Území dnešního Švýcarska se vyvíjelo podobným způsobem jako zbytek Evropy. První století byla poznamenána migrací, což vedlo k tomu, že oblast byla osídlena různými národy.
Jeďte do Švýcarska v dobré partě
Některé z nejzajímavějších archeologických nálezů ve Švýcarsku jsou nálezy u jezerních sídlišť s domy postavenými na kůlech. Nejznámějším takovým sídlištěm byla keltská vesnice v La Tène u Neuchâtelského jezera. Kultura pozdní doby železné, která začala kolem roku 450 př. n. l., byla pojmenována po tomto umístění (více viz kapitola Švýcarská muzea).
Počátkem 3. století před naším letopočtem a po porážce Hannibala dobyli Římané oblast dnešního jižního Ticina. Asi o 75 let později Římané dobyli údolí Rhôny (včetně Ženevy), aby mohli kontrolovat cestu z Itálie do Španělska.
V roce 58 př. n. l. porazil samotný Julius Caesar keltský kmen Helvetiů, který žil na území mezi Alpami a pohořím Jura, a pověřil ho, aby dohlédl na hranici u řeky Rýn, a uložil mu chránit římské teritorium před germánskými kmeny. V té době byly ve Švýcarsku založeny římské kolonie, jejichž pozůstatky jsou v současném Švýcarsku patrné dodnes, jelikož Římané postavili mnohá města jako správní centra. Největší ruiny jsou k vidění nedaleko Basileje (Augusta Raurica) a v Římany založeném městě Aventicum (dnešní Avenches), které se tehdy stalo hlavním městem římské provincie Helvetia. Dílčí pozůstatky jsou k vidění například v Nyonu nebo Solothurnu. Římané si také podrobili kmen Rétů (obývající území dnešního kantonu Graubünden) a v té době byly zbudovány první silnice přes známé alpské průsmyky.
I když bylo území pod římskou nadvládou, římská vláda nebyla utiskující. Místní úřady si zachovaly své funkce a postavení a obyvatelstvo bylo pozvolna romanizováno, a to i díky zakládání škol, ve kterých byla latina oficiálním jazykem.
Římané byli vyhnání nájezdy germánských kmenů Alemanů, kteří se usadili ve východním Švýcarsku. Další germánský kmen, Burgundi, se zase usadil v západní části země.
Dějiny moderního Švýcarska oficiálně začínají v roce 1291, kdy došlo k uzavření spojenectví (ochranné alianci proti Habsburkům) mezi kantony Uri, Schwyz a Unterwalden (dnešní Obwalden a Nidwalden) na louce Rütli u Vierwaldstättersee nedaleko Luzernu. Takto vytvořená volná konfederace států (která mimo jiné usnadnila správu společných zájmů a zajistila mír na důležitých horských obchodních trasách) přetrvávala po staletí.
Švýcaři poprvé vyhlásili neutralitu v roce 1515 jako důsledek porážky svých vojsk v bitvě u Marignana nedaleko Milána, kdy byli poraženi francouzsko-benátskou armádou. Švýcarská neutralita, jak ji známe dnes, byla ustanovena mírovou smlouvou podepsanou po porážce Napoleona u Waterloo v roce 1815.
V roce 1847 vypukla občanská válka mezi švýcarskými katolíky a protestanty, která ale trvala pouhých 26 dnů. Liga katolických kantonů byla poražena protestantskou armádou a v roce 1848 byla přijata nová federální ústava, která z velké části platí dodnes. Již tehdy bylo totiž ustanoveno, že v čele státu stojí prezident volený na jeden rok a hlavním městem se stal Bern. V roce 1874 byla ústava revidována a od té doby musí být většina federálních zákonů schválena celonárodním referendem.
Latinské označení Švýcarské konfederace (Confoederatio Helvetica) se zachovalo ve zkratce CH, která se používá pro označení aut a jako internetová doména.
Švýcarsko je dnes centrem světových financí a sídlem mnoha významných mezinárodních institucí. Je to zvláštním způsobem privilegovaná a neutrální země. Současné Švýcarsko zůstává díky svému systému přímé demokracie jedinečné, izolované, mile provinciální a ojedinělé.
Autorkou textu je Hana Hurábová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.