Populace - Náboženství a názory - Obyvatelé Islandu z pohledu genetiky - Obyvatelé z pohledu našince přechodně žijícího na ostrově - Společnost - Rodina - Islandská jména
Obyvatelé a trocha statistiky
Dle islandského statistického úřadu žilo v roce 2010 na ostrově 317 630 obyvatel. Tento počet zahrnuje veškeré osoby nahlášené ať k přechodnému nebo trvalému pobytu v zemi k 1. lednu 2010. Islanďanů, respektive osob s islandským občanstvím, je z tohoto počtu 295 929. Cizinců je tedy 21 701 osob, což tvoří 6,83 % z celkového počtu obyvatel (pro srovnání je procentuální zastoupení cizinců v ČR 4,06 %). Nejvíce zastoupená menšina jsou Poláci (9 583), dále Litevci (1 536), Němci (1 033), Dánové (884), Portugalci (619) a Filipínci (603). Občanů ČR zde žije 145, Slováků 227.
Náboženství a názory
Většina (86 %) islandské populace se hlásí k luteránskému vyznání, nicméně aktivně víru vyznává daleko méně lidí. Mnoho Islanďanů se do kostela vydá pouze na Vánoce. V Reykjavíku najdete mezi všemi kostely pouze jediný katolický. Oficiálních ateistů jsou ve společnosti 3 %, zbytek (11 %) je jiného, převážně křesťanského vyznání.
Islandská společnost je otevřená k menšinám a přívětivá k lidem s jakýmkoli postižením či odchylkou, schopná a ochotná pomoci. Pomoc se bere jako něco zcela přirozeného. Známý je zdejší otevřený přístup k homosexuální menšině, což se naposledy potvrdilo 27. června 2010, kdy se Island stal devátou zemí, která umožňuje sňatek jakéhokoli páru bez ohledu na pohlaví (tedy nikoliv jen registrované partnerství). Stalo se to změnou zákona o manželství, kde text zákona hovořící o „sňatku mezi mužem a ženou“ byl změněn na „sňatek dvou osob“.
Obyvatelé Islandu z pohledu genetiky
Vzhledem k tomu, že jsou to povětšinou potomci norských Vikingů a Keltů, je hodně Islanďanů světlovlasých nebo zrzavých. Keltská krev je následkem vikinských loupeživých výprav do Irska a na Britské ostrovy. Složení národa je geneticky velmi homogenní díky historické odloučenosti a vzdálenosti od okolního světa, která trvala v podstatě až do druhé světové války.
Velká část islandské populace dala souhlas se zpracováním osobních údajů a jejich data shromažďuje společnost deCODE genetics. Další databáze funguje při islandské univerzitě. Tato data jsou cenná pro vědecký výzkum zejména dědičnosti, dědičných chorob a následně pak při vývoji léků.
Obyvatelé z pohledu našince přechodně žijícího na ostrově
Sami Islanďané jsou stále ještě překvapení, že cizinci chtějí pracovat a žít na Islandu. Nechápou proč, když na světě existuje tolik míst z hlediska prostředí a podmínek k žití jednodušších. Počasí je tu rozmařilé, společnost malá, tj. všichni vědí o všech, Island je mimo střed světového dění. V místních lidech se střetává rozpor mezi hrdostí na svůj národ a jeho dlouhou historii s vědomím, že žijí tak trochu „na konci světa“.
Islanďané jsou poměrně uzavření, nicméně velmi zdvořilí, a pokud je lépe poznáte, také velmi přátelští. Mají dost specifický smysl pro humor s prvky černého humoru a ironie. Což je podobné českému humoru. Není proto asi náhodou, že mezi oblíbené knihy patří Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka.
Lidé jsou tu upřímní, otevření ke změnám a přizpůsobiví. Nejsou ale úplně dobří v dlouhodobém plánování, což je pochopitelné, když žijete po staletí v prostředí, kdy nevíte, jaké bude počasí za pět minut a jestli vám zrovna nevybouchne sopka za zády, případně jestli ulovíte dost ryb. Ale když přijde okamžik, že je nutno cokoli řešit hned a není možné vyčkávat, ve zdánlivém klidu umí jednat velmi rychle a efektivně.
Islanďané jsou zvyklí cestovat a celkově jsou vzdělaní. Na základní škole se děti povinně učí kromě rodné islandštiny i dánštinu a angličtinu. A protože i vzhledem k velikosti publika jsou veškeré zahraniční pořady v televizi pouze titulkované (a většina je - jako všude – z anglicky hovořících produkcí), není problémem se na ostrově anglicky dorozumět. Část zejména starší generace hovoří nebo alespoň rozumí německy.
Islanďané jsou také velmi společenští. Často pořádají večeře pro přátele nebo je pozvou jen tak na kafe a koláč. A to nejen u příležitosti větších svátků. Při jídle proberou veškeré novinky ze života – kdo, kdy, kde a jak. Pokud se jedná o komunitu lidí kolem koní, je téma o to širší. A vzhledem k počtu lidí na ostrově, můžete si být jistí, že dříve nebo později se všichni dozvědí všechno.
Společnost
Společnost je jako všude v dnešní Evropě a Severní Americe spotřební, nicméně s osobitým přístupem. Ač geograficky Island patří k Evropě, jeho vazba na Ameriku (rozuměj Spojené státy americké) je tu více patrná. Ať už je to díky tomu, že Island leží na půl cesty mezi kontinenty nebo díky vlivu americké armády, která tu měla až do roku 2006 vojenskou základnu, anebo v neposlední řadě díky rychlému rozvoji konzumní společnosti.
A tak Islanďané na jedné straně jezdí velkými silnými auty (protože sídla se rozrostla rychle a hlavně do šířky a farmy jsou od sebe vzdálené), třídění odpadu je v plenkách, energie jsou levné, ale díky geotermální energii ekologické (tudíž není nutno tolik šetřit...). Všichni chtějí mít doma technické novinky a velké domy, ale na druhou stranu se zajímají o životní prostředí – firmy organizují výsadbu stromů, zvedají se protesty proti lovu velryb či výstavbě dalších továren na zpracování hliníku.
Vydejte se na velký okruh Islandem
Rodina
Rodina je pro Islanďany velmi důležitá, milují děti. Váha žen v islandské společnosti je také velmi vysoká. Pravděpodobně je to opět dáno historicky: muž - lovec, rybář, bojovník - na celé týdny zmizel na mořskou výpravu, zatímco ženy na ostrově řešily problémy denního přežití zbytku rodiny.
Je běžné, že islandské rodiny mají tři nebo i více dětí. Věk prvorodiček je jeden z nejnižších v Evropě, pak si často ženy na další děti „počkají“, například až dostudují. A tak není zvláštností, že mezi sourozenci jsou v rámci jedné rodiny velké věkové rozdíly a děti dětí jsou starší než jejich strýcové či tety. Jinou kapitolou je, že děti mají často v rámci jedné rodiny různé biologické rodiče. Což je vzhledem k systému islandských jmen poměrně jednoduše rozpoznatelné.
Islandská jména
Islanďané totiž ve valné většině nemají rodová příjmení, ale vytváří tzv. patronyma přidáním koncovky -son (syn) nebo -dóttir (dcera) za křestní jméno otce (v dnešní moderní době někdy i matky - pak se jedná o matronymum).
Příklad ze života: Jón Einarsson (Jón syn Einara) a Anna Kjartansdóttir (Anna dcera Kjartana) budou mít děti - syna Einara a dceru Guðrún. Ty se tedy budou dle výše uvedeného schématu jmenovat Einar Jónsson (Einar syn Jóna) a Guðrún Jónsdóttir (Guðrún dcera Jóna). A pokud bude mít Einar Jónsson syna Jóna, tak to bude Jón Einarsson. A až se Guðrún vdá, tak se její jméno nijak nezmění. Protože by to nedávalo smysl, protože sňatkem a přijetím jména svého muže by se jménem stala dcerou svého tchána a sestrou svého muže. Sňatkem se přece nic nemění na stavu, že je dcera Jónova.
V některých rodinách je zvykem, že nejstarší syn dostane i křestní jméno po otci. Křestní jméno i patronymum pak mají stejný základ - např. Jón Jónsson. Nebo se v rodině točí dvě mužská jména, křestní jméno svého dědečka dostane nejstarší syn a jmenuje se pak tedy stejně včetně patronyma (jak je vidět na prvním uvedeném příkladu). Poměrně časté je používání více křestních jmen.
Zvláštností také je, že rodiče mají na pojmenování dítěte až 6 měsíců od jeho narození. Do doby, než rozhodnou o jméně, ho nazývají prostě „lítill“ (malý)“ nebo „elskan“ (milovaný), případně jednoduše „drengir“ (kluk) nebo „stúlka“ (holka) či nějakou jinou zdrobnělinou. Toto souvisí pravděpodobně i s tím, že islandská jména ve valné většině ještě stále mají srozumitelný význam a rodiče často chtějí zvolit jméno, které bude k dítěti nejvíce přiléhat.
Po tomto úvodu jistě není překvapivé, že křestní jména mají na Islandu daleko větší váhu než u nás. Rejstříky v knihovnách, telefonní seznamy a podobně jsou řazeny abecedně podle křestních jmen. Islanďané se jimi také oslovují i v při úředním styku a použití patronyma bez konkrétního křestního jména se nikdy nepoužívá, neb nedává smysl (tedy kromě dresů sportovců, kde se Islanďané přizpůsobují většinovému světu). Například i v denním tisku je časté, že osoba je uvedena nejprve celým svým jménem včetně patronyma a dále už je použito pouze křestní jméno. Pro cizince to vypadá zprvu nezvykle, ale vzhledem k tvoření jmen je tento systém více než logický.
Přechylovat ženská jména do češtiny také nemá význam, protože my přechylujeme příjmení a, jak jsem vysvětlila výše, tento druh jména Islanďané neznají. A navíc ona Guðrún Jónsdóttir už ve svém jméně odkazuje na příslušnost k ženskému pokolení, což je hlavním důvodem přechylování cizích jmen v češtině. A tím že jí přidáme české -ová, stvoříme v překladu Guðrún Jóndcerová.
Vypadá to komplikovaně, ale Islanďané jsou ostatně zvyklí, že jejich jména dělají cizincům problémy a v cizině patronyma používají jako příjmení. Setkávají se samozřejmě s nepochopením, vždyť každý příslušník rodiny má z pohledu cizince jiné „příjmení“ a rodina dle jmen vypadá jen jako náhodná skupinka lidí. Toto může v některých zemích působit značné problémy.
A perlička na závěr je, že Islanďané potřebují daleko větší prostor na zvoncích a schránkách, neb kde našinec napíše jednoduché „rodina Novákova“, islandská rodina vypíše všechna křestní jména svých členů včetně jména kočky. A nemusíte mít obavy, zásilka na křestní jméno vám bezpečně dojde.
Pro zajímavost můžete nahlédnout i na web islandského statistického úřadu Hagstofa Íslands.
Autorkou textu je Blanka Pöschlová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.