si dlaně před sebe a s mírným úklonem hlavy řeknou „namasté“. Tento pozdrav slouží i k loučení a mnohdy ho používají místo výrazu poděkování.
Dalším velkým rozdílem, který nás odlišuje od Indů, je vnímání a důležitost rodiny a sepjetí s náboženstvím. Pro Indy jsou náboženství a rodina posvátné a nedotknutelné, nebuďte proto překvapení či naštvaní, pokud se vás budou na obojí neustále vyptávat. Rodina totiž leží v samém srdci indické společnosti. Pro naprostou většinu Indů je nemyslitelné, aby byli kolem pětatřiceti ještě svobodní a bezdětní. Připravte se také na udivené a pravděpodobně nesouhlasné pohledy, pokud jim odpovíte, že jste svobodní či rozvedení.
V Indii se setkáte s celou řadou starodávných zažitých tradic. Samozřejmě se neočekává, že hned uděláte všechno „správně“, ale se zdravým rozumem a zdvořilým chováním dojdete daleko. Pokud jste na pochybách, jak byste se měli chovat (například v chrámech), pozorujte místní obyvatele, nebo se prostě zeptejte.
Kdykoliv navštívíte nějaké posvátné místo, vždy dbejte na vhodné oblečení a chovejte se s náležitou úctou. Nenoste krátké kalhoty nebo tílka a trička bez rukávů. Obyvatelé starých měst např. Váránasí, kde hraje náboženství stále silnou roli, jsou na to velmi citliví. Stali byste se tak nechtěně terčem nepříjemných pohledů.
Než vstoupíte do chrámu či jiné svatyně, zujte si boty. Podle náboženské etikety byste neměli sahat na sochařské a řezbářské práce, v očích Indů jsou to totiž bohové.
V některých svatyních, zejména sikhských chrámech, se vyžaduje pokrývka hlavy jak u žen, tak i u mužů. Na některá místa ženy nemají přístup nebo alespoň mohou být požádány, aby si sedly odděleně od mužů (velmi často v autobusech městské dopravy v některých velkých městech, např. Bhopálu).
Džinisté nepovolují nosit do chrámu kožené předměty a někdy také požadují, aby dovnitř nevstupovaly menstruující ženy.
Tradiční indický oděv
Indické ženy, zejména ty vdané, běžně nosí elegantní sárí. Tvoří ho jediný pruh látky dlouhý pět až devět metrů a jeden metr široký. Vynalézavě zastrkávaný, skládaný a omotávaný kolem těla bez použití špendlíků či knoflíků. Vše drží pohromadě jediná “sichrhajska“ spínající látku na rameni.
Mladé neprovdané ženy také s oblibou nosí tzv. kurtu-dupatu, což je delší halenka velmi elegantně střižená a doplněná buď širokými kalhotami či legínami. Dupata je dlouhý šátek, který mají dámy ležérně pohozený kolem krku a oděvu dodává okouzlující šmrnc.
Muži si však na tradiční oděv moc nepotrpí, oblíbili si po vzoru západního světa džíny a tričko, zejména mladá generace. Starší muži volí stále ještě tradiční oděv, který tvoří stejně jako u žen dlouhá halena a speciální široké kalhoty zvané lungi.
Kastovní systém
Při vyprávění o Indii nelze mlčet o kastách. Každý z jedné miliardy hinduistů přísluší do některé kasty. Čtyři základní kasty (bráhmani – kněží a učitelé, kšátrijové – válečníci a vládci, vaišjové – obchodníci a řemeslníci, šúdrové – námezdní pracovníci) se dělí na tři a půl tisíce podkast. Kasty určují vlastně povolání, které je vám rodově dáno. Každá má svá posvátná pravidla, jež určuje život od rána do noci, od zrodu až za hrob. Kastou je dán tvůj úděl, tvé poslání, tvá víra. Nadoživotí.
Dále jsou tu Dalitové – nečistí, ti jsou tak nízko, že do kastovního systému ani nezapadají. Tito lidé vykonávají podřadné a nekvalifikované práce, např. zametají nebo čistí latríny.
Kastu člověka poznáte podle příjmení, tedy pokud jste zběhlí v hindštině. Každé povolání má určitá příjmení. Například jste-li převozník a máte loďku, která vás živí, vaše příjmení bude s největší pravděpodobností "Sahani". Takže lidí s příjmením Sahani je třeba ve městě Váránasí obrovské množství, ale neznamená to, že jsou si rodově příbuzní. Ovšem taková kasta bráhmanů má více podkast, takže u nich narazíte na mnohem větší výběr příjmení.
Mezi určitými kastami jsou opravdu propastné rozdíly. Nečistý má nejvyššího obejít na vzdálenost 74 kroků. Nedotknutelný může jen odklízet odpadky, špinavé prádlo a nebožtíky. Dotek znamená smrtelné poskvrnění. Padl stín nízkého na jídlo? Vylej talíř. Než vypít vodu ze studně vyvržených, raději zemřít žízní.
Nutno ovšem dodat, že ústava Indie toto všechno potírá jako temný přežitek a faktem je, že mnohé se změnilo, nicméně na vesnicích a tradičních městech se na kasty stále hodně hledí.
Náboženství
V Indii jsou zastoupena všechna velká světová náboženství: setkáte se zde s vyznavači křesťanství i buddhismu, islámu a především hinduismu. Hinduistů je naprostá většina. Říká se, že hinduistou je každý Ind, pokud nevyznává jiné náboženství.
Hinduismus
Hinduismus nemá žádného zakladatele, ústřední moc ani hierarchii a nesnaží se obracet na víru stoupence jiných náboženství. Je to velmi komplikovaná, mnohotvárná náboženská soustava, v níž najdete vše od uctívání zvířat, rostlin, míst i předků až po víru v konkrétní bohy. Hinduisté v podstatě věří na nehmotné, nepopsatelné a věčné božstvo nazvané Bráhma. Všechno, co existuje, pochází z tohoto absolutního ducha a nakonec se do něj opět vrací.
Hinduismus je více než náboženství, je to indický způsob života. Prostupuje každodenní život Indů, provází je – jak oni věří – od předchozích existencí až do příštího života.
Jeho základem jsou:
- Dharma – soubor pravidel o životě, chování
- Karma – víra, že duše se znovu a znovu zrozuje podle zásluh do vyššího či nižšího vtělení
- Ahimsa – učení o nenásilí, životní styl, kdy člověk odporuje zlu dobrem, tak jak to známe v podání Gándhího
V Indii najdete spoustu hinduistických chrámů a svatyň, doslova na každém rohu posedává nějaký bůžek a vy se k němu můžete pomodlit.
Hinduistické chrámy jsou velmi pestré, překypují směsicí bohů a bohyň tonoucích v záplavě ozdob, barev, světýlek, obřadů, zbožného mručení a santalového kadidla.
Můžete se v nich potkat se Šivou, který je zobrazován v taneční póze s kobrou na rameni, kterak mu zpívá do ucha. Jeho syn Ganéša – bůh štěstí – pokyvuje sloní hlavou. Brahma má čtyři tváře a jeho osobním přepravcem je labuť. Bůh Višnu našel zálibu v převtělování, jednou se zjevuje jako želva či kanec, jindy v podobě válečného hrdiny Rámy. Jeho manželka Lakšmí je uctívána jako dárkyně štěstí a manželských ctností.
Na všechno je v hinduismu bůh, každý problém se dá vyřešit uctíváním určitého boha či objednáním si náboženského rituálu u kněze.
Islám
Islám založil v 7. století n. l. v Arábii prorok Mohamed. Arabské slovo islám znamená vzdát se, odevzdat se a věřící muslimové se odevzdávají do vůle Alláha (Boha), kterou odhaluje korán. V tomto monoteistickém náboženství zprostředkovávají slovo boží proroci, z nichž poslední je Mohamed. Po Mohamedově smrti se vytvořily dvě hlavní větve islámu: sunnitská a šíitská.
Většina muslimů v Indii jsou sunnité, tedy ti ortodoxní.
První indická mešita byla postavena v roce 629 n. l.. Příchod prvních muslimů na indický subkontinent tak spadá pravděpodobně někdy do 7. století, rozmach však islám zažil až o několik století později.
Od první poloviny 16. století se vlády nad většinou indického subkontinentu na dlouhou dobu chopila muslimská dynastie Mughalů, za jejíž vlády byly postaveny nejslavnější muslimské mešity a památky, např. slavný Tádž Mahal.
Hinduisté a muslimové žijí v současné době vedle sebe jako mírumilovní sousedé, kteří se sice nijak nepřátelí a neklábosí na chodbách, nicméně se naprosto tolerují a vždy se slušně pozdraví.
Je však nutno dodat, že současný (2022) indický premiér Narendra Modi je zapřisáhlý hinduista, který začal muslimům odsekávat a jazýček na dříve zdánlivě vyrovnaných vahách se nyní kloní na stranu hinduismu.
Sikhismus
Třetím nejvíce zastoupeným náboženstvím v Indii (po hinduismu a islámu) je sikhismus. Vznikl jako reakce na kastovní systém a dominující postavení bráhmanů při obřadech. Sikhové věří v jediného Boha, kterého si nelze přestavit jako konkrétní bytost. Nemá žádné popsatelné tvary ani vlastnosti, pouze jméno „nám“, jež si má člověk připomínat a opakovat.
Náboženství vzniklo v Indii na přelomu 15. a 16. století a jeho zakladatelem je Guru Nának.
Učení Sikhů je zapsáno ve Zlaté knize a obsahuje prvky jak islámu, tak hinduismu. Zlatá kniha je uložena ve Zlatém chrámu, ve městě Amritsar ve státě Pandžáb. Stránky knihy jsou chráněny hedvábím a každé ráno pokryty čerstvými květinami. Ve dne a v noci je kněží doslova ovívají vějířem. A co je v té knize zapsáno?
Například to, že Sikh má jako povinnost chránit mladší a chovat se s respektem ke každému člověku. Všichni lidé, bez rozdílu víry, národnosti, rasy, pohlaví či kasty jsou vítáni v tzv. "Gurudvarách", což jsou chrámové komplexy.
V chrámovém komplexu je vše zadarmo, dokonce i jídlo. Najít jídelnu není těžké, pozná se podle dlouhé řady Indů sedících v tureckém sedu na zemi, čekajících s prázdným talířem před sebou. Servírky chodí s kýblem plným jídla (rýže, zelenina nebo luštěniny) a s úsměvem plní hladové krky.
Po jídle, při odchodu, si ovšem talíř musíte umýt sami. Pokud máte pocit, že byste chtěli za tu dobrotu místního kuchaře nějak odměnit, není problém, kasiček je všude dost.
Autorkou textu je Kateřina Hapalová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.