Dlouhou dobu se o Černohorcích tvrdilo, že berou vážně jen Boha a válku. Upřímně řečeno se není čemu divit. Obyvatelé téhle zemičky, díky její poloze uprostřed Balkánu, o svou nezávislost museli mnohokrát tvrdě bojovat.
Počátky balkánské civilizace sahají až do starověku. V 6. století př. n. l. oblast dnešní Černé Hory osídlil kmen Ilyrů, který byl o tři století později poražen Římany, a tak vznikla římská provincie Ilyricum. V roce 395 byla říše rozdělena na východní (pozdější ortodoxní Byzantská říše) a západní část (později katolická oblast). Černá Hora leží na rozhraní těchto dvou oblastí, a tak zde docházelo k prolínání vlivů dvou náboženských směrů a kultur. V 6. století sem přišli Slované a v 10. století zde vzniklo knížectví Duklja, někdy též označované jako Zeta, jehož nezávislost Byzanc uznala roku 1042.
Jeďte do Černé Hory v dobré partě
Název Černá Hora byl poprvé písemně zmíněn koncem 13. století. Tehdy označoval vysočinu pod horou Lovćen. Tato oblast, přesněji městečko Cetinje, se v 15. století stala sídlem vládnoucí dynastie Crnojevićů. V roce 1516 předal poslední potomek dynastie Crnojevićů nástupnictví knížeti-biskupovi (vladykovi) z Cetinje, ten tak vládl státu i církvi zároveň.
Osmanští Turci postupně ovládli celý Balkán, ale Černohorci si neustále udržovali nezávislost nebo alespoň částečnou nezávislost. Cetinje bylo několikrát vypleněno, ale Turkům se nikdy nepodařilo si Černohorce zcela podmanit.
V roce 1782 nastoupil na trůn Petar I. Petrović Njegoš, vzdělaný reformátor, který byl po své smrti dokonce prohlášen za svatého (sveti Petar Cetinskij). Další muž tohoto jména v pořadí, Petar II. Petrović Njegoš, má dnes pomník na vrcholu hory Lovćen. Tento muž byl nadaným básníkem a na jeho dílo Horský věnec jsou Černohorci velmi hrdí.
Danilo I., synovec Petara II., byl v době nástupu na trůn (1851) už zasnoubený, a nemohl se proto stát hlavním představitelem pravoslavné církve a vladykou. Dostal titul gospodar (kníže) a provedl odluku církve od státu. Zároveň zajistil dědičnost titulu.
V 70. letech 19. století Černohorci spolu s dalšími balkánskými národy a za pomoci Ruska úspěšně vedli války proti Turkům. Díky nim získali přístup k moři. V roce 1878 byla na Berlínském kongresu dokonce uznána i jejich nezávislost. V roce 1910 pak byla Černá Hora prohlášena královstvím.
Roku 1914 vypukla první světová válka, v níž se Černohorci přidali na stranu Srbska napadeného Rakousko-Uherskem. V roce 1915 byly Srbsko i Černá Hora obsazeny rakouským vojskem. Za války získali navrch unionisté, kteří usilovali o připojení Černé Hory k Srbsku. V roce 1918 se tak Černá Hora stala součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.
V roce 1929 bylo království přejmenováno na Jugoslávii. Za druhé světové války obsadilo Jugoslávii nacistické Německo, na území Černé Hory byl vytvořen protektorát pod nadvládou Itálie. V roce 1946 byla vytvořena Socialistická federativní republika Jugoslávie a Černá Hora se stala jednou ze šesti republik této federace.
V roce 1992 Černá Hora a Srbsko vyhlásily okleštěnou Federální republiku Jugoslávie. V říjnu 2000 byla vyhlášena volná konfederace známá jako Srbsko a Černá Hora a v květnu 2006 se Černá Hora od Srbska definitivně odpojila.
Podrobněji si o černohorské historii můžete přečíst v relativně nedávno vydané knize Realm of the Black Mountain: A History of Montenegro, jejíž autorkou je Elizabeth Roberts.
Autorkou textu je Pavlína Frydrychová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.