Levandule lékařská

(lat. Lavandula angustifolia, angl. common lavender, true lavender nebo narrow-leaved lavender, fran. lavande)

Levandule lékařská je silně vonný bohatě větvený polokeř s modrofialovými květy z čeledi hluchavkovitých. Pěstuje se v mnoha kultivarech. Divoce roste na kamenitých (často vápencových) místech, která jsou vystavená slunci. Bývá součástí vegetačního typu garrigue.

Původ a výskyt

Rostlina původně pochází ze západní části Středozemí (Pyreneje a jiné španělské hory), dnes se vyskytuje v celé jižní Evropě, ale i v severní Africe, typická je pro francouzskou Provence. Kromě Francie se pěstuje např. také v Chorvatsku, Japonsku či australské Tasmánii.

Využití

Levandule je tradiční léčivá a aromatická rostlina. Léčivé účinky prokazuje buď ve formě levandulového oleje, který se získává z květů destilací, nebo i ve formě bylinkového čaje. Především v provensálské kuchyni se využívá na ochucení džemů, sladkostí, octa, různých krémů nebo také masa. Je také součástí provensálského koření (herbes de Provence). Využití našla i ve španělské a italské kuchyni.

Velký význam má použití vonných silic v kosmetických přípravcích a parfémech, do mýdel a masážních olejů. Sběr probíhá mechanicky (speciálními kombajny) v plném květu, zhruba od poloviny července. Levandule se pak odváží do parních destilérek, kde se z květů extrahují esenciální oleje.

Zajímavosti

  • na plantážích v Provence se dnes mnohem častěji než levandule pěstuje kříženec levandule lékařské a širokolisté zvaný lavandin, který je oproti pravé levanduli vyšší a dává pětinásobně větší výnos oleje
  • levandule nemá ráda vlhkou půdu, naopak dokáže přežít i dlouhá období sucha
  • tuto bylinu používali při léčbě nemocných už Egypťané, Řekové, Římané a Arabové. Často se pěstovala v blízkosti prádelen a využívala se k provonění podlah, kdy se uplatnila při hubení hmyzu, včetně blech, štěnic a vší. Dodnes se dává i do skříní jako ochrana proti molům.
  • rodové jméno lavandula je odvozeno od latinského slova lavare, tj. koupat se, mýt se. Staří Římané ji totiž používali k provonění vody v lázni, ale také k provonění svého oděvu.
  • koncem středověku se levandule označovala jako rostlina Matky Boží zahánějící necudné choutky. Lidé také věřili, že její těžká vůně zahání démony.
  • nejkvalitnější levandule lékařská se pěstuje v nadmořské výšce 800 až 1 300 metrů, existuje však i mnoho jiných druhů levandule, které rostou v nižších polohách.
  • některé druhy levandule mohou být samozápalné, protože obsahují hodně těkavých olejů a v době veder se tak mohou vznítit sousední rostliny. To se děje především v Austrálii.
  • levandule byla i součástí Eau de Cologne, tedy kolínské, kterou v roce 1709 poprvé namíchal Ital G. M. Farina v německém Kolíně nad Rýnem

Autorem textu je Petr Želiezko, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena. Případné připomínky můžete zaslat na e-mail petr@mundo.cz.