První lidé - Mapuchové - Evropané - Zlato, ovce a ropa - Současnost
První lidé
Někdy před 20 000 lety přišli do Severní Ameriky přes Beringovu úžinu první lidé. Lidské osídlení se potom šířilo směrem do Jižní Ameriky a nejstarší důkazy osídlení v oblasti Patagonie pocházejí z období před 13 000 lety. Před 8 000 lety byl překonán Magellanův průliv a lidé se dostali až do Ohňové země.
Než v 16. století přišli první Evropané, oblast byla osídlena domorodými kočovnými kmeny, z nichž některé se pohybovaly po patagonské pampě, kde lovily převážně lamy guanaco, jiné žily jako rybáři v pobřežních oblastech, kde se na malých vratkých kánoích plavili po stovkách fjordů. Podle mohutných kožešinových bot, které domorodci nosili, dostala Patagonie svůj název („pata gón“ = velká noha) od svého objevitele Magalhãese.
Leťte do Patagonie v dobré partě
Mapuchové
Nejznámějším z kmenů jsou Mapuchové, kteří se v období mezi 7. a 16. stoletím rozšířili z jižního Chile až na území dnešní Argentiny a dosáhli počtu téměř jednoho milionu lidí. V předkolumbovských dobách se Mapuchové úspěšně bránili začlenění do obrovské říše Inků a později bojovali i proti španělským dobyvatelům. Poté, co poznali koně, se jejich vliv rychle šířil ještě dál a do konce 18. století nahradili většinu ostatních indiánských kmenů.
Mapuchové se živili drobným zemědělstvím, rybařením, lovem a sběrem rostlin a jejich plodů, někteří chovali malá stáda lam pro maso a vlnu. Byli zdatnými hrnčíři, tkalci, dokázali vyrábět zbraně a nástroje, obrábět kovy. Díky vynikajícím znalostem divokých rostlin a jejich léčivých účinků byli vyhledávanými léčiteli a šamany. Jejich dnešní potomci tyto znalosti a dovednosti stále využívají.
Evropané
Za prvního Evropana, který se dostal k břehům dnešní jižní Patagonie, je považován portugalský mořeplavec Ferdinand Magalhães (Magellan ve španělštině), který ve službách Španělska hledal západní námořní cestu do Indonésie, k ostrovům koření a bohatství. Následně se Španělé snažili oblast kolonizovat, čemuž se urputně bránily indiánské kmeny a většina z prvních osad proto brzy zanikla. Nakonec se však kolonizace Španělům podařila.
Ve 20. letech 19. století vybojovaly Chile a Argentina nezávislost na Španělsku. Oblast jižní Patagonie za své území považovali Chilané. Když o ni vzrostl zájem světové veřejnosti díky slavným plavbám britské lodě Beagle v letech 1826-1834, na které se při jedné plavbě plavil i později vyhlášený přírodovědec Charles Darwin, Chilané se zalekli a vyslali sem první osadníky. V roce 1848 založili u Magalhãesova průlivu osadu Punta Arenas. To ovšem rozčílilo Argentince, kteří si na Patagonii také dělali nárok, a oblasti tak hrozil ozbrojený konflikt.
Zlato, ovce a ropa
Na konci 19. století bylo na území Patagonie objeveno zlato, které přilákalo spoustu nových osadníků. Když zlatá horečka pominula, začalo se na rozlehlých pozemcích chovat „bílé zlato“ - ovce. Přicházeli farmáři jak z Chile, tak z Argentiny, s podporou obou států se začaly budovat cesty a zemědělské osady a majitelé rozlehlých rančů brzy zbohatli.
Z původně nehostinné oblasti se stalo atraktivní pohraniční eldorádo. Daní za to bylo vyhnání původních obyvatel a dlouhodobé poškozování citlivých pastvin miliony ovcí. Po čase přišla krize způsobená výrazným propadem cen vlny a zničením pastvin. Hlavní surovinou se stala ropa, díky které začal prosperovat ropný průmysl, který ovšem krize později dostihla také.
Současnost
Chile a Argentina se v roce 1902, po dlouhém období sporů o hranice a jejich přesné vymezení, které mnohokrát hrozily ozbrojeným konfliktem, dohodly. Chile vládne území na obou stranách Magalhãesova průlivu, díky čemuž má přístup k Atlantskému oceánu, a zároveň se s Argentinou dělí o polovinu Ohňové země. Mnohé zemědělské a průmyslové podniky se opět postavily na nohy a do Patagonie začali přijíždět turisté, kteří oblasti „na konci světa“ přinášejí peníze a naději.
Autorkou textu je Hana Tomsová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.