Odkud přišli - Jak o nich víme - Jak vypadají - Jací jsou - Arabové - Víra v předky - Fady - Současnost
Madagaskar obývají Malgaši, jediný a poměrně jednolitý národ s jediným jazykem. To je dost neobvyklé, ale lze to vysvětlit celkem snadno a logicky.
Odkud přišli
Čtvrtý největší ostrov světa osídlili lidé jako poslední větší kousek naší planety. Předci člověka povstali v Africe, rozšířili se odtamtud do Evropy a Asie. O něco později pronikli i na americký kontinent, který dost rychle celý kolonizovali. Z Asie a Ameriky činili opakované výpady do Tichého a Indického oceánu, až obsadili i nejposlednější ostrovy a ostrůvky v Oceánii. A odtud se, zjednodušeně řečeno, dostali i na Madagaskar, kde své vítězné tažení světem vlastně dokončili.
Leťte na Madagaskar v dobré partě
Na základě jazykové příbuznosti jsou Malgašům nejbližší Maanjanci z Kalimantanu (Bornea). Jejich předci se během několika staletí stali zdatnými mořeplavci a podnikali stále smělejší obchodní výpravy na ostrovy ve svém okolí. Zhruba několik set let před narozením Krista operovali na stále větší ploše, možná po celém souostroví Malých a Velkých Sund, či dokonce za jeho hranicemi. Některé skupiny napřely své obchodní úsilí západním směrem – na Andamany, Šrí Lanku, jižní Indii a později se přes Maledivy, Lakadivy a Sokotru dostaly až k východnímu pobřeží Afriky.
K průzkumným výpravám nově příchozí používali zejména pirogy s dvěma postranními vyvažovacími plováky, které se po celé jejich trase používají dodnes. Pro hlavní obchodní a migrační plavby však pravděpodobně zvolili mnohem větší plavidla s dvěma trupy, jaká se používala k dálkovým plavbám většího rozsahu i v Polynésii. Zhruba v 1. století dopluli až k Azánii (dnešní Keni a Tanzanii). Začali čile obchodovat s Afričany a postupem času pronikli i do vnitrozemí – přinejmenším některé kulturní vlivy Indonésanů známe až z východního Konga. Během oněch několika set let se nově příchozí pochopitelně také mísili s původním obyvatelstvem. Vznikla afroindonéská směsice, tak typická pro Madagaskar.
Tito lidé měli cestování a objevování v krvi a pronikali dále na jih. Pravděpodobně ve 3. století dorazili na Komory a odtud i na Madagaskar. Tak zakončili jednu z nejpozoruhodnějších cest v historii lidstva, která začala v Indonésii, trvala několik staletí a skončila osídlením Madagaskaru.
Jak o nich víme
První náznaky přítomnosti člověka na Madagaskaru sice kladou počátky lidského osídlení ostrova někam do 4000 let staré minulosti, ale jsou velmi neprůkazné. Prvním opravdu jednoznačným důkazem byl až nález kostí hrocha poškozených kovovými nástroji. Byly nalezeny na západním pobřeží Madagaskaru a podařilo se je datovat někam na počátek křesťanského letopočtu (± 100 let).
Říkají nám sice, že tehdy už člověk na Madagaskaru byl, ale nespecifikují blíže, zda to byl usazený zemědělec s celou svou rodinou, přáteli a sousedy, nebo jen náhodný rybář, kterého zavála bouře trochu dál od obvyklých lovišť, takže si tu musel jen opatřit potravu na zpáteční cestu domů.
První známky trvalého osídlení známe z nejsevernějšího výběžku ostrova. Jsou to tábořiště s ohništi, keramikou a odpadem po konzumaci ryb a zvířat. Pocházejí přibližně z poloviny pátého století. Významnější osídlení je pak doloženo z východního pobřeží a je staré asi 1 100 let. V 10. a 11. století již bylo malgašské osídlení kulturně i jazykově stabilní – alespoň na pobřeží. Během několika následujících stovek let lidé postupně obsazovali další a další části Madagaskaru.
Jak vypadají
Dnes obývá Madagaskar 18 kmenů či národů (viz mapku). To je oficiální číslo, které se učí ve škole i malgašští školáci. Je to ale trochu složitější, protože rozdělení některých etnik není jednoznačné, k hrubému přiblížení to však může postačit. A protože od počátků osídlení uplynulo vlastně jen několik stovek let, mluví všichni jediným společným jazykem (viz malgaštinu), který neměl dost času na to, aby se rozrůznil do více odlišných jazyků.
Již méně homogenní je obyvatelstvo velkého červeného ostrova, pokud jde o jeho fyziognomii, vzhled a genetický základ. První osadníci přicestovali z Indonésie, předpokládá se, že první migrační vlnu, která byla zřejmě dosti nepočetná, následovala druhá, mnohem větší a významnější. Později přicházeli na Madagaskar také lidé z Afriky. Dnešní Malgaši jsou geneticky (v mužské i ženské linii) v průměru zhruba z poloviny Indonésané a z poloviny Afričané.
Ale opravdu jen v průměru, protože každý, kdo alespoň jednou Madagaskar navštívil, ví, že typová rozmanitost jeho obyvatel je neobvykle vysoká. Typičtí potomci indonéských osadníků jsou dnes hlavně Merinové a Betsileové. Mají světlou pleť, rovné černé vlasy, úzký rovný nos a úzké rty. Zejména potomci dávných panovnických a šlechtických rodů jsou téměř čistokrevní Asiaté, neboť v těchto kruzích se – podobně jako i v Evropě – hodně dbalo na kvalitní „plemenitbu“. Etnika geneticky bližší Asii žijí ve vnitrozemí ostrova. Není to vlastně až tak překvapivé, uvědomíme-li si, že právě Asiaté přicestovali v nejdávnější historii, měli dostatek času proniknout do nitra ostrova a založit tu malá království.
Pozdějšími příchozími byli Afričané, kteří se usazovali na pobřeží, a posléze „odřízli“ lidem ve vnitrozemí cestu k moři. Národy na pobřeží mají dodnes geneticky blíže k Afričanům a také vypadají více jako typičtí černoši – mají kudrnaté vlasy, plné rty, široké nosy a tmavou pleť. Mezi lidmi z pobřeží, tzv. côtiers, a Meriny z centrálního Madagaskaru panuje již po staletí jistá nevraživost. Vychází z minulých křivd a i dnes je posilována jistou nerovností v přístupu k moci.
V časech velkých panovníků madagaskarské historie (zhruba v 18. a 19. století) merinští králové ovládli postupně celý ostrov. Nejen král a jeho rodina byli tedy Merinové, ale i do nižších mocenských struktur měli přístup v podstatě jen obyvatelé Imeriny (příslušníci merinského národa). Z nich se rekrutovali všichni ministři, generálové, guvernéři, vyslanci a další vysocí státní úředníci. I dnes se velmi dbá kupříkladu na to, jakého původu je prezidentský kandidát.
Jací jsou
Madagaskařané jsou lidé velmi srdeční, přátelští a otevření. Jsou na vás, jako na cizince, dosti zvědaví. Budete-li v nesnázích, většinou se vám budou snažit pomoci. Zároveň ale musí mít člověk na paměti, že Madagaskar je velmi chudá země a mnoho lidí musí doslova bojovat o každé sousto.
Nelze se proto divit, že někteří ten boj vzali doslova a dali se na cestu vedoucí částečně nebo úplně mimo zákon (původní malgašský výraz pro zloděje dobytka – dahalo – už dnes znamená prostě jen „zloděj“). Přesto je Madagaskar stále bezpečnou zemí a dobří lidé převažují.
Arabové
Malgašských konvertitů k islámu je velice málo. Současná muslimská komunita na Madagaskaru (převážně na severozápadě) pochází zejména z Komor a Pákistánu a přicestovala postupně během 20. století. Tito lidé žijí v dosti silné izolaci od většinové populace, věnují se převážně obchodu a udržují silné rodinné svazky. Malgaši je nazývají poněkud pejorativním jménem karana.
Jinde – zejména podél východního pobřeží – jsou četné stopy arabského či islámského vlivu značně staršího data, ale chybí jim ústřední motivy islámské víry: Alláhovo jméno, mešita, modlitba, almužna, pouť do Mekky. To nejspíš ukazuje na to, že přicházející Arabové byli buď předislámští kolonisté, nebo příslušníci sekt, které se od ortodoxní muslimské víry odklonili za bouřlivých časů Muhammadova života a za života jeho bezprostředních následovníků.
Každopádně v 12. až 17. století existuje na pobřeží několik prosperujících přístavů, které čile obchodují s arabským světem. Nejstarší byla Mahilaka na severozápadě, nejvýznamnější pak Iharaha na severovýchodě, ale byly i další. Lidé z těchto měst nebo spíš městských států jednak čile obchodovali po moři, jednak se snažili proniknout hlouběji do nitra ostrova. Z jejich řad se formovala některá současná etnika, jako Antemorové, Antambahoakové, anebo se z nich přinejmenším stali vůdčí skupiny etnik jiných (Antanosyů, Antandroyů, možná i Mahafalů).
Víra v předky
Kromě zemědělských a řemeslných dovedností si první obyvatelé Madagaskaru přivezli i určitý spirituální pohled na svět. Středobodem jejich kultury je jednak víra v předky, jednak systém mnohých fady (tabu). Uctívání předků znamená také úctu ke starým lidem a tradicím, udržování starých pravidel, zvyklostí a obřadů. Jedním z nejznámějších (alespoň mimo Madagaskar) je famadihana čili „obracení mrtvých“. V tradičně smýšlejících rodinách se tento obřad koná jednou za několik let. Ostatky mrtvých (tedy předků) jsou vyjmuty z hrobek, očištěny a zabaleny do nových látek, rohoží a rubášů.
Famadihanu a podobné obřady vede ombiasy či ombiasa, šaman neboli vůdce v duchovních záležitostech. On také řídí a stanovuje mnoho drobnějších a všednějších záležitostí. Určuje vhodné dny pro různé významné události, jako je svatba, pohřeb, obřízka. Vykládá budoucnost, a proto se s ním lidé chodí radit, kdy mají kupříkladu podniknout dalekou cestu, kdy uspořádat famadihanu, jaké dát jméno novorozenému dítěti ap.
Fady
Chování lidí upravuje také soustava mnohých nepsaných, ale dodržovaných fady−tabu. Jsou jich desítky i stovky, místně se velmi liší (často od vesnice k vesnici) a proměňují se v čase. Například na ostrůvku Nosy Atafana žije mnoho potkanů, ale je fady (zakázáno) o nich mluvit. To je ovšem dost těžké, když zde jejich počty převyšují snad i počty komárů, a po setmění se při každém kroku rozutečou na všechny strany stovky potkanů. Statným hlodavcům se zde proto neříká potkani (malg. voalavo), ale tsimamaky. To lze přeložit několika způsoby, ale ten rozhodně nejvýstižnější zní „nezničitelní“.
Hodně rozšířeným fady je zákaz ukazovat na něco prstem (průvodci v každé rezervaci a národním parku na to turisty opakovaně upozorňují). To ovšem neznamená, že nelze ukazovat vůbec; prostě míříte do prostoru pokrčeným prstem čili druhým kloubem od konce ukazováčku.
Mnohá fady mají ochrannou funkci. Na některých místech je třeba fady koupání v moři. Vzhledem k počtu žraloků se to ukazuje jako prozíravý zákaz. Za zapovězeným požíváním některých potravin můžou být hygienické ohledy ap.
Současnost
Tradiční svět Malgašů se však v posledních staletích hodně proměnil a nejrychleji se mění dnes. Významnou úlohu v minulosti sehráli evropští kolonizátoři a křesťanští misionáři. V poslední době proniká zejména do měst a oblastí navštěvovaných turisty západní kultura. Tradiční zvyky přetrvávají hlavně na vesnicích a v odlehlých oblastech. Města již v mnohém připomínají jakékoli jiné aglomerace kdekoli na světě.
Autorem textu je Pavel Hošek, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.