Residencial - Posada - Hostel - Hotel - Estancia - Cabaňas - Kempy - Volné táboření
Druh ubytování je i v Patagonii možné si volně vybírat podle požadovaného komfortu a finančních možností. V hlavní sezóně je vhodné si ubytování předem rezervovat, ale sehnat volný pokoj je v každém městě většinou velmi jednoduché. Někdy dokonce už u příjezdu veřejných dálkových autobusů čekají majitelé a zaměstnanci různých penzionů a hotelů a nabízejí volné pokoje. Tady je prostor pro smlouvání o cenu a kdo umí španělsky a zná místní podmínky, bude vždy ve výhodě.
Leťte do Patagonie v dobré partě
Residencial, hospedaje, casa de familia, hostal
Tyto názvy označují nejpoužívanější druhy ubytovacích zařízení mezi běžnými turisty. Obvykle se jedná o malá soukromá zařízení spíše pro menší počet hostů, kde jsou hosté téměř součástí rodiny. Kvalita pokojů a příslušenství může být velice různá, ale většinou se jedná o skromné domácí prostředí s možností usmlouvání ceny a rodinnou atmosférou.
Posada, hostería
Jedná se obvykle o pohodlný menší hotel s lepším vybavením, ale s vyššími cenami než předchozí typ ubytování.
Hostel
Takto se označují klasické mládežnické ubytovny. Opět mohou být na různé úrovni, pokoje bývají často vícelůžkové. K dispozici zde bývá internet, pračka, televize nebo společenská místnost, mezi zaměstnanci převažují studenti. Většinou zde panuje přátelská atmosféra a je možné získat zajímavé informace o místě, eventuelně si nechat zařídit jízdenky, letenky nebo výlety s místními cestovními agenturami.
Hotel
Slovo „hotel“ zde může znamenat cokoliv, od luxusního moderního podniku po nevěstinec. Případný počet hvězdiček rozhodně nemusí odrážet skutečnou kvalitu zařízení.
Estancia, finca
Takto se označují ranče, které nabízejí volné pokoje hostům. Je to něco na způsob naší agroturistiky – bydlíte na statku a máte možnost poznat venkovský život.
Cabaňas
Jedná se o chatky v rekreačním středisku, většinou luxusně vybavené.
Kempy
Téměř v každém městě či vesnici se nachází kemp, kde se dá za nízký poplatek stanovat. Úroveň bývá velmi různá. Někde se jedná o příjemné místo se slušným vybavením, někde o skromný pozemek vedle silnice se suchým WC. V některých národních parcích se smí tábořit jen na vyhrazených tábořištích, někdy zdarma, jindy za poplatek (cizinci platí vždy více než místní). Problémem v kempech a na vyhrazených tábořištích bývá příliš vysoká koncentrace táborníků a s tím spojený hluk a nepořádek.
Volné táboření
Táboření „na divoko“ nebývá problém mimo města a národní parky (tam je většinou zakázané). Velká rozloha divočiny s malým osídlením k divokému táboření přímo vyzývá. Čím jižněji, tím je táboření bezpečnější.
Autorkou textu je Hana Tomsová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.