(lat. Macaca mulatta, angl. rhesus macaque nebo rhesus monkey)
Popis
Makakové jsou hned po člověku nejrozšířenějším rodem primáta na světě. Makak rhesus se vyskytuje v jižní, střední a jihovýchodní Asii, kde obývá širokou škálu různých biotopů. Najdeme ho v suchých oblastech, na pastvinách, v lesích i v horských oblastech, a to až do nadmořské výšky okolo 2 500 m n. m. Velmi dobře se adaptoval i na život v blízkosti člověka, ať už ve venkovských oblastech nebo ve městech.
Patří mezi středně velké opice, tělo s hlavou měří 47 až 53 cm a ocas je dlouhý 20 až 32 cm. Samci jsou větší než samice, mohou vážit 7,7 až 12 kg, zatímco samice váží jen okolo 5,3 kg. Tělo makaka je pokryto červeno-hnědo-šedou srstí, jejíž barva a hustota se liší podle prostředí, ve kterém žije, spodní strana těla je světlá. Kůže na obličeji, uši, rty a oční víčka makaka jsou narůžovělá a téměř bez srsti. Samci se dají odlišit podle delších špičáků.
Makak rhesus je aktivní během dne, pohybuje se jak na stromech, tak na zemi a také velmi dobře plave. V noci spí ukrytý na vysokých stromech, aby byl chráněný před predátory, kterými jsou větší masožravci, dravci a hadi. Makak se dožívá až 30 let.
Tlupa
Makakové žijí ve velkých skupinkách o 20 až 100 jedincích, které se skládají ze zvířat různého stáří a pohlaví. Tlupa je vedena a chráněna dominantním samcem a mezi jejími členy panuje složitá hierarchie, která se u samic a samců liší. Postavení samice je odvozeno od postavení její matky, zatímco postavení samce je závislé na síle, věku a zkušenostech. Níže postavení jedinci jsou vyháněni od potravy a mláďata výše postavených samic mají automaticky od narození lepší pozici ve společenství. Vztahy mezi jedinci se utužují vzájemnou péči o srst a dalšími sociálními kontakty.
Potrava
Makakové jsou všežravci, živí se převážně rostlinnou potravou – ovocem, semeny, ořechy, listy, kůrou, hlízami, ale požírají i bezobratlé a ptačí vejce. Mají lícní torby, do kterých si během sběru rukama ukládají nalezenou potravu, aby ji později v klidu sežrali. Jelikož požírají mnoho ovoce, jsou významnými šiřiteli semen po okolí. Patří mezi velmi zdatné vykradače batohů a lupiče hospodářských plodin, jako je rýže, kakao nebo kokosové ořechy. V blízkosti měst se také přiživují na skládkách odpadu.
Rozmnožování
Období rozmnožování makaků závisí na prostředí a klimatu, ve kterém žijí. Samice v této době přicházejí jednou za měsíc do říje, která trvá cca 9 dní. Ta se navenek projevuje zduřením a zčervenáním kůže na zadku a specifickým pachem. Mezi samci dochází k ostrým bojům. Během říje se samice paří s několika samci (promiskuitní systém), takže lze jen těžko určit skutečného otce mláděte.
Březost makaků trvá 5 až 6 měsíců a rodí se jedno mládě, které je plně odkázané na péči a ochranu svojí matky a první týdny života tráví pevně přichycené na jejím těle. Starší mláďata si mezi sebou hrají a učí se od dospělých zvířat. Samci se do péče a výchovy mláďat nezapojují. V jednom roce je mladý makak už nezávislý na matce, samci pohlavně dospívají ve čtyřech až pěti letech a jsou vyhnáni dominantním samcem z tlupy. Samice pohlavně dospívají ve čtyřech letech života a zůstávají ve skupině, kde se narodily.
Komunikace a smysly
Ke komunikaci mezi jedinci a celými skupinami využívají makakové mnoho zvukových signálů s jasně danými významy (varovné signály, svolávání skupiny, výzva ke hře, nález potravy atd.). Používají také mnoho postojů, gest a výrazů tváře k vyjádření své nálady a aktuálního rozpoložení. Vyhrnování rtů a odhalování zubů v sevřených čelistech znamená, že mají strach. Zírání s otevřenou tlamou a skrytými zuby naopak vyjadřuje dominanci nebo hrozbu dalšímu jedinci.
Makakové se jako další druhy denních opic orientují především zrakem. Mají barevné vidění, které využívají hlavně k hledání potravy. Velmi dobře vyvinuté mají stereoskopické vidění (vnímání prostoru a hloubky).
Zajímavosti
- Tlupy makaků jsou běžně k vidění v mnoha národních parcích a rezervacích. Makak rhesus byl také vysazen na Floridě, v Jižní Karolíně a na Portoriku. Je zařazen mezi málo dotčené druhy, jeho populace přesto ohrožuje ztráta přirozeného prostředí (kácení pralesů, těžba dřeva, přeměna na kulturní krajinu) a tím pádem rostoucí počet konfliktů mezi lidmi a makaky, kteří se při hledání potravy často dostávají do blízkosti obydlí. Na mnoha místech je považován za významného škůdce pěstovaných plodin. Ve městech si makaci hledají potravu mezi odpadky, vloupávají se do domů a dochází i k útokům na lidi. V turistických oblastech jsou navíc i přes zákazy krmeni turisty. V roce 2018 byl v Indii dokonce zaznamenán únos dítěte makakem přímo z domu.
- Makaci byli pozorováni i při mezidruhové péči o srst s hulmany anebo sambary.
- Jako u druhého nehumánního druhu primáta byl v roce 2007 přečten jejich kompletní genetický kód. Člověk a makak sdílí 93 % DNA. Vzhledem k příbuznosti s člověkem jsou významným přenašečem nemocí. Velmi nebezpečný (ale vzácný) je např. opičí herpes virus B.
- Jsou využíváni jako modelový druh v lékařském a biomedicínském výzkumu. Makaci se podíleli na vyvinutí vakcín proti vzteklině, neštovicím, obrně, léků proti HIV/AIDS. Dále se používali ve výzkumu např. fungování reprodukčního cyklu, vývoje embrya a kmenových buněk.
- Makaci byli první savci a první primáti využívaní ve vesmírných programech. Byl to také makak, kdo byl prvním naklonovaným primátem a prvním transgenním primátem (do jeho DNA byly vloženy geny medúz Aequorea victoria).
- V krvi makaků se vyskytuje (a byl podle nich i pojmenován) druhý nejdůležitější systém krevních skupin – tzv. Rh faktor, který byl objeven Karlem Landsteinerem a Alexanderem Wienerem roku 1940.
- Výzkum kognitivních schopností makaků prokázal, že jsou schopni rozpoznat sami sebe v zrcadle, porozumět jednoduchým pravidlům a chápat pojmy rozdílný a stejný.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.