Základní informace o Chorvatsku

Oficiální název

Chorvatská republika (chorvatsky Republika Hrvatska)

Hlavní město

Záhřeb (Zagreb)

Rozloha

56 542 km² (asi o čtvrtinu menší než ČR), a to včetně povrchu cca 1 200 chorvatských ostrovů, které jsou různých velikostí, od největších až po malé velikosti útesu. Pobřežní vody (vnitrozemské a teritoriální) k celkové rozloze přidávají ještě 31 067 km². Mořské pobřeží Chorvatska je třetí nejdelší ve Středomoří – celková délka je 5 835 km, z čehož pevninská část tvoří 1 777 km a ostrovy 4 058 km. Mezi ty největší patří Cres (405 km²), Krk (405 km²), Brač (395 km²), Hvar (297 km²), Pag (284 km²), Korčula (271 km²) a Dugi Otok (113 km²).

Státní zřízení

parlamentní republika

Administrativní členění

Regiony se administrativně dále dělí na 20 žup (županija) a hlavní město Záhřeb se stejným statutem. Nižší územní celky tvoří 430 opštin s podobným postavením, jaké mají u nás obce/města. Historicky se také Chorvatsko člení na deset oblastních regionů: vnitrozemská Slavonie, Střední Chorvatsko a Záhřeb; pobřeží lemuje Istrie, Kvarner, Lika-Karlovac a Dalmácie, která se ještě od severu k jihu dělí na oblast Zadarskou, Šibenickou, Splitskou a Dubrovnickou. 

Podnebí

Chorvatsko má středomořské podnebí na pobřeží a kontinentální ve vnitrozemí. Typická jsou pro něj horká a suchá léta. Zimy jsou zde krátké a mírné, ve vnitrozemí chladnější, s průměrnými teplotami nad bodem mrazu. Teploty vzduchu na pobřeží stoupají od severozápadu k jihovýchodu. Nejteplejším měsícem je červenec a srpen (průměrně 25 až 26 °C), v červnu a září dosahují teploty příjemných 22 až 23 °C. Moře se může v letních měsících ohřát až na 27 °C. Nejvíce slunečního svitu má ostrov Hvar (s prvenstvím v celém Středomoří), Korčula a oblast kolem Dubrovníku, zatímco nejchladnější a nejdeštivější je oblast Dinárských hor.

Na pobřeží se můžeme často setkat s několika druhy větrů. Jedním z nich je bura, suchý vítr z bulharských hor. Je prudký a nepředvídatelný, ale dodává jedinečnou chuť na vzduchu sušenému jadranskému pršutu. Od Afriky vane horký jugo, který přináší písek ze Sahary a může rozbouřit moře až na několik dní. Příjemně osvěžující je severozápadní mistral přinášející zpravidla hezké počasí, na rozdíl od nárazové nevery, silného západního větru doprovázeného bouřkami.

Nejvíce srážek spadne ke konci podzimu, minimum pak během letních měsíců. Nejdeštivější oblastí jsou pohoří Velebit a Gorski Kotar a naopak nejméně prší na chorvatských ostrovech.

Reliéf

Díky tvaru podkovy má Chorvatsko rozmanitý reliéf. Vnitrozemská část spadá do systému Panonské pánve – Slavonská nížina mezi řekami Sávou a Drávou je nejúrodnějším jádrem země. 54 % celkové rozlohy země nepřesahuje 200 m nadmořské výšky. Střední část země tvoří pahorkatiny, které přecházejí do hornatého pásma Dinárské soustavy, táhnoucí se od Slovinska až do Černé Hory. Vápencové podloží zde umožnilo vznik mnoha krasových jeskyní, propastí a jiných útvarů. Nejdelší a nejvýznamnější částí je pohoří Velebit a nejvyšší je Dinara ve střední části při hranici s Bosnou a Hercegovinou. Pobřeží tvoří suchý hornatý pás lemovaný stovkami ostrůvků, které byly kdysi součástí pevniny, a tvoří je tedy zejména horské hřebeny. Chorvatsko má v evropském měřítku druhé nejčlenitější pobřeží, nad ním už vyniká pouze Norsko.

Lesy (zejména smíšené) pokrývají asi 36 % plochy, 40 % je využíváno pro hospodářské účely (obilí, slunečnice, vinná réva) a zbylá část je travnatá, místy bažinatá. Nachází se tu osm národních parků, šest přírodních parků, desítky zvláštních rezervací (botanických, hydrologických, ornitologických), lesoparků a dalších přírodních památek. Nejbohatší na přírodní krásy je oblast severní Dalmácie, kde najdeme kaskádu Plitvických jezer, hluboké kaňony parku Paklenica, vodopády na řece Krka nebo ostrovní národní park Kornati.

Nejvyšší hora

Sinjal / též Dinara (1 831 m) podle stejnojmenného pohoří, ve kterém se nachází

Nejnižší bod

Jaderské moře (0 m)

Největší řeky

Nejdelší řekou je ve Slovinsku pramenící Sáva (562 km na území Chorvatska) následovaná Drávou (505 km) a Kupou (296 km). Všechny tři se vlévají do nejvodnatějšího Dunaje (188 km), který je odvádí do Černého moře (62 % úmoří). Největší řekou, která ústí v Jaderském moři, je Cetina (101 km) a na území Chorvatska krátká, avšak silná Neretva. Za zmínku stojí také řeky KrkaZrmanja, které jsou obdivované pro jedinečné scenerie s vápencovými kaňony, divokými soutěskami a vodopády. V Chorvatsku se nachází také mnoho ponorných říček, které mají tok ukrytý pod zemí a vyvěrají často až pod hladinou moře. Kromě toho najdeme ve vnitrozemí 14 termálních pramenů.

Jezera

Největším přírodním jezerem je Vrana (30,7 km²) na území severní Dalmácie. Vzniklo zatopením krasového pole a jeho maximální hloubka dosahuje pouhých 6 m. Jezero dělí od Jaderského moře 1 až 13 km široký vápencový hřbet, proto je voda v něm brakická (s vyšší koncentrací soli). Spolu se svým okolím bylo prohlášeno přírodním parkem a jde o významnou ornitologickou rezervaci. Další největší sladkovodní plochou je uměle vybudované Dubravsko jezero (17,1 km²) na řece Drávě a Peručko (13 km²) na řece Cetina, které leží v nadmořské výšce 360 m. Pro svou krásu jsou nejznámější Plitvická jezera, systém 16 jezer s vodopády propojených vápencovými kaskádami.

Obyvatelstvo

Počet obyvatel v Chorvatsku činí 4,1 milionů, ale od roku 1991 stále klesá. K velkému úbytku přispěla chorvatská válka za nezávislost v 90. letech, kdy byly převážně srbské oblasti vysídleny a statisíce uprchlíků se již nevrátily. Místa, kde původně žila srbská komunita, částečně osídlili uprchlíci z Bosny a Hercegoviny, ale zároveň řada Chorvatů zakotvila v sousední Bosně a Hercegovině. Dnes tam tvoří Chorvaté asi 15% menšinu (cca 550 tisíc obyvatel), jejímž centrem je město Mostar.

K odlivu obyvatel nadále dochází v důsledku ekonomicky motivované migrace. Předpokládá se, že v zahraničí v současnosti žije více než třetina celkového počtu Chorvatů. V Západní Evropě našlo domov přibližně milion Chorvatů a další milion a půl jich žije v USA, Kanadě, Chile, Argentině, Austrálii a jinde v zámoří. Dalším faktorem je negativní přirozený přírůstek, díky němuž se chorvatská populace každoročně snižuje o cca 10 tisíc lidí. Porodnost 1,5 dětí na matku patří k nejnižším na světě.

Většina obyvatelstva Chorvatska žije v severní polovině země, zejména v okolí hlavního města Záhřebu. V pobřežní části je nejvíce osídlené okolí Splitu. Z více než tisícovky ostrovů je trvale obydlených pouhých 47 s celkovým počtem 150 tisíc obyvatel. Úplně jiná byla situace v 16. století, kdy byly ostrovy hustě osídleny uprchlíky před Turky. Odtud ale obyvatele časem vyhnal nedostatek vody a úrodné půdy.

Etnické složení

Chorvatsko je etnicky nejvíce homogenní ze všech šesti zemí bývalé Jugoslávie – Chorvaté tvoří 91 % obyvatel. Nejpočetnější, srbská menšina (4,4 %) žije zejména ve východní Slavonii. Zbytek populace tvoří Italové (poloostrov Istrie), Bosňáci, Maďaři, Slovinci, Němci, Češi, Romové a další.

Čechů žije v Chorvatsku téměř 10 tisíc. Městem s nejsilnější českou menšinou je Daruvar v chorvatské Slavonii. Početnou komunitou našich krajanů jsou také známé tzv. „české vesnice“, jako např. Ivanovo Selo nebo Pemie. Čeští obyvatelé se zde začali usazovat již od 18. století, kdy byla Slavonie na pomezí hranic s Osmanskou říší, kam se stěhoval vojenský personál z celého Rakousko-Uherska. Čechům místní říkali „Pemci“ (název odvozený od německého slova Bohemia). Chorvatští Češi mají svůj vlastenecký svaz, české školy i rádiový kanál a v úzké spolupráci se slovenskou komunitou udržují své tradice.

Náboženství

Církev se v praktickém životě Chorvatů těší důležitému postavení a důvěře. Již od 9. století je dominujícím náboženstvím římský katolicismus (87 %), který byl vždy silným sjednocujícím prvkem chorvatského národa. Zastoupení zde má také pravoslavné náboženství (4,4 %), jež vyznává srbská menšina (srbská pravoslavná církev je druhou nejstarší slovanskou pravoslavnou církví po bulharské). Na rozdíl od katolíků pravoslavná církev neuznává autoritu římského papeže, prokazuje úctu ikonám a povoluje kněžím sňatky. 1,5 % populace tvoří muslimové a asi 3,8 % obyvatel jsou bez vyznání.

Jazyk

Úředním jazykem je chorvatština, kterou hovoří 96 % obyvatelstva. Srbština je rozšířená zejména podél hranice se Srbskem a s Bosnou a Hercegovinou – používá ji asi 1,2 % lidí. Tyto dva jazyky se od sebe příliš neliší – spolu s bosenštinou byly dříve považovány za dialekty jihoslovanské srbochorvatštiny (s přestávkami oficiální jazyk v letech 1850–1991). Asi 3 % obyvatel Chorvatska hovoří jinými jazyky, jako je maďarština, čeština, slovenština a albánština. Na ostrovech díky jejich izolovanosti historicky vznikla specifická nářečí, která se dochovala dodnes.

Města

Záhřeb (806 tisíc), Split (170 tisíc), Rijeka (117 tisíc), Osijek (102 tisíc), Zadar (75 tisíc), Pula (56 tisíc), Slavonski Brod (54 tisíc), Karlovac (51 tisíc), Varaždin (46 tisíc), Šibenik (44 tisíc).

Vlajka

Chorvatskou vlajku tvoří tři vodorovné pruhy v panslovanské trikoloře – červený, bílý a modrý. V jejím středu je umístěn chorvatský státní znak, který na vlajce nahradil v roce 1991 rudou jugoslávskou hvězdu. Znak má podobu červeno-bíle šachovaného štítu, nad nímž se klene znaková koruna složená z pěti znaků důležitých historických zemí, které jsou součástí Chorvatska: centrální Chorvatsko (světle modré pole se zlatou hvězdou a stříbrným půlměsícem), Dubrovník (tmavě modré pole se dvěma červenými pásy), Dalmácie (světle modré pole se třemi zlatými levhartími hlavami), Istrie (tmavomodré pole se zlatou kozou s červenými kopyty a rohy) a Slavonie (zlatá hvězda a bíle lemovaný červený pás s černobílou kunou).

Geografické informace o dalších zemích